Jak Vikingové zacházeli s otrokyněmi: Nelidské praktiky odhalují jejich nejtemnější tvář

Jak Vikingové zacházeli s otrokyněmi
Foto: Ilustrační foto/generování pomocí AI, ChatGPT
Adéla Váňová
Adéla Váňová | 19. 11. 2026, 8:45

Vikingové dokázali doplout do vzdálených zemí, obchodovali a podnikali výpravy, ze kterých se nevraceli jen s uloupenými cennostmi. Do jejich rukou se dostávaly také ženy. Co s nimi následně dělali, dnes odhalují písemné prameny a svědectví lidí, kteří se s jejich světem setkali na vlastní oči. Některé popisy přitom zacházejí do překvapivě krutých detailů.

Žena, kterou Vikingové při nájezdu odvlekli z rodné vesnice, mohla během jediného dne přijít o všechno, co dosud znala. O jejím dalším osudu rozhodovali muži, kteří ji zajali. Někteří si ji ponechali jako otrokyni v domácnosti, jiní ji odvezli přes moře, kde za ni na tržišti dostali zaplaceno. Ani prodejem novému majiteli však její putování nemuselo skončit. Obchodníci s lidmi ji mohli přeprodávat dál, až se nakonec ocitla stovky kilometrů od místa, kde vyrůstala.

Zvlášť těžké postavení měly mladé dívky, jejichž cenu kupci posuzovali podle věku, vzhledu i toho, jakou práci dokážou zastat. S takovými otrokyněmi se na Volze setkal také arabský cestovatel Ahmad ibn Fadlán. Ve svých zápiscích zachytil zacházení, kterého se jim dostávalo, a popsal i události, při nichž jedna z dívek přišla o život.

Kleopatra
Kleopatra mezi Caesarem a Antoniem: Láska, moc a boj, který skončil válkou s Římem

Zajatkyně putovaly stovky kilometrů

V roce 821 přepadli Vikingové irský Étar a odvedli odtud velké množství žen. Podobné nájezdy zásobovaly obchod s otroky, který sahal daleko za hranice Skandinávie. Z Britských ostrovů vedly obchodní cesty přes sever Evropy až na východ, kde se s lidmi obchodovalo například v Bolgharu na Volze. Významným tržištěm bylo také Hedeby. Ženy, které nájezdníci odvlekli z irského pobřeží, tak mohly postupně vystřídat několik majitelů, než se dostaly do domácnosti, kde měly pracovat.

Jak Vikingové zacházeli s otrokyněmi: Nelidské praktiky odhalují jejich nejtemnější tvář Foto: User:Matthias Süßen, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

Rekonstrukce staveb v Hedeby, jednom z obchodních center vikinského období.

O tom, jak takový obchod vypadal, vypráví také islandská Sága o lidech z Lososího údolí. Jednou z jejích postav je Melkorka, kterou podle jejích vlastních slov unesli z Irska, když jí bylo pouhých patnáct let. Na tržišti si jí později všiml Islanďan Höskuld. Dívka seděla za závěsem spolu s dalšími jedenácti ženami, které nabízel obchodník Gilli Ruský. Za Melkorku požadoval třikrát vyšší cenu než za kteroukoli z ostatních, ačkoli kupujícího předem upozornil, že nemluví.

Höskuld přesto zaplatil a odvezl ji na Island. Melkorka se tam stala matkou jeho syna Óláfa, ale před ostatními dospělými dál mlčela. Teprve když chlapec povyrostl, Höskuld náhodou zaslechl, jak si s ním jeho matka povídá irsky. Do té doby netušil, že vůbec dokáže mluvit. Melkorka mu pak prozradila své jméno a řekla, že pochází z irské královské rodiny. Höskuld jí později zařídil vlastní domácnost, kam se přestěhovala i se synem. Óláf tak vyrůstal po boku matky, od níž se naučil jazyk její rodné země.

Zatímco Melkorčin příběh se dochoval v islandské sáze, arabský cestovatel Ahmad ibn Fadlán zanechal přímé svědectví o obchodnících označovaných jako Rūs, s nimiž se setkal na Volze. Muži s sebou přiváželi také mladé otrokyně a cestovatel si všiml, jak s nimi zacházeli. Popsal mimo jiné případ, kdy jeden z obchodníků zneužil dívku přímo před ostatními muži.

