Foto: Midjourney
U Ženevského jezera se Mary Shelleyová s přáteli domluvila, že každý napíše strašidelnou povídku. Několik dní ji nic nenapadalo. Teprve po večeru, kdy společně rozmlouvali o původu života, si před usnutím představila scénu, z níž později vznikl Frankenstein.
Frankenstein vyšel v Londýně 1. ledna 1818 v nákladu pouhých 500 výtisků a anonymně, takže někteří čtenáři přisuzovali autorství básníku Percymu Bysshi Shelleymu. Napsala ho Mary Wollstonecraft Godwinová, jeho tehdejší partnerka, a začala s ním v létě 1816 ve Švýcarsku, kdy jí bylo osmnáct let. Za Percyho se v prosinci téhož roku provdala a jeho jméno začala používat až po svatbě. V blízkosti Ženevského jezera tehdy pobývali také Lord Byron a jeho osobní lékař John Polidori.
Léto roku 1816 přineslo k Ženevskému jezeru neobvykle chladné a deštivé počasí. Mary Shelleyová později vzpomínala, že déšť někdy nepřestával celé dny a společnost kvůli němu zůstávala zavřená uvnitř domu. V té době se k nim dostal francouzský překlad německých strašidelných příběhů, které si během dlouhých večerů společně předčítali. Lord Byron navrhl, aby každý z nich napsal vlastní strašidelnou povídku. Byron, Percy i Polidori se pustili do psaní. Mary však několik dní marně hledala námět.
Mary Shelleyová hledala námět marně
Mary si přála přijít s příběhem, který by ostatní skutečně vyděsil. Každé ráno se jí ptali, jestli už na něco přišla, a ona jim musela znovu říct, že ne. O mnoho let později na tyto dny vzpomínala v úvodu k vydání Frankensteina z roku 1831.
Večer v domě často pokračoval rozhovory dlouho do noci. Byron a Percy Shelley se přeli o vědě a o tom, co se odehrává v lidském těle. Jednou přišla řeč i na otázku, zda by bylo možné vdechnout život mrtvé hmotě. Mary je poslouchala, a když pak odešla do postele, jejich rozhovor jí stále běžel hlavou a dlouho nemohla usnout.
Před očima spatřila tvůrce i jeho stvoření
Mary ještě nespala, když se jí před očima vynořil obraz mladého studenta. Později jej popsala slovy: „Viděla jsem bledého studenta zapovězených umění klečet vedle věci, kterou sestavil.“ V její představě se tělo náhle pohnulo. Studentovi se podařilo přivést vlastní výtvor k životu, při pohledu na něj se však vyděsil a utekl.
Mary otevřela oči, ale výjev se jí stále vracel. Napadlo ji, že co vyděsilo ji, vyděsí i čtenáře. Hned druhý den začala psát povídku a otevřela ji scénou, která se jí v noci objevila před očima. Percy Shelley ji později povzbudil, aby v psaní pokračovala a příběh rozvedla. Před původní začátek postupně přibyly další kapitoly. V hotovém románu Frankenstein se scéna ocitla až v páté kapitole, která začíná slovy: „Byla ponurá listopadová noc.“
Z krátké povídky se stal román
Mary psala dál i po odjezdu ze Švýcarska. Percy její rukopis pročítal a vpisoval do něj opravy i připomínky. Děj ani hlavní myšlenky však podle jejího pozdějšího vyjádření nepocházely od něj. Pro první vydání knihy napsal pouze předmluvu.
Na románu pracovala v letech 1816 a 1817. První vydání věnovala svému otci Williamu Godwinovi. Její vlastní jméno ale na titulní straně chybělo. Čtenáři ho tam našli až v roce 1823, kdy kniha vyšla znovu. O osm let později napsala k novému vydání úvod, ze kterého známe její vzpomínky na léto u Ženevského jezera. Původní rukopis je dnes uložen v Bodleian Library v Oxfordu.
Zdroje: gutenberg.org, english.ox.ac.uk, smithsonianmag.com
