Drsný život žen na skotské vysočině osmnáctého století: Jak vypadala jejich každodenní realita?

Drsný život žen na skotské vysočině osmnáctého století: Jak vypadala jejich každodenní realita?
Foto: Ilustrační foto/Midjourney
Markéta Zaoralová | 22. 10. 2026, 10:15

Skotská vysočina nás přitahuje svou divokostí a podmanivou krásou své přírody. Přičtěme si k tomu ještě statečné horaly v kiltech a osudovou lásku, kterou tak věrně známe z knih či filmů. I přes to, že například Diana Gabaldon ve svých knihách život tehdejších žen interpretuje celkem věrně, dokážeme si opravdu představit syrovou realitu jejich každodennosti?

Zatímco sledujeme na obrazovkách tu nehynoucí lásku a oddanost Jamieho a Claire, možná nevnímáme kulisy, ve kterých se jejich příběh odehrává, nebo jim dáváme přílišný romantický nádech. Realita ve skutečnosti nebyla tak čistá, ani romantická. Tehdejší doba dala zabrat jak mužům, tak i ženám a jejich život se od toho našeho opravdu hodně lišil.

Domov plný kouře a žádné soukromí

Typické obydlí mělo do pohodlí daleko. Když sledujeme Lallybroch nebo Leoch, kde Jamie s Claire tráví první chvíle svého manželství, můžeme nabýt dojmu, že se lidé neměli kdysi zase tak špatně. Obyčejný člověk v tehdejší době žil však naprosto jinak. V kamenném domě se slaměnou střechou žila celá rodina, včetně dětí a dobytka, který za chladných zimních večerů pomáhal udržovat v domově vzácné teplo. Z ohniště stoupal rašelinový dým, který odcházel skrze otvory ve střeše. Život tak byl zahalen štiplavou mlhou a kouřem, překrytý pachy zvířat a vaření. A chvilky pro sebe nebo partnerské radovánky byly opravdu vzácné. Navíc díky špatné hygieně nevypadaly tak romanticky jako na televizních obrazovkách.

Drsný život žen na skotské vysočině osmnáctého století: Jak vypadala jejich každodenní realita? Foto: Urbanplay, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons

Ohniště uprostřed obytné místnosti skotského černého domu, kouř odcházel jen střechou.

Nekonečný koloběh práce a drsná hygiena

Život tehdejších lidí byl sice daleko pomalejší a jednodušší, než jak jej žijeme dnes my, žádný shon a stres z rychlé doby, ale nebyla to žádná romantická idylka. Byl zatížen každodenní dřinou, bez které by se jejich život zastavil.

V dnešní době si někdy povzdychneme nad horami prádla, které na nás neustále čekají, ať už na vyprání nebo vyžehlení, a to i přes to, že máme k dispozici veškeré moderní technologie. Možná jde o pozůstatek z dob, kdy bylo velké prádlo nejen společenskou událostí, ale také těžkou dřinou – a také tak trochu nechutnou. Na praní prádla se používala horká moč zředěná s vodou.

Ženy v klanu sbíraly moč do velkých kádí, kde ji nechaly odstát, aby se uvolnil amoniak, který používaly k odstranění mastnoty a špíny a také k bělení prádla. Poté ji ve velkých kotlích zředily vodou a ohřívaly nad ohněm. Následně ji přelily do velké kádě. Do této horké lázně poté ženy naházely kilty z hrubé vlny a košile, vykasaly si sukně a dlouhé hodiny podupávaly, jako by šlapaly zelí, aby z oděvů odstranily pot a špínu. Následovalo dlouhé máchání v ledové vodě a schnutí na slunci, aby oblečení nezapáchalo.

Pro ženy to byla velká událost, stejně jako třeba tkaní a předení, zpívaly u toho písně a vyměňovaly si drby, což byla ta příjemnější stránka věci. V dnešní době nám to přijde nechutné, ale v tehdejší době hygienu a péči o sebe vnímali opravdu jinak. Nemyli se tak často, jak jsme my v dnešní době zvyklí, byli cítit potem a poctivou prací.

Alžběta Báthoryová: Svědci popsali mučení dívek, hraběnka se před soud nikdy nedostala
Alžběta Báthoryová: Svědci popsali mučení dívek, hraběnka se před soud nikdy nedostala

Drsná krása, která inspirovala historii

Ženy na skotské vysočině nebyly žádné křehké květinky. Byly to hrdé ženy, které svému domovu vládly pevnou rukou. Jejich úkolem bylo udržet svou rodinu naživu. Vstávaly do tmy, aby z popela rozdmýchaly oheň a začaly vařit ovesnou kaši k snídani. Ta se tehdy nevařila z vloček, ale z celých zrn a na ohni se tak ohřívala opravdu hodiny. Pak následovalo nošení vody v dřevěných vědrech od studny, řeky či potoka, sběr dřeva a rašeliny na topení, předení, péče o úrodu a její zpracovávání na zimu a vaření večeře, která většinou sestávala z kotle polévky nebo dušeného masa. Pokud byl prací den, zabralo to opravdu celé odpoledne. Večer se za svitu lojových svíček doháněly práce, které se nestihly přes den a ženy je zvládly dělat téměř po hmatu, látaly ponožky a česaly vlnu za doprovodu vyprávění příběhů.

Tato námaha se jim podepisovala do tváří, které byly plné vrásek ve věku, ve kterém v dnešní době teprve začínáme uvažovat, zda bychom neměly začít používat anti-aging krémy. Jejich život býval tvrdý, plný těžké práce a odříkání, provázaný s přírodními cykly, vírou a pověrami. Přesto v sobě skrýval určitou svobodu a divokost, kterou na této historické epoše tak obdivujeme.

Zdroje: Autorský článek, cs.wikipedia.org, kniha Diana Gabaldon: Cizinka (Omega, 2017)

Související témata historie osudy žen pověry knihy

Související

Nejnovější

Další články