O několik desetiletí později se podobné násilí objevuje také ve zprávách o útoku Rūsů na město Bardha’a. Historik Miskawayh zaznamenal, že po jeho dobytí útočníci zotročovali ženy i chlapce a pohlavně je zneužívali. Pro některé zajatce tedy utrpení začínalo už při samotném přepadení města, dávno předtím, než je někdo odvedl na tržiště a nabídl dalšímu kupci.

Co zažívaly služky v prvorepublikových domácnostech: Poměr s pánem domu mohl vést k těhotenství a propuštění
Co zažívaly služky v prvorepublikových domácnostech: Poměr s pánem domu mohl vést k těhotenství a propuštění

Mladá otrokyně měla zemřít se svým pánem

Během pobytu mezi Rūsy se Ibn Fadlán stal svědkem události, kterou později podrobně popsal ve svém cestopisu. Zemřel jeden z významných mužů a jeho lidé začali připravovat pohřeb. Součástí obřadu měla být také smrt některého z otroků či otrokyň, kteří zemřelého doprovodí. Podle cestovatelova vyprávění se přítomných zeptali, kdo je ochoten takový osud podstoupit. Přihlásila se mladá dívka. Jakmile však jednou souhlasila, už jí nedovolili rozhodnutí změnit.

Do pohřbu zbývalo několik dní, během nichž se o dívku staraly dvě další mladé otrokyně. Pomáhaly jí s přípravami, ale současně na ni dohlížely, aby nemohla odejít. Dívka pila opojný nápoj, zpívala a čekala na den, kdy měla zemřít. Důležitou úlohu při obřadu zastávala starší žena, kterou Ibn Fadlán ve svém vyprávění označil jako „Anděla smrti“. Právě ona měla nakonec otrokynin život ukončit.

V den pohřbu dívku nejprve vodili do stanů mužů spojených se zemřelým, kteří ji postupně zneužili. Poté dostala další alkohol a odvedli ji k místu, kde leželo tělo jejího pána. Když nastala chvíle její smrti, několik mužů ji drželo, zatímco ostatní začali tlouct do štítů. Hluk měl přehlušit její křik, aby ho nebylo slyšet.

Starší žena jí následně uvázala kolem krku provaz, za jehož konce táhli dva muži, a sama ji bodla nožem. Mrtvou dívku položili vedle jejího pána na připravenou loď, kterou nakonec zapálili. Ibn Fadlán sledoval pohřeb od prvních příprav až do chvíle, kdy plameny pohltily loď s oběma těly.

Jeho zápis patří k nejpodrobnějším dochovaným svědectvím o podobném obřadu. Popisuje však jediný pohřeb na Volze, takže z něj nelze vyvozovat, že stejným způsobem zacházeli s otrokyněmi všichni Vikingové.

Syn se vydal hledat její rodinu

Melkorka, jejíž osud zachytila islandská sága, se na rozdíl od dívky z Ibn Fadlánova vyprávění dožila dospělosti svého syna. Na Irsko, odkud ji kdysi odvlekli, však nezapomněla. Když Óláf vyrostl, rozhodla se ho poslat za příbuznými, které sama už dlouhá léta neviděla.

Na cestu mu dala několik věcí, podle nichž ho měla její rodina poznat. Pro otce připravila prsten, který od něj kdysi dostala, a pro svou někdejší chůvu nůž a opasek. Doufala, že právě tyto předměty budou dostatečným důkazem, že mladý muž, který přichází z dalekého Islandu, je skutečně jejím synem.

Óláf se tedy vydal přes moře do Irska, odkud jeho matku v patnácti letech odvedli jako zajatkyni. Melkorka podle ságy zůstala na Islandu. Do rodné země se sama nevrátila, ale prostřednictvím syna se po mnoha letech znovu spojila s rodinou, od níž ji kdysi násilím odloučili.

Zdroje: oup.com natmus.dk pageplace.de tandfonline.com cambridge.org

Související témata historie osudy žen literatura Vikingové Otroctví středověk

Související

Nejnovější

Další články