Foto: Ilustračni foto/Midjourney
Za první republiky služebná často žila u svých zaměstnavatelů, kde v ní paní domu mohla vidět sokyni, pokud o ni její manžel projevil zájem. Pro dívku, která otěhotněla, bylo obtížné najít další službu, protože rodiny matky s dětmi přijímat nechtěly.
Vlastní děvče k ruce nebylo výsadou aristokracie ani nejbohatších rodin. Služebnictvo zaměstnávali obchodníci, úředníci, rentiéři i lidé ve svobodných povoláních. V českých zemích bylo v roce 1921 evidováno 149 668 lidí v domácí službě, o devět let později jejich počet dosáhl 152 318. Z toho bylo 151 422 žen, které tvořily 99,4 procenta domácího služebnictva.
Služka se starala o celou domácnost
Služebná ráno zatopila a připravila snídani, během dne obstarávala úklid, nákupy nebo praní. Večer ji pak čekala ještě obsluha u večeře. V majetnějších domácnostech se o práci dělila s kuchařkou a chůvou, nejčastěji však rodina zaměstnávala jediné děvče, které obstarávalo všechno. Část odměny dostávala v penězích, zbytek tvořily strava a ubytování.
Pro dívky s nízkým vzděláním, které měly omezený výběr zaměstnání, představovala služba jednu z možností obživy. Ještě na počátku 20. století žádali zejména venkovští rodiče o předčasné ukončení školní docházky dcer, které potřebovali na práci v hospodářství. S vyšším vzděláním se ženám později otevírala místa ve školství, zdravotnictví i správě. V meziválečném období se pomocí v cizích domácnostech stále živilo přibližně patnáct procent zaměstnaných žen.
Paní domu v ní někdy viděla sokyni
Historička Naděžda Machková Prajzová zkoumala život služebných v pražských měšťanských domácnostech na přelomu 19. a 20. století s přesahem do dvacátých let. Některé zaměstnavatelky podle ní zacházely s mladou dívkou jako s dalším dítětem, které potřebuje výchovu. Jiné se obávaly, že se o ni začne zajímat jejich manžel nebo syn. Pomocnice u rodiny žila, takže se s muži potkávala i po práci.
Historička uvádí, že mezi lety 1900 a 1910 mělo až 35 procent nemanželských dětí narozených v pražských porodnicích matku, která pracovala jako služebná. Kromě odsudku okolí musela taková žena vyřešit, komu dítě svěří, jinak se do práce nemohla vrátit. Péči o dítě měli možnost převzít její rodiče nebo známí, dítě se však někdy dostalo i do ústavu nebo náhradní rodiny.
Hospodyně, které se vdaly, ze služby zpravidla odcházely. Pokud však potřebovaly dál vydělávat, mohly se živit posluhováním, při němž do domácnosti pouze docházely. Od dvacátých let si takovou pomoc najímalo stále více domácností.
Sofie musela odejít těhotná
Sofie pocházela z rodiny se třinácti dětmi. V roce 1914 nastoupila k bohaté židovské rodině v Ostravě, kde pracovala přibližně devět let. Podle svědectví její dcery Eriky Bednářové ji pán domu sexuálně zneužil. Sofie po napadení otěhotněla a zaměstnavatel ji kvůli tomu vyhodil.
S malou nemanželskou dcerou Grétou se vrátila k rodičům do Vízmberku, dnešní Loučné nad Desnou. V roce 1928 se provdala za Josefa Rottera, s nímž odešla do Pekařova. Z manželství se narodily další tři děti. Jedním z nich byla Erika, narozená v roce 1930, která později o matčině životě vyprávěla v rozhovoru pro Paměť národa.
Volný večer a možnost zamknout dveře
V roce 1929 předložili Františka Zeminová, Ludmila Pechmanová, Milena Šmejcová a další poslanci návrh zákona na úpravu služebních poměrů domácích zaměstnanců a zrušení čeledních řádů. V odůvodnění upozorňovali na nevyřešenou pracovní dobu, přesčasy, dovolenou i odměňování. Pracovní den proto chtěli omezit nejvýše na deset hodin a po půl osmé večer měl mít zaměstnanec volno. V neděli a o státních svátcích mělo mít služebnictvo volno od dvou hodin odpoledne. Kdo u stejné rodiny vydržel celý rok, měl nárok také na týden letní dovolené.
Předloha upravovala i stravu a ubytování. Zaměstnanec měl dostávat stejné jídlo jako dospělí zdraví členové rodiny, pravidelně a v dostatečném množství. Pro vlastní věci měl mít uzamykatelný prostor a na noc možnost zamknout se v místnosti, kde spal.
Se služebnou by dnes ženy žít nechtěly
V zářijovém průzkumu mezi našimi čtenářkami jsme se ptali, zda by jim vadilo, kdyby s jejich rodinou bydlela žena zaměstnaná jako pomoc v domácnosti. Osmdesáti procentům dotázaných by takové soužití vadilo, což čtenářky vysvětlovaly větší samostatností dnešních žen, širšími možnostmi uplatnění i tím, jak se změnily vztahy mezi manželi. Od muže, se kterým žijí, očekávají, že se bude podílet na péči o domácnost.
Podle výzkumu CVVM z přelomu března a dubna 2026 považovalo 52 procent dotázaných vaření za práci, kterou by si měli partneři rozdělit rovnoměrně. Podle 67 procent dotázaných však v jejich domácnosti vařila převážně nebo výhradně žena. Přibližně ve třetině domácností měla především ona na starosti také plánování toho, co je potřeba zařídit.
Muži častěji uváděli, že se o domácí práci dělí, zatímco ženy popisovaly větší podíl vlastní práce. Rozdělení domácích rolí vyhovovalo přibližně 87 procentům mužů a 67 procentům žen.
Zdroje: pametnaroda.cz, historickademografie.avcr.cz, dspace.cuni.cz, psp.cz, cvvm.soc.cas.cz
