Foto: Cutex, Public domain, via Wikimedia Commons
Lesklé automobilové karoserie a dokonale upravené nehty toho mají společného víc, než by se mohlo zdát. Právě nové nátěry vyvíjené pro auta ovlivnily ve dvacátých letech podobu moderního laku na nehty. S jeho vývojem je spojována francouzská vizážistka Michelle Ménard, zanedlouho se však přidali další výrobci, kteří začali měnit manikúru v barevnou součást ženské módy.
Žena, která si chtěla kolem roku 1910 dopřát krásnou manikúru, by dnešní lahvičku s lakem hledala marně. Používaly se pudry, pasty a tónovací přípravky, které se do nehtů vtíraly a následně leštily. Manikúrní sada společnosti California Perfume Company například nabízela přípravek na bělení nehtů nebo růžovou pomádu. O hladké barevné vrstvě, která by po nanesení zaschla a nějakou dobu vydržela, si však ženy mohly zatím nechat zdát.
Paříž změnila manikúru
Northam Warren se k manikúře dostal přes chemii. Pracoval pro farmaceutickou společnost Parke, Davis & Company, v roce 1910 se ale osamostatnil a začal podnikat v New Yorku. Už následující rok přišel s přípravkem na odstraňování nehtové kůžičky a kolem něj postupně vybudoval další kosmetickou nabídku.
O pět let později se v ní objevil bezbarvý tekutý lak a následovala i růžově tónovaná varianta. Warren přesto dál prodával několik různých druhů přípravků a tekutému laku zpočátku nepřikládal takový význam. To se změnilo během cesty do Evropy.
Když v roce 1920 přijel do Paříže, všiml si, že tamní ženy dávají přednost právě tekutému laku. Po návratu do New Yorku se proto začal více soustředit na výrobek, který měl před sebou mnohem větší budoucnost, než původně očekával.
Ve stejné době se odehrávala důležitá změna také na silnicích. Výrobci automobilů hledali nátěry, které by rychle schly, byly odolné a na karoserii zanechaly hladký lesklý povrch. Jedním z materiálů, který takový efekt umožňoval, byla nitrocelulóza. Po odpaření rozpouštědel vytvářela pevný film a ve dvacátých letech našla využití také při výrobě laků na nehty. Automobilový průmysl tak nečekaně pomohl proměnit i podobu manikúry. Technologie vyvinuté pro nové lesklé nátěry totiž brzy našly využití také v kosmetice.
Lesk jako na karoserii
S novinkou inspirovanou automobilovými barvami přišla francouzská vizážistka Michelle Ménard. Neznamenalo to, že by se přípravek určený pro karoserie jednoduše nalil do malé lahvičky. Nový lak převzal jen jeho princip. Tekutina obsahovala nitrocelulózu rozpuštěnou v rozpouštědle, které se po nanesení štětečkem rychle odpařilo, a na nehtu zůstala tenká, tvrdá a lesklá vrstva. Do té doby se pudr nebo tónovaný krém do nehtu vtíral a lesk vznikal až dlouhým leštěním semišem, takže vydržel jen krátce. Tekutý lak si naopak vytvořil vlastní film, který držel déle a dal se probarvit. Manikúra tak pomalu získávala podobu, kterou bychom poznaly i dnes.
Barevná nabídka však byla proti současným stojanům v drogeriích velmi skromná a mezi nejběžnější odstíny patřila červená. Výrobci navíc museli vyřešit další praktickou otázku. Když už barva na nehtu držela, bylo potřeba ji také nějak jednoduše odstranit. Cutex proto v roce 1928 představil odlakovač na bázi acetonu určený pro domácí použití. Nabízel ho společně s tekutým lakem, takže zákaznice dostaly možnost nehty nalakovat a později barvu zase dostat dolů bez návštěvy manikérky.
Ještě větší výběr přišel na začátku třicátých let, kdy Charles Revson začal při výrobě používat místo barviv pigmenty, které umožňovaly vytvářet širší škálu odstínů. V roce 1932 pak spolu s dalšími společníky založil Revlon. Firma se zaměřila právě na laky a jejich barvy se postupně rozšiřovaly.
Ve třicátých letech začalo záležet také na způsobu, jakým se nehty lakovaly. Barva už nemusela pokrývat celý nehet, u jeho kořene se nechával nenalakovaný světlý půlměsíc a někdy zůstávala bez laku také špička. Podobně upravené ruce se objevovaly i v dobových časopisech. Barva na nehtech měla ladit s líčením a výrazné červené tóny se objevovaly na rukou i rtech. Lakování tak začalo podléhat módním trendům stejně jako účesy nebo oblečení. Odstín laku se začal měnit spolu s módou a s každou novou sezonou přicházely do prodeje další barvy. Z drobného detailu se během třicátých let stala součást vzhledu, se kterou si ženy mohly hrát podle tehdejší módy.
Zdroje: hagley.org cosmeticsandtoiletries.com ncbi.nlm.nih.gov vam.ac.uk
