
Její práce ji postupně přivedla až na Pražský hrad a do prostředí kolem prezidenta Masaryka. Textilní výtvarnici Boženu Rothmayerovou však po roce 1948 nové poměry odsunuly na okraj veřejného života. Její břevnovská vila s neobvyklou zahradou dnes připomíná svět, který po sobě zanechala.
Božena Rothmayerová, rozená Horneková, se narodila 20. prosince 1899 v pražských Dejvicích. K ruční práci měla blízko od dětství díky matce Marii Hornekové, která se věnovala krajkářství. Na její řemeslo navázala studiem krajky na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.
Po škole odešla do Velkého Meziříčí, kde učila ruční práce. Právě tam se začala vedle tradičních technik stále víc věnovat vlastní tvorbě. Navrhovala výšivky, prostírání a další bytový textil, postupně ji ale přitahovala také móda. Ve Velkém Meziříčí se zároveň dostala do okruhu prezidentské rodiny, což její další profesní dráhu výrazně ovlivnilo.
Textil pro Pražský hrad
Od roku 1926 spolupracovala s Alicí Masarykovou, dcerou prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Kurátorka Muzea hlavního města Prahy Maria Szadkowska o ní řekla: „Božena Horneková Rothmayerová je dosud známá jako textilní výtvarnice a jako krajkářka. Zcela zapomenutá jsou její raná léta tvorby ve Velkém Meziříčí, kde se úzce spojila s dcerou prvního prezidenta republiky Tomáše G. Masaryka Alicí.“
Spolupráce s Alicí Masarykovou jí otevřela cestu na Pražský hrad. Začala se podílet na podobě jeho interiérů, navrhovala ubrusy, prostírání, ozdobné přikrývky i koberce a připravovala také oděvy pro prezidentovu dceru. Postupně se stala součástí prostředí, do něhož by se jinak jen těžko dostala. Zvali ji k obědovému stolu s Tomášem Garriguem Masarykem, kde mívala místo přímo vedle prezidenta. Její práce pak nezůstala jen na Hradě, textilní výzdobu připravovala také pro další prezidentská sídla.
Rothmayerova vila v číslech a zajímavostech
- Vilu postavil v letech 1928 až 1929 architekt Otto Rothmayer, žák Jože Plečnika, který se čtrnáct let podílel na úpravách Pražského hradu.
- Božena Rothmayerová měla ve vile vlastní pracovnu, sama obývala první patro a manžel patro nad ní. Oddělené prostory oběma vyhovovaly kvůli soustředění na práci.
- V každé místnosti se topilo zvlášť v kachlových kamnech, což domu paradoxně pomohlo, komunistickým funkcionářům se do přikládání nechtělo a vila unikla znárodnění.
- Zahradu opakovaně fotografoval Josef Sudek, patřil k okruhu rodinných přátel.
- Vila je dnes chráněnou kulturní památkou a figuruje v mezinárodním katalogu Iconic Houses, který sdružuje domy umělců a ateliéry dvacátého století přístupné veřejnosti.
- Dům spravuje Muzeum města Prahy a je otevřený při komentovaných prohlídkách.
Vila v Břevnově uchovala atmosféru svých obyvatel
V srpnu 1930 se v Brně provdala za architekta Otto Rothmayera, žáka slovinského architekta Jože Plečnika, s nímž dlouhá léta pracoval na úpravách Pražského hradu. Manžel vyprojektoval rodinnou vilu ve stylu klasicizující moderny, jež v letech 1928 až 1929 vyrostla v pražském Břevnově. Božena dodala tvář propojení domu s verandou a přilehlé zahradě s bazénem. Vila se postupně stala místem, kam pravidelně přicházeli rodinní přátelé i umělci. Mezi časté hosty patřil fotograf Josef Sudek, sochaři Bedřich Stefan a Hana Wichterlová nebo sklář René Roubíček. Jeho vázy jsou v zahradě vystavené dodnes.

Po únoru 1948, kdy Alice Masaryková emigrovala do Spojených států, se práce obou manželů ocitla na okraji zájmu. Božena Rothmayerová se textilní tvorby přesto nevzdala a ještě v roce 1970 vycházely její návrhy háčkovaných dekorací. Zemřela 15. května 1984.
Vilu nikdy nikdo nevyvlastnil a rodina v ní zůstala až do roku 2008, což domu zachovalo velkou část původního vybavení. Syn Jan Rothmayer ji poté prodal hlavnímu městu Praze s podmínkou, že projde celkovou rekonstrukcí a otevře se veřejnosti. Vila i se zahradou se vrátila do podoby z přelomu padesátých a šedesátých let. Patří mezi chráněné kulturní památky, najdeme ji v mezinárodním katalogu Iconic Houses a zájemci si ji mohou prohlédnout s průvodcem.
Zdroje: cs.wikipedia.org | radio.cz | artalk.info | cs.wikipedia.org







