Foto: Midjourney
Během pobytu u Ženevského jezera se Mary Shelleyová zapojila do soutěže mezi přáteli, kteří měli napsat krátkou strašidelnou povídku. Několik dní však marně hledala téma, o kterém by chtěla psát. Po jedné z večerních debat o původu života se jí před usnutím vybavila scéna, která se později stala námětem románu Frankenstein.
Když Mary Wollstonecraft Godwinová přijela v létě 1816 do Švýcarska, bylo jí osmnáct let. Doprovázel ji básník Percy Bysshe Shelley, její tehdejší partner, za kterého se v prosinci téhož roku provdala a jehož jméno začala používat až po svatbě. V blízkosti Ženevského jezera pobývali také Lord Byron a jeho osobní lékař John Polidori.
Léto roku 1816 přineslo k Ženevskému jezeru neobvykle chladné a deštivé počasí. Mary Shelleyová později vzpomínala, že déšť někdy nepřestával celé dny a společnost kvůli němu zůstávala zavřená uvnitř domu. V té době se k nim dostal francouzský překlad německých strašidelných příběhů, které si během dlouhých večerů společně předčítali. Lord Byron navrhl, aby každý z nich napsal vlastní strašidelnou povídku. Byron, Percy i Polidori se pustili do psaní. Mary však několik dní marně hledala námět.
Každé ráno stále neměla co napsat
Mary si přála přijít s příběhem, který by ostatní skutečně vyděsil. Zatímco Byron, Percy Shelley a Polidori už psali, ona stále neměla ani námět. Každé ráno se jí ptali, jestli už na něco přišla, a Mary jim musela znovu říct, že ne. O mnoho let později na tyto dny vzpomínala v úvodu k vydání Frankensteina z roku 1831.
Večer v domě často pokračoval rozhovory dlouho do noci. Byron a Percy Shelley se přeli o vědě a o tom, co se odehrává v lidském těle. Jednou přišla řeč i na otázku, zda by bylo možné vdechnout život mrtvé hmotě. Mary je poslouchala. Když pak odešla do postele, jejich rozhovor jí stále běžel hlavou a dlouho nemohla usnout.
Před očima spatřila tvůrce i jeho stvoření
Mary ještě nespala, když se jí před očima vynořil obraz mladého studenta. V úvodu k vydání z roku 1831 jej popsala slovy: „Viděla jsem bledého studenta zapovězených umění klečet vedle věci, kterou sestavil.“ V její představě se tělo náhle pohnulo. Studentovi se podařilo přivést vlastní výtvor k životu, při pohledu na něj se však vyděsil a utekl.
Mary otevřela oči, ale výjev se jí stále vracel. Uvědomila si, že příběh, který vyděsil ji samotnou, by mohl vyděsit i čtenáře. Hned druhý den začala psát povídku a uvedla ji právě scénou, která se jí v noci objevila před očima. Percy Shelley ji později povzbudil, aby v psaní pokračovala a příběh rozvedla. Před původní začátek postupně přibyly další kapitoly. V hotovém románu Frankenstein se tak scéna ocitla až v páté kapitole, která začíná slovy: „Byla ponurá listopadová noc.“
Z krátké povídky se stal román
Mary pokračovala v práci i po odjezdu ze Švýcarska. Percy četl její rukopis, opravoval jej a vpisoval do něj své připomínky. Mary později zdůraznila, že děj ani hlavní myšlenky knihy nevymyslel. Pro první vydání však napsal předmluvu.
Z krátké povídky, kterou Mary začala psát po oné noci ve Švýcarsku, postupně vyrostl román. Pracovala na něm v letech 1816 a 1817. Frankenstein vyšel v Londýně 1. ledna 1818 v nákladu pouhých 500 výtisků, ale jméno autorky na titulní straně chybělo. Kniha vyšla anonymně, přestože v ní Mary věnovala dílo svému otci Williamu Godwinovi. Někteří čtenáři proto přisuzovali autorství Percymu.
Maryino jméno se na titulní straně Frankensteina objevilo až ve vydání z roku 1823. O osm let později napsala k novému vydání úvod, v němž vzpomínala na léto u Ženevského jezera a na noc, kdy se jí před očima objevil student u těla, které sám oživil. Původní rukopis je dnes uložen v Bodleian Library v Oxfordu.
Zdroje: gutenberg.org, english.ox.ac.uk, smithsonianmag.com
