Svatební šaty Jacqueline Kennedyové z roku 1953 obdivovala celá Amerika, jméno ženy, která je ušila, se ale v novinách neobjevilo. Návrhářka Ann Loweová oblékala newyorskou smetánku, a přece ji u dveří sídla Bouvierových čekalo přijetí, jaké by nikdo neočekával.
Ann Loweová se narodila v Claytonu v Alabamě a šití bylo součástí jejího života od dětství. Její matka s babičkou vedly úspěšný krejčovský salon, kde vznikaly šaty pro ženy z místní vyšší společnosti. Loweová tak vyrůstala mezi látkami, střihy a rozešitými modely a řemeslo poznávala přímo v rodinném podniku. Když matka v roce 1917 náhle zemřela, zůstal po ní salón plný nedokončených objednávek, které všechny padly do klína šestnáctileté Ann. Rodinný podnik nenechala ve štychu a rozpracované šaty jednu po druhé dokončila. Od té doby věnovala práci téměř všechen svůj čas, což se výrazně podepsalo na jejím soukromí. Obě její manželství se postupně rozpadla.
Výjimečný talent ji v roce 1917 dostal až na prestižní školu módního návrhářství S. T. Taylor Design School v New Yorku. Studium na této škole nebylo příliš jednoduché, Ann si šla tvrdě za svým a nic jí nezabránilo v tom, aby ho dokončila. V průběhu dalších let si vybudovala skvělou klientelu a nakonec otevřela vlastní salón na Madison Avenue. Její modely se prodávaly v luxusních obchodech Henri Bendel, Neiman Marcus či I. Magnin. Mezi stálou klientelu zároveň patřily vlivné rodiny, například Astorové, du Pontové, Rockefellerové, Rooseveltové nebo Vanderbiltové.
Zakázka pro Jacqueline Bouvierovou
Velmi důležitou zakázkou byla pro Ann svatba Jacqueline Bouvierové s Johnem Fitzgeraldem Kennedym v Newportu. Návrhářku oslovila matka nevěsty, která s ní měla již skvělé zkušenosti z dřívějších objednávek. Svatba byla naplánovaná na 12. září 1953 a celý model měl být zcela originální. Návrhářka na nevěstiny šaty a šaty pro družičky spotřebovala skoro 46 metrů hedvábného taftu v odstínu slonovinové kosti. Model zaujal průstřihy na živůtku a řasením na honosné sukni. Pouhých deset dní před obřadem se však v ateliéru stala nehoda. Voda z prasklého potrubí zničila šaty pro nevěstu i většinu družiček. Ann Loweová zakázku navzdory takové pohromě nevzdala, objednala novou látku a všechny šaty ušila na vlastní náklady znovu, aby je stihla odevzdat v termínu. Zrušit objednávku pro Kennedyovy si nemohla dovolit, a tak na ní nakonec výrazně prodělala.
Když hotové modely osobně přivezla na farmu Hammersmith v Newportu, kde se svatba konala, zaměstnanci ji jako Afroameričanku odmítli pustit hlavním vchodem a odkázali ji ke vchodu pro služebnictvo. Kurátorka Elizabeth Wayová k této události uvádí: „Když přijela do Newportu s šaty, které pracně vytvořila, poslali ji ke služebnímu vchodu. A ona řekla, že pokud bude muset jít služebním vchodem, šaty nedostanou. Pak ji pustili.“ Přestože byly šaty v tisku označovány za okouzlující až pohádkové, jméno jejich autorky se téměř neobjevovalo. Když se novináři ptali Jacqueline Kennedyové, kdo svatební róbu vytvořil, ávrhářku Ann Loweovou nejmenovala a zmínila pouze, že šaty ušila afroamerická švadlena.
Pozdní uznání návrhářky
V době, kdy pro Jacqueline Bouvierovou navrhla svatební šaty, už Ann Loweová patřila k vyhledávaným návrhářkám. V padesátých a šedesátých letech se její modely objevovaly na významných společenských událostech, veřejnost však její jméno ještě dlouho neznala. Vědělo o ní hlavně několik zákaznic z vyšších vrstev a širšího uznání se dočkala až na sklonku šedesátých let. Módě zůstala věrná do svých 73 let. Zemřela v roce 1981.
Ani po její smrti však zájem o její dílo neutichl. V roce 1998 vznikl spor mezi její rodinou a společností Franklin Mint. Společnost totiž uvedla na trh sběratelskou panenku v replice svatebních šatů Jacqueline Kennedyové, zapomněla ovšem zmínit jméno autorky původního návrhu. Rodina se postavila za odkaz Ann a požadovala, aby bylo autorství oficiálně uvedeno. Přínos Ann Loweové americké módě ale nikdo neodpírá a dnes patří mezi uznávané ikony.
Zdroje: cbsnews.com, fashionhistory.fitnyc.edu, whitehousehistory.org, vintagefashionguild.org
