Na filmovém plátně působily elegantně a bezstarostně, jejich tváře znalo celé Československo a o některých se psalo jako o největších kráskách své doby. Sláva však mohla skončit během několika let. Jedna z oblíbených hereček odešla od filmu dobrovolně, další zůstávala ve stínu slavnějších kolegyň. Po válce přišla také obvinění z kolaborace, která dokázala rozjetou kariéru téměř zastavit.
Když se mluví o hvězdách z období první republiky, většině lidí se vybaví černobílé snímky a tváře, které neztratily kouzlo ani po desítkách let. Herečky však málokdy dostávaly možnost vybočit ze své škatulky. Adina Mandlová představovala elegantní a respekt budící dámu, Nataša Gollová spíše energickou dívku od vedle a Lída Baarová osudovou krásku, která mužům pletla hlavy. O této trojici se říkalo, že každá z nich má jinou přednost. Vedle nich však existovala celá řada dalších významných herců a hereček, kteří tehdy patřili k velmi oblíbeným tvářím československého filmu, i když na ně historie postupně pozapomněla.
Truda Grosslichtová
Jednou z nich byla Truda Grosslichtová. Po nástupu zvukového filmu se stala mimořádně populární a mezi lety 1931 a 1937 natočila 29 snímků, většinou v hlavních rolích. Úspěch zaznamenala také v zahraničí, například ve Francii a Německu. Přesto v dnešních přehledech nejpopulárnějších osobností třicátých let její jméno často chybí. Svého času přitom rozhodně nepatřila k neviditelným. Když časopis Kino v roce 1932 uspořádal anketu o nejoblíbenější kinohvězdu, dvacetiletá Grosslichtová zvítězila s velkým náskokem a za sebou nechala i Lídu Baarovou nebo Anny Ondrákovou.
Grosslichtová se narodila v roce 1912 na pražských Vinohradech. K umění ji vedla matka, která inklinovala k divadlu. Truda se věnovala herectví, učila se jazyky a hrála na klavír. Na plátně se zařadila mezi představitelky moderních, trochu naivních a koketních mladých žen z dobrých rodin. Právě tento typ ji ale zároveň poněkud svazoval, její postavy často řešily pouze milostné vztahy a štěstí nacházely až v náručí zkušenějších mužů. Výjimkou byla například komedie Advokátka Věra, kde ztvárnila ambiciózní mladou právničku JUDr. Věru Donátovou. Tento film patřil k jejím nejoblíbenějším, protože postava více odpovídala jejímu inteligentnímu projevu.
Filmová kariéra však netrvala dlouho. Jejím posledním snímkem se stali Klatovští dragouni s premiérou v roce 1938. Rozhodnutí nepokračovat bylo dobrovolné, Grosslichtová nechtěla po nadcházející okupaci a během protektorátu účinkovat ve filmech pod německým dohledem. Po válce odešla do Nizozemska a z bývalé hvězdy se stala matka pečující o domácnost.
Světla Svozilová
Jiný příběh měla Světla Svozilová, která během studií na pražské konzervatoři začala hrát v avantgardních spolcích. Později přešla do Osvobozeného divadla, kde se stala hlavní ženskou tváří her Jiřího Voskovce a Jana Wericha, kteří pro ni psali role na míru.
K filmu ji přivedl Vlasta Burian a Svozilová se ve 30. a 40. letech stala vyhledávanou komediální a charakterovou herečkou. V silné konkurenci hlavních milovnic však většinou dostávala prostor jen ve vedlejších rolích.
Válka zásadně změnila její profesní i osobní život. Po jejím konci sice v natáčení pokračovala a do roku 1970 získala ještě třicet filmových příležitostí, šlo však o podstatně menší epizodní role. Svůj mimořádný komediální talent tak před kamerou nemohla naplno uplatnit.
Poválečné zúčtování a stín obvinění
Po roce 1945 přišlo zúčtování s herci, kteří byli podezříváni ze spolupráce s nacistickým okupačním režimem. Vyšetřování se týkalo také Lídy Baarové, Adiny Mandlové, Vlasty Buriana, Čeňka Šlégla nebo Nataši Gollové.
Nataša Gollová přitom patřila k nejvýraznějším tvářím své generace. Narodila se v roce 1912 jako Nataša Hodáčová a umělecké jméno si zvolila podle dědečka, historika Jaroslava Golla. Kvůli herectví přerušila studium filozofie, věnovala se baletu a mluvila čtyřmi jazyky.
Její filmová kariéra se rozběhla ve třicátých letech a velký zlom přišel s komediemi Eva tropí hlouposti a Kristian. Po válce byla obviněna z kolaborace, mimo jiné kvůli účinkování v německém filmu Vrať se ke mně zpět pod pseudonymem Ada Goll. Před nejhoršími dopady obvinění ji uchránil fakt, že ještě před osvobozením dobrovolně pomáhala při tyfové epidemii v Terezíně, kde se sama nakazila. Později se sice vrátila k divadlu i filmu, její největší hvězdné období už ale bylo pryč.
Bezstarostné tváře s těžkým osudem
Příběhy těchto žen se dnes vracejí prostřednictvím biografií, televizních projektů i filmů, které Národní filmový archiv postupně digitálně restauruje. Snímky staré desítky let tak znovu přicházejí k divákům v podobě, která umožňuje mnohem lépe vyniknout obrazu i samotným hereckým výkonům. Před dnešním publikem se spolu s nimi znovu objevují také herečky, jejichž tváře svého času obdivovalo celé Československo, přestože některá jejich jména už pozdější generace téměř neznaly.
Zdroje: filmovyprehled.cz rozhlas.cz rozhlas.cz rozhlas.cz rozhlas.cz
