Foto: Roland Godefroy, CC BY 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/3.0>, via Wikimedia Commons
Malé kabelky Jane Birkin nikdy příliš nevyhovovaly. Potřebovala dost místa na své věci i všechno, co během dne vozila pro děti, jenže prostorná taška, kterou používala, byla zase příliš těžká. O svém trápení se v roce 1984 zmínila během letu z Paříže do Londýna muži, který seděl vedle ní. Než přistáli, začínal vznikat návrh kabelky, která později dostala její jméno.
Malé kabelky nebyly nic pro Jane Birkin už dávno předtím, než po ní jednu z nejslavnějších pojmenoval módní dům Hermès. V šedesátých letech, kdy patřila k výrazným tvářím londýnské módní scény, chodila téměř všude s proutěným košíkem. A ten rozhodně nesloužil jen na hřeben a rtěnku. Nosila v něm knihy, poznámky, kosmetiku, boty, cigarety a občas také lahve vína.
Když se v roce 1968 seznámila s francouzským zpěvákem Serge Gainsbourgem, objevil se v jejím životě další prostorný společník. Černá kožená taška Hermès Haut à Courroies, kterou Gainsbourg pořídil v polovině sedmdesátých let, však původně vůbec nevznikla jako dámská kabelka. Byla určená k převážení jezdeckých bot a sedel.
Dvojice s ní cestovala a Jane si ji ponechala i po rozchodu v roce 1980. Místa nabízela dost, měla však jednu podstatnou nevýhodu. Byla těžká.
Návrh vznikl během letu
O čtyři roky později nastoupila Jane Birkin do letadla z Paříže do Londýna a náhoda rozhodla, že na vedlejším sedadle bude sedět Jean-Louis Dumas z módního domu Hermès. Během cesty se dali do řeči a rozhovor se stočil ke kabelkám.
Jane mu popsala, co jí na tehdejší nabídce nevyhovuje. Potřebovala tašku, která bude dobře vypadat, zároveň do ní ale uloží všechno, co s sebou během dne nosí mladá matka. Dumas její představu nezačal rozebírat až po návratu do kanceláře. Skicák sice neměl, po ruce však našel sáček pro případ nevolnosti a na jeho zadní stranu začal kreslit. V návrhu počítal dokonce s místem na dětské lahvičky.
Ještě v roce 1984 vznikl prototyp s obdélníkovým tvarem, klopou a sedlářským stehem. Nová kabelka dostala jednoduché jméno Birkin. Dumas přitom nemusel hledat předlohu příliš daleko. Vrátil se k modelu Haut à Courroies, který Jane už několik let dobře znala. Původní cestovní tašku zmenšil přibližně o patnáct centimetrů a přidal delší ucha. Původní model byl na nové kabelce stále znát. Dumas zachoval jeho typický tvar, pásek přes přední část, kovové prvky i ruční šití. Jane se kvůli nové kabelce své staré tašky nevzdala. S Haut à Courroies dál cestovala, například o Vánocích s dětmi mezi Anglií a Francií, a zůstala s ní ještě desítky let. Teprve v roce 2019 ji nabídla v aukci a výtěžek věnovala humanitární organizaci Médecins du Monde.
Z praktické tašky se stal luxus
Také výroba Birkin zůstala spojená s tradiční ruční prací. Jednu kabelku vyrábí od začátku do konce jediný zkušený řemeslník, který nad ní stráví nejméně osmnáct hodin. Hotový kus pak nese označení, podle něhož lze určit rok výroby, dílnu i člověka, který jej vyrobil.
První Birkin měřila 40 centimetrů, později však přibyly menší varianty. Podle Sotheby’s je dnes celosvětově nejoblíbenější Birkin 30 a zájem je také o další menší velikosti.
S jednotlivými materiály se výrazně mění i cena. Některé kožené modely se pohybují kolem 200 tisíc korun, zatímco vzácné kabelky z krokodýlí kůže zdobené diamanty mohou překročit hranici čtyř milionů. Na sekundárním trhu se zachovalé kusy prodávají i za několikanásobek butikové ceny.
Od původního nápadu je to poměrně dlouhá cesta. Na jejím začátku nestála touha vytvořit jeden z nejdražších módních doplňků světa, Jane Birkin potřebovala něco, do čeho uloží věci pro sebe i děti, a svou představu jednoho dne popsala náhodnému spolucestujícímu. Ten si ji načrtl na sáček pro případ nevolnosti.
