
V dobách, kdy se kosmetika často nedala sehnat, bylo zkrášlování žen složitější. K dokonalému vzhledu se používal kysličník nebo také pivo. Jak československé ženy improvizovaly, aby dosáhly požadovaného vzhledu?
Ženy byly krásné i za socialismu, kdy se jejich vzhled obešel bez větších estetických úprav a výrazného make-upu. Krása byla důležitá stejně jako dnes, množství produktů bylo ovšem daleko omezenější. Kosmetika se nedala brát za samozřejmost a výběr zdaleka nepřipomínal dnešní drogerie plné desítek značek a výrobků.
Jeden krém na všechno a cukrová voda
Dnes máme zvláštní přípravek snad na každou část těla. Krém na obličej, jiný na oční okolí, další na ruce i tělo. Za socialismu to měly ženy mnohem jednodušší a jeden výrobek používaly téměř na všechno. Typickým příkladem byla Indulona, kterou měl doma snad každý. Používala se na suchou pleť i ruce, ale ošetřovaly se s ní také kožené boty.
Při úpravě vlasů byste zřejmě použila lak na vlasy, ten ale nebyl tolik dostupný, proto přišla na řadu cukrová voda v rozprašovači a pivo. Omezený sortiment donutil ženy hledat náhradní řešení, které často vyžadovalo značnou improvizaci. Na obarvení vlasů se smíchal kysličník s moukou a napěněná směs se potom nanášela na vlasy pro získání světlejších odstínů.
Jedna z největších kosmetických kuriozit té doby se týká řas. V 60. letech používaly ženy místo řasenky krém na boty, který nanášely štětcem. Používala se také směs dětského pudru s barvou. V dnešní době máme řasenky, které slibují prodloužení, zahuštění, natočení nebo jiný dechberoucí efekt, tehdy ale ženám stačilo málo. Řasenky nebyly vždy snadno k sehnání, proto se ženy snažily spotřebovat i ty, které už zaschly. Aby se daly ještě použít, ředily je slinami a potom se nanášely kartáčkem. Černé oční linky se prodávaly v krabičce a svou konzistencí připomínaly krém na boty. Protože k nim nebyly vždy dostupné vhodné štětečky, ženy si pomáhaly i výtvarnými potřebami. Instagramová kosmetická influencerka by z toho možná vytvořila historické video.
Zvonové kalhoty a plísňáky
Stejně jako kosmetika, zkrášlovalo ženskou postavu i módní oblečení. Do Československa se postupně dostávaly módní trendy ze západu. Objevily se minisukně, šaty na ramínka, pouzdrové šaty nebo kozačky. Později přišly také zvonové kalhoty. Ale dostat se k tomu, co bylo v kurzu na západě, nebylo vůbec jednoduché. Dřív se nedalo na mobilu objednat několik kusů oblečení, které vám do dvou dnů dovezou před dveře, muselo se zamířit do Tuzexu.
Velkým hitem se staly také džíny, které tu nebyly běžně k dostání. Lidé byli ovšem vynalézaví a vyráběli si vlastní napodobeniny. Pomocí Sava například vznikaly takzvané plísňáky. Rifle se položily do vany a štětcem namočeným do Sava se bělily pruhy, které měly působit vyšisovaně. Aby tehdejší ženy šly s dobou, musely si zkrátka umět poradit. Dalším zkrášlovacím prostředkem byl parfém. V Československu byl dostupný a také velmi oblíbený parfém Živé květy. Pokud chtěly ale ženy něco originálnějšího, musely si sehnat vůně ze západních zemí, které byly v prodeji pouze v Tuzexu nebo takzvaně „pod pultem“. Svou roli při zkrášlování žen sehrály i ženské časopisy, jako byla například Vlasta, která kombinovala módu, dotazy čtenářek a základy zdravé výživy. Kromě zábavného čtení nabízely také praktické rady a inspiraci. Od roku 1968 vycházela Praktická žena, která nabízela také konkrétní návody na pletené svetry, který tehdy nosila většina žen.
Když začala na český trh proudit kosmetika a další zboží ze zahraničí, obchody byly rázem plné věcí, které ženy předtím běžně nevídaly. Najednou už nestačilo být jen upravená, dámy začaly měnit i svůj dosavadní životní styl.
Byly ženy za socialismu opravdu přirozenější?
Dnešní žena může strávit hodiny vybíráním správné řasenky, nechá si klidně zvětšit rty nebo vybělit zuby a když bude chtít, zvládnou jí i prodloužit řasy. Před rokem 1989 se ale řešilo spíš, kde kosmetiku sehnat, co udrží účes a čím zvýraznit oči. Poupravovat svůj vzhled zkrátka nebylo možné tak, jako dnes. Z dobových fotografií je ovšem patrné, že někdy méně znamená přece jen o něco více.
Zdroje: dspace.cuni.cz, ceskatelevize.cz, muzeum.klatovynet.cz, tandfonline.com









