Lesley Hornby o kariéře modelky nepřemýšlela a svou drobnou postavu měla spíš za nevýhodu. Pak se její fotografie objevila v londýnském salonu, všimla si jí módní redakce a během několika týdnů znala Twiggy celá Británie. V šestnácti letech se tak stala jednou z nejvýraznějších tváří módy šedesátých let.
Lesley Hornby vyrůstala v Neasdenu na severozápadě Londýna. Otec pracoval jako truhlář, matka v továrně. Doma peněz nazbyt nebylo, móda ji ale přitahovala už od dětství. Prohlížela si časopisy, sledovala nové střihy a některé šaty si podle nich dokázala ušít sama.
V dospívání se často zabývala vlastním vzhledem a se svou postavou nebyla spokojená. Vadily jí dlouhé nohy, úzká ramena i téměř chybějící ženské křivky. Kvůli drobné postavě dostala přezdívku Twiggy, odvozenou od anglického slova pro větvičku. Na tehdejší modelku byla navíc příliš malá. Měřila přibližně 168 centimetrů, zatímco úspěšné modelky bývaly vyšší a měly výraznější křivky. Po letech vzpomínala, že svou hubenost v dospívání nesnášela a nechápala, proč ji fotografové začali považovat za krásnou.
Portrét na stěně kadeřnictví
Na začátku roku 1966 přišla šestnáctiletá Lesley do londýnského salonu House of Leonard, kde jí majitel Leonard Lewis navrhl nový krátký účes. Nosila tehdy dlouhé vlasy po vzoru modelky Jean Shrimpton a tak radikální změna ji zaskočila. Odmítnout se však Leonardovi neodvážila, a tak nabídku přijala. Úprava zabrala několik hodin, vlasy jí zesvětlili a učesali s pěšinkou na straně. Proměnu fotografoval Barry Lategan, který pořídil sérii černobílých portrétů. Nový střih odhalil Lesleyin úzký obličej a ještě více zdůraznil její velké oči orámované umělými řasami.
Jeden z portrétů zůstal viset na stěně salonu. Tam si ho všimla Deirdre McSharry, módní redaktorka deníku Daily Express. Vyžádala si kontakt na dívku ze snímku a pozvala ji na další focení. Dne 23. února 1966 noviny zveřejnily její fotografie a představily ji čtenářům jako „Tvář roku 1966“. V článku už vystupovala pod jménem Twiggy. Přezdívka, kterou jí okolí dalo kvůli drobné postavě, se během několika dnů rozšířila po celé Británii.
Londýnská móda hledala novou tvář
Twiggy se objevila v době, kdy na londýnských ulicích vládly minisukně, barevné punčochy a jednoduché šaty s výraznými vzory. Mladé ženy už nechtěly nosit stejné střihy jako jejich matky a obchody jim začaly nabízet módu určenou přímo jejich generaci. Tuto módu utvářely návrhářky jako Mary Quant, která prosazovala krátké sukně, rovné minišaty a jednoduché linie. Právě těmto střihům Twiggyina útlá postava vyhovovala a její chlapecký vzhled ostře kontrastoval s výrazně ženskými modelkami předchozího desetiletí. Dospívající dívky ji začaly napodobovat. Stříhaly si vlasy, kreslily si spodní řasy a vyhledávaly šaty podobné těm, které nosila na fotografiích.
Po zveřejnění snímků v Daily Express se začala objevovat na stránkách předních módních časopisů včetně Vogue. V roce 1967 přiletěla do New Yorku, kde ji na letišti čekali novináři, fotografové i fanoušci. Podle ní se vyráběly panenky a její jméno i podobizna zdobily kabelky, oblečení a školní potřeby. Během jediného roku se z dívky z portrétu v kadeřnickém salonu stala mezinárodní hvězda.
Co jste o Twiggy možná nevěděli
- Slavné líčení vzniklo podle dětské panenky. Twiggy se jako dospívající nesměla líčit, o víkendech však s kamarádkami zkoušela různé podoby make-upu. Oči si malovala podle své hadrové panenky, na horní víčka lepila tři páry umělých řas a spodní si dokreslovala. Příprava jí zabrala až hodinu a půl.
- V roce 1967 se prodávala panenka s její podobou. Společnost Mattel zařadila Twiggy do světa panenek Barbie už rok po jejím objevení. Panenka měla krátké blond vlasy, výrazně namalované oči, pruhované šaty a žluté kozačky. Výrobce na krabici upozorňoval, že může nosit také oblečení určené pro panenku Francie.
- Retuš její tváře vedla k zákazu reklamy. V roce 2009 se Twiggy objevila v kampani na oční přípravek značky Olay. Britský úřad pro regulaci reklamy zjistil, že fotografie byla digitálně upravena v okolí očí, a označil ji za zavádějící, protože přeháněla účinek propagovaného výrobku. Reklama se už nesměla znovu objevit ve stejné podobě.
Postava šestnáctileté dívky se stala vzorem
Twiggyin úspěch posílil zájem módního průmyslu o velmi mladé a mimořádně štíhlé modelky. Postava, kterou měla přirozeně v šestnácti letech, se objevovala v časopisech jako nový vzor ženské krásy a podle stejných měřítek začaly svůj vzhled posuzovat také dospělé ženy.
Sama Twiggy později odmítala nést odpovědnost za prosazování extrémní štíhlosti. Hubená byla od dětství, běžně jedla a svou váhu nemusela hlídat. Kritizovala však agentury a módní časopisy, které po modelkách požadovaly, aby si udržovaly nepřirozeně nízkou váhu.
Modelingu se naplno věnovala přibližně čtyři roky. Ve dvaceti letech se s ním rozloučila a začala se věnovat filmu, divadlu a hudbě. Za roli ve filmovém muzikálu The Boy Friend získala v roce 1972 dva Zlaté glóby.
Lateganův portrét z roku 1966 dnes visí v londýnské National Portrait Gallery. Dívka, která se v salonu neodvážila odmítnout nový účes, se z jeho snímku dívá do světa jako Twiggy, a její pravé jméno Lesley Hornby zná jen málokdo.
Zdroje: npg.org.uk, theguardian.com, vam.ac.uk
