Foto: Ilustrační foto/Midjourney
Vyšetřování odhalilo mučení i desítky zmařených životů. Vina samotné Alžběty Báthoryové však nebyla u soudu nikdy prokázána. Kde končí svědecké výpovědi a kde začíná legenda o nejznámější vražedkyni v uherských dějinách?
Alžběta Báthoryová se narodila roku 1560 do uherské šlechtické rodiny. V patnácti letech se provdala za Františka Nádasdyho, vojevůdce, který trávil měsíce ve válkách. Jeho žena spravovala rozsáhlá panství a rozhodovala o služebnictvu.
Dívky, které se nevrátily domů
Do služby nastupovaly mladé dívky z chudých rodin, které se u Báthoryové učily domácím pracím a chování ve společnosti. Některé dívky ale zažívaly kruté zacházení. Šlo o údajné bití, pálení rozpálenými předměty i záměrné vystavování chladu. Některé případy končily dokonce smrtí, která se ovšem před okolím tajila.
Hraběnka se svým barbarským činům začala naplno věnovat až po smrti manžela Františka. Zvěsti o týraných a zemřelých dívkách se postupně donesly až k uherskému palatinovi Juraji Thurzovi, který začal shromažďovat svědecké výpovědi. Spolu s vyšetřovateli vyslýchal služebnictvo, duchovní i obyvatele okolních vesnic. Někteří z nich tvrdili, že zraněné dívky sami viděli.
Co vypověděli její pomocníci
V prosinci roku 1610 byla Alžběta zadržena a zbavena možnosti volně opouštět své sídlo. Několik lidí z jejího nejbližšího služebnictva putovalo rovnou do vazby. Mezi obviněnými byl Ján Ujváry, přezdívaný Ficko, a služebné Ilona Jóová a Dorota Sentešová. Vyšetřovatelé se jich ptali na zacházení s dívkami i na to, kdo se násilností účastnil. „Bily je až do chvíle, kdy jim tělo popraskalo,“ poznamenal Ujváry. V podrobně popsaných situacích se objevují i jména Alžbětiných pomocníků,, kteří za ni nejspíš odváděli špinavou práci.
„Mučení se učily od Darvulie,“ pronesl Ficko. V době procesu už Anna Darvuliová nežila a neměla možnost se k tomuto tvrzení vyjádřit. Soud se služebnictvem proběhl na začátku ledna 1611 v Bytči a všichni dostali rozsudek smrti. Jóová a Sentešová byly upáleny a Ján Ujváry byl sťat.
Šest set mrtvých dívek a krvavé koupele
Svědectví hovořila o několika desítkách mrtvých, a někdo dokonce tvrdil, že existoval seznam přibližně šesti set padesáti dívek, které měly na hraběnčiných panstvích zahynout. Ještě později se mluvilo o hraběnčiných koupelích v krvi mladých dívek. V pozdějších příbězích se z hraběnky stala žena posedlá vlastní krásou. V pozdějších vyprávěních jí měla krev obětí zajistit věčné mládí, soudní výpovědi z roku 1611 však o žádných takových koupelích nemluví.
Vina nebyla hraběnce nikdy přímo dokázána. Mezitím, co se její příbuzní snažili uchránit jméno rodiny i majetek, žila v izolaci na Čachtickém hradě. Zemřela 21. srpna 1614 ve věku přibližně čtyřiapadesáti let. O její poslední noci napsal Thurzo svému bratrovi Jurajovi: „Prý se modlila a zpívala. Ráno ji našli mrtvou.“
Barvitě popsané činy z tehdejší doby se dnes těžko vstřebávají. Výpověď podávalo mnoho lidí, kteří příběh od někoho slyšeli a jen ho převyprávěli svým stylem. Některá tvrzení je proto těžké ověřit. V Historickém časopise se v roce 2010 dokonce objevila informace o 300 svědcích, kteří údajné vraždění viděli na vlastní oči. Je tedy dost nepravděpodobné, že by si sešlo tolik pohádkářů najednou.
Zdroje: historickycasopis.sk badatele.net sarden.cz reflex.cz noviny.sk
