Foto: Ilustrační foto/Midjourney
Partner se celý den neozve. Jedna žena nad tím mávne rukou, druhá už přemýšlí, co se děje a jestli je mezi nimi všechno v pořádku. Někomu naopak může být nepříjemné, že partner začne vyžadovat stále více blízkosti. Podobné situace napoví, jak se ve vztahu připoutáváme k druhému a co od něj potřebujeme.
Dokud jde všechno dobře, rozdíly nemusí být skoro znát. Pak přijde první větší hádka, několik hodin bez zprávy nebo pocit, že se partner vzdaluje. Někdo zůstane klidný, jiný začne hledat ujištění a další se raději stáhne. Právě podobných reakcí si začali všímat také psychologové.
Když jeden hledá blízkost a druhý se stáhne
Britský psychiatr John Bowlby se zabýval tím, jak vznikají citové vazby. Na jeho práci později navázala psycholožka Mary Ainsworthová, která při výzkumu dětí popsala bezpečný, úzkostně-ambivalentní a vyhýbavý vzorec. Psychologové později začali zkoumat citovou vazbu také u dospělých a zabývali se tím, jak se projevuje v partnerských vztazích.
Člověk s bezpečným stylem připoutání se dokáže na partnera spolehnout a odloučení pro něj automaticky neznamená, že je vztah v ohrožení. Úzkostný typ mnohem výrazněji zaznamená změnu v partnerově chování, bojí se odmítnutí a častěji hledá ujištění. Vyhýbavý typ si drží odstup a své emoce moc neventiluje. Někteří lidé přitom po vztahu touží, ale zároveň se bojí pustit si druhého příliš blízko.
Žádný z těchto vzorců nemusí člověka provázet beze změny celý život. Zkušenosti z předchozích vztahů mohou tyto vzorce postupně měnit. Zkuste následující otázky a zjistěte, který způsob připoutání je vám nejbližší.
Test
