Foto: Ilustrační foto/Midjourney
Dvacetiletý Američan vyvraždil rodinu, která ho přijala do svého domu. Psychiatrům později dvě hodiny vyprávěl o svém životě i vraždách. Žádnou lítost přitom neprojevil.
Kevin Dahlgren ve středu 22. května 2013 ve čtvrt na devět ráno otevřel dveře rodinného domu v brněnských Ivanovicích, převzal od poštovní doručovatelky dvě zásilky a podepsal je. Doručovatelka předtím zaslechla z domu rámus, jako by uvnitř padaly kovové trubky. Dahlgren na ni promluvil anglicky a zásilky si od ní spěšně převzal. Doručovatelka neměla tušení, že uvnitř už leží těla tří členů rodiny Harokových, u které dvacetiletý Američan bydlel od konce dubna.
Kevin Dahlgren a dětství v Roseville
Dahlgren vyrůstal v kalifornském Roseville nedaleko Sacramenta. Rodina bydlela v rozlehlé vile se čtyřmi ložnicemi, otec Wayne pracoval jako obchodní ředitel pojišťovny. Domy v jejich čtvrti měly hodnotu v přepočtu zhruba 10 až 15 milionů korun. Sousedka Kathy Seymourová o Dahlgrenových místním novinářům řekla, že „jsou to skvělí a slušní lidé“. Kevin měl už od dětství problémy s úzkostmi. Často se bál, příliš si nevěřil a s přísným otcem si nerozuměl. Bližší vztah měl s matkou, která před manželem některé synovy problémy dokonce tajila. Jeho úzkostnou povahu později popsali američtí i čeští znalci.
V dospívání se k úzkostem přidaly násilné představy, které se u něj objevovaly například po sledování hororových filmů. Jednou čtvrt hodiny brutálně bil svého oblíbeného psa. Jindy se v noci vydal do města s nožem, aby zabil některého z drogových dealerů, na žádného ale nenarazil. Současně snil o kariéře v námořnictvu, kde se chtěl stát hrdinou. Když ale přišel čas narukovat, na poslední chvíli si to rozmyslel. Znalci později popsali, jak se u něj střídaly pocity vlastní bezcennosti s představami, že je předurčen k něčemu velkému.
Tři týdny u příbuzných v Ivanovicích
Kevinovi prarodiče z matčiny strany opustili Československo v roce 1949 a odjeli do Spojených států. Měli šestiletou dceru Ivanu, kterou ale museli nechat u prarodičů. Ve Spojených státech se jim později narodila další dcera Sondra, Kevinova matka. Se svou starší sestrou Ivanou se poprvé setkala až v roce 1968. Ivana tehdy žila v Hodoníně, učila ve škole a měla dvě děti, včetně dcery Veroniky. Právě k ní se měl o mnoho let později Kevin vydat. Na jaře 2013 trpěl depresemi a špatně se vyrovnával s rozchodem s přítelkyní, a tak ho matka poslala za příbuznými do Brna v naději, že mu pobyt v jiném prostředí pomůže.
Do Brna dorazil 30. dubna 2013. Byla to jeho první cesta do Evropy. V rodinném domě v Ivanovicích bydlela učitelka Veronika Haroková (46) s manželem Martinem (50) a syny Filipem (23) a Davidem (17). Martin hrál v kapele Ukulele jako Brno, Filip studoval na Masarykově univerzitě a David chodil na gymnázium. Harokovi ho brali mezi své známé a vozili na koncerty, zatímco Kevin trávil dny převážně poflakováním po městě a kouřením marihuany. Pár dní před vraždami ho příbuzní zahlédli, jak v noci chodí po domě s nožem. Přesto je jeho chování nijak zvlášť neznepokojilo, dosud s ním totiž vycházeli dobře. Podobně ho znal hudebník Karel Heřman, přítel rodiny a Martinův spoluhráč z kapely. „Pro nás to byl velice sympatickej usměvavej chlapec, který se účastnil veškerého veselí okolo, jezdil s námi na koncerty a vůbec jsme neměli ani tucha, že by se to mohlo stát.“
Dům v Zatloukalově ulici v brněnských Ivanovicích na snímku z roku 2016
Středa 22. května 2013 v domě Harokových
Veronika Haroková toho rána zavolala do školy, kde učila, a požádala o dovolenou. Nebylo jí dobře. Kolem sedmé ráno se s Dahlgrenem v předsíni setkala Filipova přítelkyně. Čtvrt hodiny nato odešel do školy sedmnáctiletý David. Martin Harok si toho rána ještě vyměňoval zprávy se sousedkou přes WhatsApp. Když mu ale v 7.45 napsala znovu, už se neozval. Krátce před osmou ráno Dahlgren zaútočil na Martina Haroka v jeho pracovně v přízemí. Poté vyšel do prvního patra, kde zabil Veroniku, a nakonec zavraždil i třiadvacetiletého Filipa v podkrovním pokoji. Všichni tři utrpěli smrtelná bodná a sečná zranění.
