Foto: Generováno pomocí AI/ChatGPT
Eleanor Lambertová původně pracovala s malíři a sochaři. Teprve v roce 1932 si při spolupráci s módní návrhářkou naplno uvědomila, jak málo prostoru dostávají američtí tvůrci ve srovnání s pařížskými. Rozhodla se jejich postavení změnit. Během dalších desetiletí stála u zrodu Fashion Press Weeku, pozdějšího New York Fashion Weeku, Met Gala, organizace CFDA i žebříčku nejlépe oblečených žen, v němž se na první místo dostala také Jacqueline Kennedyová.
Dne 19. července 1943 pozvala Eleanor Lambertová do New Yorku módní redaktory z celé země. Chtěla jim představit americké návrháře, kteří dosud stáli ve stínu pařížské módy. Novinářům přijíždějícím z jiných měst nabídla úhradu cesty a během několika dnů jim otevřela dveře na přehlídky, k nimž se dříve dostávali jen výjimečně. Akce dostala název Fashion Press Week a později se z ní vyvinul dnešní New York Fashion Week.
Americké oděvy se tehdy běžně prodávaly pod jmény výrobců a obchodních domů, zatímco samotní návrháři zůstávali v pozadí. Lambertová chtěla, aby jejich jména znali novináři i veřejnost stejně jako jména francouzských tvůrců. Fashion Press Week byl jedním z kroků, kterými toho dosáhla.
Eleanor Lambertová dostala americké návrháře z anonymity
K módě se dostala přes výtvarné umění. Narodila se v roce 1903 v Crawfordsville v Indianě. Sochařství studovala už v mládí. V roce 1925 pak s manželem zamířila do New Yorku. Podle pozdějšího vyprávění měla při příjezdu 200 dolarů. První práci našla v módním bulletinu, odkud později přešla k publicistovi, který se věnoval knižnímu oboru. Časem začala zastupovat americké výtvarníky, mezi nimi například George Bellowse, Jacoba Epsteina nebo Isamua Noguchiho. Působila také jako publicistka Whitney Museum of American Art.
V roce 1932 ji oslovila návrhářka Annette Simpsonová, která chtěla pro svou práci získat podobnou pozornost médií jako Lambertové umělečtí klienti. Právě při této spolupráci si Lambertová naplno uvědomila, jak rozdílné postavení mají američtí a evropští návrháři.
O větší prostor pro americké návrháře se snažila už před válkou. Své plány probírala také s Dianou Vreelandovou, tehdejší módní redaktorkou Harper's Bazaar. Ta je příliš vážně nevzala a odbyla ji slovy: „Eleanor, vy jste takový amatér.“ Lambertovou to nezastavilo. Když ji kolem roku 1940 New York Dress Institute najal, aby propagovala americkou módu, začala prosazovat, aby se v médiích mluvilo především o samotných návrhářích, ne jen o firmách, které jejich oblečení vyráběly.
Seznam nejlépe oblečených se přestěhoval z Paříže
Jedním z jejích nejúčinnějších nástrojů se stal seznam nejlépe oblečených žen, který do té doby vznikal v Paříži. Válka však chod francouzské haute couture ochromila a poslední pařížský žebříček vyšel na začátku roku 1940.
Lambertová se rozhodla v anketě pokračovat v New Yorku. Na podzim téhož roku obeslala padesát lidí z módního prostředí a požádala je, aby hlasovali pro nejlépe oblečené ženy. Výsledky pak zveřejnil New York Dress Institute. Mezi oslovenými byli návrháři, kloboučníci, zaměstnanci Bergdorf Goodman i módní redaktoři Vogue, Harper's Bazaar a newyorských novin. Hlasy sečetla a výsledky předala médiím jako tiskovou zprávu New York Dress Institute. V prosinci 1940 už americký tisk zveřejňoval výsledky prvního newyorského žebříčku nejlépe oblečených žen.
Z ankety vznikl International Best-Dressed List, který se během dalších desetiletí stal jednou z nejznámějších módních institucí svého druhu. Objevovaly se na něm členky společenské elity, herečky i ženy z politického prostředí. Na přelomu let 1960 a 1961 se na první místo žebříčku dostala Jacqueline Kennedyová, která mezi nejlépe oblečenými zůstávala i v dalších letech. Od roku 1958 navíc existovala síň slávy pro osobnosti, jejichž jména se v žebříčku objevovala opakovaně.
Fashion Press Week změnil způsob prezentace kolekcí
Fashion Press Week dal v roce 1943 módním novinářům možnost projít během několika dnů celé sezonní kolekce amerických návrhářů. Zvláštní význam měl pro redaktory, kteří přijížděli z jiných částí Spojených států. Přehlídky mohli sledovat přímo v New Yorku a o tamních návrhářích pak psát ve svých novinách a časopisech. Válka zároveň výrazně omezila cesty amerických novinářů do Paříže, takže domácí móda dostala v médiích mnohem více prostoru než v předchozích letech.
Lambertová přitom neřešila pouze samotné přehlídky. Snažila se novinářům připravit program na celou dobu jejich pobytu v New Yorku. Při jednom z pozdějších ročníků například zařídila vstupenky na broadwayské představení Gigi s Audrey Hepburnovou a také setkání s herečkou v zákulisí.
Pozornost k americkým návrhářům přitahovala i prostřednictvím módních cen. Coty American Fashion Critics' Awards založila už v roce 1942, tedy rok před prvním Fashion Press Weekem. Ocenění se později na dlouhá léta zařadilo mezi nejvýznamnější ceny americké módy.
Od Met Gala k vlastní organizaci návrhářů
V roce 1948 uspořádala benefiční večer na podporu Costume Institute při Metropolitním muzeu umění. Akce se konala jako půlnoční večeře a brzy získala přezdívku „The Party of the Year“. Právě z ní se postupně vyvinula dnešní Met Gala, která dodnes slouží jako hlavní každoroční zdroj financování Costume Institute.
S rostoucím vlivem Lambertové se však stále výrazněji ukazovalo, že zájmy návrhářů a organizací zastupujících výrobce nejsou vždy stejné. Spor o termíny přehlídek v roce 1962 nakonec vedl k jejímu odchodu z Couture Group a New York Dress Institute, kde působila více než dvacet let. Poté se rozhodla vytvořit organizaci, v níž by o záležitostech americké módy rozhodovali přímo návrháři a která by hájila jejich postavení. V prosinci 1962 tak vznikla Council of Fashion Designers of America, známá jako CFDA. Jejím cílem bylo zastupovat americké návrháře a prosazovat módní design jako součást americké kultury a umění. Mezi původní zakládající členy patřili Bill Blass, Norman Norell, Pauline Trigère, Adele Simpsonová nebo Rudi Gernreich.
Její snaha dostat americké návrháře na mezinárodní scénu vyvrcholila v roce 1973 přehlídkou ve Versailles. Během benefičního večera se americké kolekce představily před stejným publikem jako tvorba předních francouzských módních domů. Američtí návrháři tím získali výrazně větší pozornost evropského módního prostředí.
Lambertová zůstala pracovně aktivní téměř do posledních měsíců života. International Best-Dressed List krátce před smrtí předala redaktorům Vanity Fair, kteří v jeho vydávání pokračovali. Ani svůj zájem o módu neopouštěla – pouhé dva týdny před smrtí si objednala sako z nejnovější kolekce Geoffreyho Beenea. Zemřela 7. října 2003, dva měsíce poté, co oslavila sté narozeniny.
Zdroje: cfda.com, cfda.com, cfda.com, vanityfair.com, metmuseum.org
