Na filmovém plátně působily elegantně a bezstarostně, jejich tváře znalo celé Československo a o některých se psalo jako o největších kráskách své doby. Sláva však mohla skončit během několika let. Jedna z oblíbených hereček odešla od filmu dobrovolně, další zůstávala ve stínu slavnějších kolegyň. Po válce přišla také obvinění z kolaborace, která dokázala rozjetou kariéru téměř zastavit.
Hvězdy první republiky měly každá svou škatulku a málokdy dostaly možnost z ní vybočit. Adina Mandlová představovala elegantní a respekt budící dámu, Nataša Gollová spíše energickou dívku od vedle a Lída Baarová osudovou krásku, která mužům pletla hlavy. O této trojici se říkalo, že každá z nich má jinou přednost. Vedle nich ale diváci milovali i herečky, jejichž jména dnes už tolik neznáme.
Truda Grosslichtová
Jednou z nich byla Truda Grosslichtová. Po nástupu zvukového filmu se stala mimořádně populární a mezi lety 1931 a 1937 natočila 29 snímků, většinou v hlavních rolích. Úspěch zaznamenala také v zahraničí, například ve Francii a Německu. Přesto v dnešních přehledech nejpopulárnějších osobností třicátých let její jméno často chybí. Přitom když časopis Kino v roce 1932 uspořádal anketu o nejoblíbenější kinohvězdu, dvacetiletá Grosslichtová zvítězila s velkým náskokem a za sebou nechala i Lídu Baarovou nebo Anny Ondrákovou.
Grosslichtová se narodila v roce 1912 na pražských Vinohradech. K umění ji vedla matka, která inklinovala k divadlu. Truda se věnovala herectví, učila se jazyky a hrála na klavír. Na plátně se zařadila mezi představitelky moderních, trochu naivních a koketních mladých žen z dobrých rodin. Její postavy ovšem často řešily pouze milostné vztahy a štěstí nacházely až v náručí zkušenějších mužů. Výjimkou byla například komedie Advokátka Věra, kde ztvárnila ambiciózní mladou právničku JUDr. Věru Donátovou. Tento film patřil k jejím nejoblíbenějším, protože postava více odpovídala jejímu inteligentnímu projevu.
Naposledy se na plátně objevila v Klatovských dragounech, kteří měli premiéru v roce 1938. S filmem skončila dobrovolně, nechtěla po nadcházející okupaci a během protektorátu účinkovat ve filmech pod německým dohledem. Po válce odešla do Nizozemska a z bývalé hvězdy se stala matka pečující o domácnost.
Světla Svozilová
Světla Svozilová začala hrát v avantgardních spolcích už během studií na pražské konzervatoři. Později přešla do Osvobozeného divadla, kde se stala hlavní ženskou tváří her Jiřího Voskovce a Jana Wericha, kteří pro ni psali role na míru.
K filmu ji přivedl Vlasta Burian a Svozilová se ve třicátých a čtyřicátých letech stala vyhledávanou komediální a charakterovou herečkou. V silné konkurenci hlavních milovnic však většinou dostávala prostor jen ve vedlejších rolích. Po válce v natáčení pokračovala a do roku 1970 získala ještě třicet filmových příležitostí, šlo však o podstatně menší epizodní role.
Nataša Gollová
Nataša Gollová se narodila v roce 1912 jako Nataša Hodáčová. Umělecké jméno si zvolila podle dědečka, historika Jaroslava Golla. Kvůli herectví přerušila studium filozofie, věnovala se baletu a mluvila čtyřmi jazyky.
K filmu se dostala ve třicátých letech a zlom pro ni znamenaly komedie Eva tropí hlouposti a Kristian.
Po roce 1945 přišlo zúčtování s herci podezřelými ze spolupráce s nacistickým okupačním režimem. Vyšetřování se týkalo Lídy Baarové, Adiny Mandlové, Vlasty Buriana, Čeňka Šlégla i Gollové. Z kolaborace byla obviněna mimo jiné kvůli německému filmu Vrať se ke mně zpět, v němž účinkovala pod pseudonymem Ada Goll. Před nejhoršími dopady ji uchránilo, že ještě před osvobozením dobrovolně pomáhala při tyfové epidemii v Terezíně, kde se sama nakazila. K divadlu i filmu se později vrátila, její největší hvězdné období už ale bylo pryč.
Filmy se vracejí v restaurované podobě
O těchto herečkách dnes vycházejí biografie a vznikají televizní projekty. Jejich filmy postupně digitálně restauruje Národní filmový archiv, takže se k divákům vracejí v podobě, v níž lépe vynikne obraz i herecké výkony.
Zdroje: filmovyprehled.cz rozhlas.cz rozhlas.cz rozhlas.cz rozhlas.cz