Po vraždách začal Dahlgren uklízet stopy, omýval místa činu a některá těla odtáhl do sklepa. Mezitím si dál psal se známými, se kterými měl na ten den domluvené schůzky. Krátce po půl deváté napsal známému, že ruší hodinu angličtiny. „Dělám nějaké věci pro Harokovy. Upřímně, chlape, možná se budu muset vrátit do Států, zítra nebo za pár dní. Objevily se nějaké obrovské věci.“ Krátce před jedenáctou dorazila do domu uklízečka, která k Harokovým pravidelně docházela. Dům si odemkla vlastním klíčem, dovnitř ji však Dahlgren nepustil. Byl bosý a řekl jí, že se toho dne uklízet nebude. Když žena trvala na svém, rozpažil ruce mezi dveřními zárubněmi a zablokoval jí cestu.
Nejmladší David se vrátil ze školy kolem půl jedné. S Dahlgrenem se domluvil, že si odpoledne půjdou zasportovat. Ve chvíli, kdy se David vrátil ze školy, na něj Dahlgren zaútočil kamenem o hmotnosti jedenácti kilogramů a zabil ho. Jeden ze sousedů později vypověděl, že z domu slyšel asi pět minut trvající řev. Kolem půl druhé Dahlgren ve sklepě zapálil hadry napuštěné benzinem a přibližně o hodinu později odešel na autobus. Krátce po jeho odchodu tlak z požáru vyrazil sklepní okna takovou silou, že jejich úlomky odletěly až 22 metrů od domu.
Útěk přes Vídeň a zatčení ve Spojených státech
Krátce po třetí odpoledne si Dahlgren na Moravském náměstí najal taxík do Vídně. Než vyjeli, musel si ještě vyměnit dolary za koruny, protože taxikář americkou měnu nechtěl přijmout. Dahlgren působil klidně a ve čtvrt na čtyři, těsně před odjezdem, poslal známému SMS. „David mi nechal vzkaz, že Harokovi odjeli do Vídně. Měl jsem jet s nimi, ale oni byli ráno už všichni pryč. Takže jsem na cestě za nimi do Vídně. Pokud tě už nikdy neuvidím, díky za všechno, co jsi pro mě udělal.“ Na vídeňské letiště dorazil krátce před šestou večer.
V Ivanovicích mezitím sousedé zaznamenali silný zápach a kouř vycházející ze sklepa. Zarazilo je také nezvyklé ticho v domě, odkud bývala často slyšet hudba. Když vešli dovnitř, našli těla všech čtyř členů rodiny. Martin, Veronika a David leželi ve sklepě, Filip zůstal v posteli. Kriminalista Luděk Blahák později vzpomínal, že jedním z prvních problémů byla identifikace obětí. Od sousedů se policisté dozvěděli, že u Harokových už několik týdnů bydlel mladý Američan, jeho jméno však nikdo neznal. Vyšetřovatelé proto během noci obvolávali zahraniční letiště, až se jim ve Vídni podařilo zjistit, že jde o Kevina Dahlgrena.
Ve čtvrtek 23. května krátce po desáté dopoledne nastoupil Dahlgren ve Vídni do letadla směřujícího do Washingtonu. Během devětapůlhodinového letu procházel sociální sítě. S tím, že ho po přistání ve Washingtonu zatknou, zřejmě vůbec nepočítal. Brněnský krajský soud už ale vydal příkaz k zatčení a Interpol zveřejnil takzvané červené oznámení, známé jako red notice. Během letu na Dahlgrena nenápadně dohlížel letecký maršál a na washingtonském letišti Dulles už čekali agenti FBI, kteří ho hned po příletu zatkli.
Vydání do Česka a vyšetřování v Bohunicích
Dostat Dahlgrena před český soud trvalo další dva roky. Vydávání vlastních občanů nebylo podle československo-americké úmluvy z roku 1926 automatickou povinností a případ vyvolával značnou pozornost také kvůli svému mimořádnému charakteru. Mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství Petr Malý později uvedl, že „bezprecedentní vydání Kevina Dahlgrena do ČR je názornou ukázkou toho, že americká justice díky dlouhodobé spolupráci důvěřuje právnímu systému v České republice“. Dne 31. srpna 2015 byl Dahlgren předán českým úřadům k trestnímu stíhání. Šlo o první případ vydání amerického občana do České republiky.
