Krutý osud kněžny Eleonory: Na věčnost odešla jako ubohá hříšnice, z jejího náhrobku s lebkou šel strach

Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu nebyla typická žena ze šlechtické rodiny, která trávila večery vyšíváním a čekáním na vlastního manžela. Ráda lovila zvěř a uměla zacházet se zbraní. Toužila také po synovi, následníkovi rodu, na kterého ale čekala dlouhé roky. Přestože vyzkoušela nejrůznější léčebné metody, otěhotnět se jí nedařilo.

Příběhy a společnost

Noc, kdy ožila noční můra: Jak Mary Shelleyová stvořila hororovou legendu Frankenstein

Šestnáct let čekala na syna

Narodila se roku 1682 do rodu Lobkowiczů, v devatenácti letech se provdala za Adama Františka ze Schwarzenbergu. Sňatkem vstoupila do jednoho z nejbohatších rodů v českých zemích. Její manžel zastával vysoké postavení u císařského dvora a rodina očekávala, že mu jeho žena brzy porodí pokračovatele rodu. Roku 1706 porodila Eleonora dceru Marii Annu. Kníže však potřeboval syna, proto se manželé snažili o dalšího potomka. Když se Eleonoře ani po letech nedařilo znovu otěhotnět, hledala pomoc, kde se dalo. Radila se s lékaři, brala léky a podstupovala i ty nejpochybnější procedury.

Na českokrumlovském zámku měla kněžna údajně chovat vlčice. Vlci byli v tehdejší době bráni jako symbol plodnosti a síly. Aby znovu otěhotněla, pila tedy mléko vlčic, které jí mělo k těhotenství pomoci. Historička Kristina Popelka však při studiu kněžnina života upozornila, že se v souvislosti s její léčbou objevuje německý výraz Wolfsmilch. Ten sice v doslovném překladu znamená vlčí mléko, ale označuje také pryšec, který se v minulosti používal k léčebným účelům. Není tedy jisté, že Eleonora vlčí mléko skutečně pila.

Po šestnácti letech se konečně dočkala. V roce 1722 porodila syna Josefa Adama, který se stal vytouženým dědicem schwarzenberského jména. Kněžně bylo čtyřicet let a zdálo se, že rodinné starosti konečně pominuly.

Manžela zastřelil císař

Eleonořin manžel Adam František ze Schwarzenbergu se v roce 1732 účastnil císařského honu u Brandýsa nad Labem, kde byl nešťastnou náhodou postřelen císařem Karlem VI. Kníže svému zranění podlehl. Vzhledem k tomu, že jejich synovi bylo pouhých deset let, o důležitých záležitostech i rodinném majetku rozhodovali poručníci. Eleonora tak přišla o milovaného manžela i jakékoliv pravomoci.

Postupem času začala mít kněžna vážné zdravotní problémy a trpěla velkými bolestmi. Místní lékaři nebyli schopni v tehdejší době s přesností určit samotnou diagnózu a Eleonora tak postupně slábla. Obyčejná léčba nepomáhala, stejně jako jiné procedury.

Zemřela 5. května 1741 ve věku osmapadesáti let. Z pitvy byly odhaleny změny v oblasti pánve, včetně rozsáhlého nádoru. Kněžna si přála, aby byly její ostatky převezeny do Českého Krumlova. Nechtěla velký pohřeb, jen skromné rozloučení. V závěti dokonce popsala nápis, který má zdobit její náhrobek: „Zde leží ubohá hříšnice Eleonora. Modlete se za ni.“
Pohřbena byla v kapli svatého Jana Nepomuckého v českokrumlovském kostele svatého Víta a její náhrobek zdobila lebka se zkříženými hnáty, která působí zlověstně. I to pravděpodobně souviselo s pozdější pověstí o upíří kněžně, jež však vznikla až po její smrti.

Mrtví s kameny v ústech

V roce 2000 odkryli archeologové na českokrumlovském předměstí Plešivec jedenáct hrobů s nezvykle uloženými ostatky. Některé kostry byly zatíženy kameny a jedna z nich měla dokonce lebku mezi koleny a kámen v ústech. Během 18. století existovaly v Evropě zprávy o mrtvých, kteří ze svých hrobů vycházejí a napadají živé bytosti. Lidé tak dávali kameny na ty mrtvé, které podezřívali z údajného upírství. Bránili tím obávanému návratu ze záhrobí.

Nález zaujal rakouského vědce Rainera Köppla, který začal pátrat po souvislosti mezi českokrumlovskými hroby a životem Eleonory ze Schwarzenbergu. V roce 2007 vznikl dokument Die Vampirprinzessin, v němž se její dlouhá nemoc, pití vlčího mléka a neobvykle skromný pohřeb propojily do příběhu o ženě podezřívané z upírství.

Köppl navíc přišel s teorií, že právě tato česká kněžna mohla inspirovat irského spisovatele Brama Stokera, autora slavného románu Dracula z roku 1897. Historička Kristina Popelka se však rozhodla jeho tvrzení prověřit. Když se s Köp­plem spojila, přiznal, že v archivech osobně nebádal. Jeho teorie tak nevycházela z doložených informací, které by z Eleonory dělaly upírku. Samotný autor románu Dracula se tímto příběhem skutečně neinspiroval. Z jeho dochovaných pracovních poznámek je patrné pouze to, že čerpal z pověr ve východní Evropě. Spíš než Eleonorou se zabýval valašským knížetem Vladem III., kterému se přezdívalo Napichovač.

Zdroje: novinky.cz historickaslechta.cz idnes.cz krumlovskagarda.cz ceskatelevize.cz