Vera Wangová založila vlastní značku až ve čtyřiceti. Předtím mířila na olympiádu, ve Vogue strávila 16 let jako módní redaktorka

Vera Wangová se narodila 27. června 1949 v New Yorku do rodiny čínských přistěhovalců. Dětství a dospívání spojila především s krasobruslením a nějakou dobu věřila, že právě ono bude její budoucností. Pokusila se probojovat do amerického olympijského týmu pro rok 1968, do nominace se ale nedostala.

Móda ji přitahovala už v té době. Po vysoké škole chtěla pokračovat studiem návrhářství, otec jí však další školu odmítl financovat. Vlastní značku proto nezačala budovat hned. Nejprve sbírala zkušenosti v módní redakci a později pracovala pro jinou značku, než se po letech pustila do vlastní tvorby.

Příběhy a společnost

Eleanor Lambertová: Žena, která dostala New York na mapu světové módy

Vera Wangová nejdřív zamířila do Vogue

Do světa módních časopisů vstoupila velmi brzy. V roce 1972 nastoupila do amerického Vogue a už ve třiadvaceti letech patřila k nejmladším módním redaktorkám v jeho historii. Podílela se na přípravě módních fotografií, stylingu a postupně poznávala prostředí, ve kterém vznikaly trendy a rozhodovalo se o tom, co se objeví na stránkách jednoho z nejvlivnějších módních časopisů.

Po šestnácti letech ve Vogue odešla k Ralphu Laurenovi. Právě tam se podle svých pozdějších slov dostala k navrhování způsobem, který jí dal víc než jakákoli škola. Jako design director se podílela na dámských kolekcích i na výrobcích od nočního prádla až po obuv a poprvé také vídala ženy v modelech, na nichž sama pracovala. Když jednou na ulici zahlédla ženu s kabelkou, kterou pomáhala navrhovat, byla podle svých slov „hystericky šťastná“.

Svatba změnila směr její kariéry

V roce 1989 se vdala za Arthura Beckera. Sama později s nadsázkou říkala, že se vdávala „v úctyhodném věku 39 a tři čtvrtě roku“. Do té doby přitom s manželstvím vůbec nepočítala. Když začala shánět svatební šaty, zjistila, že jí tehdejší nabídka nesedí a že mezi tím, co hledala, a tím, co se prodávalo, je dost velký rozdíl. Právě zkušenost s vlastní svatbou ji přivedla k úvahám o tom, že by se v tomto oboru dalo něco změnit.

Její otec považoval svatební módu za obor, ve kterém by mohla uspět, zároveň ale chtěl, aby se prosadila sama. Když se rozhodla pustit do vlastního podnikání, finančně ji nepodpořil. Otec jí tehdy podle jejích slov odpověděl: „Jestli si myslíš, že jsi taková hvězda, běž si najít práci.“ Ve čtyřiceti letech tak začala budovat vlastní značku bez rodinné finanční podpory, ale s dlouholetou zkušeností z módního prostředí.

První salon otevřela na Madison Avenue

V roce 1990 otevřela Vera Wangová vlastní svatební butik na Madison Avenue v New Yorku. Do svatební módy přinesla propracované detaily, na jaké byla zvyklá z Vogue a od Ralpha Laurena, a značka se rychle prosadila mezi zákaznicemi hledajícími šaty na zakázku.

Postupně si její šaty vybíraly také známé ženy. Vogue mezi jejími klientkami uvádí Jennifer Lopezovou, Umu Thurmanovou, Mariah Carey či Chelsea Clintonovou. Její modely se objevily i v seriálech Gossip Girl a Sex and the City. V roce 1993 začala Wangová vytvářet také společenské šaty pro červený koberec a v roce 2000 představila první ready-to-wear kolekci.

Ve čtyřiceti měla za sebou dvě kariéry

Když se Wangové po letech ptali, zda jí čtyřicet nepřipadalo na začátek vlastního podnikání pozdě, odpověděla, že si vlastně neumí představit, že by začala dřív. Roky ve Vogue a u Ralpha Laurena brala jako další školu, během níž získala zkušenosti, které pak mohla využít po svém. Vlastní firmu přitom původně vůbec neplánovala. O to víc si později cenila toho, že se do ní pustila právě až ve čtyřiceti.

Z původně svatební značky se během dalších let stal podnik zahrnující konfekci, obuv, brýle, šperky, parfémy, porcelán i bytové doplňky. Od roku 2007 spolupracuje s americkým řetězcem Kohl's na dostupné řadě Simply Vera. Díky ní se dostala k ženám, které jí dřív psaly, že se s ní ztotožňují, ale její svatební šaty si nemohou dovolit. V roce 2013 získala od Council of Fashion Designers of America cenu za celoživotní přínos a o deset let později ji stejná organizace ocenila za přínos svatební módě. V roce 2017 převzala francouzský Řád čestné legie a v roce 2021 jí prezident Biden udělil National Medal of Arts.

V posledních letech se o ní přesto často mluví víc kvůli vzhledu než kvůli práci. Ve svých třiasedmdesáti letech budila na internetu pozornost mladistvou pletí, sama ale podobné poznámky příliš neprožívala. Říká, že pije vodku, spí devět hodin denně a vyhýbá se slunci. Zároveň však odmítá, aby ji lidé posuzovali především podle věku. „Práce byla mé záchranné lano, díky němuž jsem se cítila důležitá a které mě celé roky posouvalo,“ řekla Elle.

Zdroje: vogue.com, verawang.com, hbr.org, elle.com