Na pražském letišti si Dahlgrena převzal vyšetřovatel Ivo Palička. Při sdělování obvinění ze čtyř vražd ho zaujalo, že mladík celou dobu lhostejně žvýkal žvýkačku. K obvinění se nevyjádřil a odmítl vypovídat. Z Prahy ho policisté převezli do vazební věznice v brněnských Bohunicích. Právě tam se s ním setkal psychiatr Jiří Švarc a jeho kolegové. „Ta návštěva ve vazební věznici, kde jsme ho vyšetřovali, byla fascinující, protože on si tam na nás připravil takové dvouhodinové představení o jednom herci.“ Dahlgren jim pomalou angličtinou vyprávěl o svém životě i o vraždách. Švarce zaujalo, že při tom neprojevil žádnou lítost. Podle psychiatra se motivace k násilnému činu utvářela dlouhodobě. „Ta motivace byla celoživotní. Nešlo o zkrat.“
Soud s Kevinem Dahlgrenem a posudky znalců
Proces před Krajským soudem v Brně začal 31. května 2016. Dahlgren do soudní síně přišel výrazně při těle, rozcuchaný a s nepřítomným pohledem. Ve vazbě užíval silné léky, které se na jeho stavu podepisovaly. Reportér Václav Lang, který soud sledoval přímo v jednací síni, si zapamatoval okamžik, kdy Dahlgren poprvé spatřil své rodiče. „V tom jeho pohledu bylo vidět snad trochu studu, pokání, omluva za to, že se potkávají po takové době právě v takové situaci.“ Wayne a Sondra Dahlgrenovi přilétali na proces z kalifornského Roseville vzdáleného přibližně 9 500 kilometrů. Synově vině nevěřili. Otec před novináři opakoval: „Věříme mu. Milujeme ho. On nevraždil.“
Druhý den soudce přečetl výpověď, kterou Dahlgren poskytl americké FBI. Mladík v ní tvrdil, že z Brna odjel kvůli vlastní bezpečnosti, protože se dostal do konfliktu s Rusy nebo Rumuny. V den vražd měl podle svých slov odejít cvičit do lesa a po návratu kolem poledne údajně našel příbuzné mrtvé. Na posteli prý ležel vzkaz: „Američane, pokud jsi v Evropě, najdeme tě.“
Velkou část soudního dokazování zabraly znalecké posudky. Američtí psychiatři považovali Dahlgrena za nepříčetného, zatímco čeští odborníci dospěli k závěru, že za své jednání trestně odpovídá. Podle amerického posudku by jeho psychický stav mohl vést k umístění do psychiatrické léčebny namísto výkonu trestu. Právník Šimon Toman označil rozdílná hodnocení za „typický střet dvou znaleckých světů“. Psychiatrička Milena Zimulová, která před soudem vypovídala, u Dahlgrena nezjistila psychózu. Diagnostikovala mu smíšenou poruchu osobnosti s narcistickými rysy. Při vyšetření jí dokonce řekl, že mu celá událost pomohla najít sebe sama, za smrt příbuzných však žádnou odpovědnost necítil.
Zimulová se zabývala také tím, co se v domě Harokových odehrávalo během Kevinova pobytu. Martin Harok po Dahlgrenovi chtěl, aby si našel práci, což v něm podle psychiatričky vyvolávalo značné napětí. Představa, že by neuspěl, pro něj byla těžko snesitelná.
Psycholožka Beata Nour Mohammadi před soudem vysvětlovala, proč Dahlgren obrátil násilí proti lidem, kteří ho přijali do svého domu. Podle jejího hodnocení vraždy neměly osobní motiv. „Harokovi se tak pro něj stali neutrálními bezejmennými terči, jakýmisi prostředky ke zbavení se nesnesitelného napětí a důvodem k sebepotvrzení, že je neselhávající jedinec.“
Dahlgren dostal příležitost promluvit při závěrečné řeči. Mluvil 52 minut a většinu času věnoval svým úzkostem, které ho podle jeho slov provázely od dětství. „Jako malý jsem se bál zabijáků, kteří se schovávají ve skříni. Nemohl jsem plavat sám v bazénu, protože jsem se obával, že mě sežere žralok. Neobával jsem se věcí samotných, ten strach byl iracionální. Nazval bych ho strachem ze života.“ Zmínil se také o svém přesvědčení, že je reinkarnací Alexandra Velikého. O zavražděných příbuzných ve své závěrečné řeči nemluvil.
Soudce Michal Zámečník vynesl 20. července 2016 rozsudek. Kevin Dahlgren dostal doživotní trest odnětí svobody. Při jeho vyhlášení zesinal a sklopil hlavu. Když rodiče odcházeli ze soudní síně, matka se k němu obrátila, natáhla ruce a zoufale vykřikla: „Bude to v pořádku!“
Valdice a konec Dahlgrenova života
Vrchní soud v Olomouci 23. března 2017 Dahlgrenovo odvolání zamítl a doživotní trest potvrdil. Američan si ho odpykával ve Valdicích, kde byl umístěn na samotce. Trpěl depresemi a užíval silné léky. Rodiče za ním přibližně každé dva měsíce létali ze Spojených států. Při návštěvách jim naznačoval, že uvažuje o sebevraždě. Jeho obhájci přesto pokračovali v právních krocích a v září 2017 podali dovolání k Nejvyššímu soudu.
Kevin Dahlgren se rozhodnutí nedožil. Dne 11. ledna 2018 se ve své cele oběsil. Bylo mu 25 let. Nejvyšší soud se jeho dovoláním zabýval i po smrti a 31. ledna 2018 ho odmítl. Ve svém rozhodnutí poukázal mimo jiné na brutalitu a zákeřnost spáchaných vražd. Martin, Veronika, Filip a David Harokovi jsou pohřbeni společně pod největší lípou na hřbitově v brněnských Řečkovicích.
