Foto: Joop van Bilsen for Anefo, CC0, via Wikimedia Commons
Zmizení Agathy Christie v prosinci 1926 vyvolalo jedno z největších pátrání v britské historii. Po slavné spisovatelce jedenáct dní pátralo zhruba patnáct tisíc dobrovolníků. Důvody svého tehdejšího odchodu z domova si však nechala pro sebe.
V pátek 3. prosince 1926 krátce před desátou večer sbalila Agatha Christie malý kufr, řidičský průkaz, fotografii dcery i větší obnos peněz. Nasedla do svého vozu Morris Cowley a odjela z domova v hrabství Berkshire. Sedmiletou dceru Rosalind nechala doma v péči služebnictva.
Odjezdu předcházela hádka s manželem Archibaldem zvaným Archie, který se zamiloval do mladé rodinné přítelkyně Nancy Neele a žádal manželku o rozvod. Ještě téhož víkendu odjel za přáteli, kteří na své chatě pořádali oslavu jeho zásnub s Nancy, přestože k rozvodu zatím nedošlo.
Zmizení Agathy Christie začalo opuštěným autem
Druhý den ráno našla policie spisovatelčin vůz opuštěný v křídové jámě u Newlands Corner nedaleko Guildfordu. Stál v polovině travnatého svahu daleko od silnice, předkem zabořený do křoví, jako by ho řidička nedokázala udržet na cestě. Uvnitř zůstal sbalený kufr i kožich, světla stále svítila.
Po řidičce jako by se slehla zem. Případ se rychle dostal až na britské ministerstvo vnitra. O tom, jak vážně ho úřady braly, svědčí i hlášení vrchního inspektora guildfordské divize, které se dochovalo dodnes. „Dne 4. prosince 1926 v jedenáct hodin dopoledne jsem jako vrchní inspektor obdržel zprávu, že u Newlands Corner byl nalezen opuštěný vůz Morris.“
Patnáct tisíc lidí prohledávalo anglický venkov
Jméno Agathy Christie do té doby znali hlavně čtenáři detektivek, během několika dní se ale dostalo na titulní strany. Za každou novou stopu byla vypsána odměna, k policistům se přidalo patnáct tisíc dobrovolníků a hledání zasáhlo velkou část anglického venkova.
Vyšetřovatelé se nejprve zaměřili na manžela, kterého zpočátku považovali za gentlemana a válečného hrdinu. Archie měl alibi, víkend skutečně strávil u přátel na chatě. Neřekl ovšem, že se tam slavily jeho zásnuby s Nancy, a celý poměr před policií tajil. Přiznal jen, že mu žena před odjezdem nechala vzkaz. Ten však spálil dřív, než se k němu policie dostala, a vyšetřovatelům tvrdil, že v něm nestálo nic o tom, kam se chystá odjet. Nedůvěra vyšetřovatelů k němu postupně rostla.
Noviny mezitím psaly o letadlech kroužících nad krajem, o potápěčích a o policistech z několika hrabství, kteří se do pátrání zapojili. Pravda byla mnohem střízlivější. Nasazení zdaleka nedosahovalo rozměrů, jaké tisk líčil, a policie později musela ministerstvu vnitra přesně vyúčtovat, kolik hodin a peněz ji hledání spisovatelky stálo. Části veřejnosti už tehdy připadalo, že se kvůli jedné spisovatelce vynaložilo příliš mnoho sil i peněz.
Rozuzlení nakonec nepřinesla policie ani dobrovolníci, ale náhoda. Čtrnáctého prosince 1926 poznal spisovatelku v lázeňském hotelu Swan Hydropathic v Harrogate jeden z návštěvníků a zavolal policii. Více než tři sta kilometrů od domova i od míst, kde se celou dobu pátralo, žila jako paní Teresa Neele, cestovatelka údajně až z Kapského Města. Stejné příjmení přitom nosila Nancy, milenka jejího muže.
Teorie kolem zmizení Agathy Christie
Podle životopisce Andrewa Normana prodělala spisovatelka takzvanou disociativní fugu. Při ní člověk po těžkém otřesu ztratí paměť a navenek přitom působí zcela normálně.
Životopiskyně Laura Thompsonová verzi o ztrátě paměti odmítá. „Rozhodně ne. Myslím, že to bylo něco, co vymysleli jako krycí historku.“ Své pochybnosti opírá o prostý sled událostí. Christie se po opuštění vozu musela dostat na nádraží, koupit si jízdenku do Harrogate a ubytovat se v přepychovém hotelu, což se s náhlou ztrátou paměti špatně slučuje. Pokud nechtěla nic vysvětlovat, ztráta paměti jí navíc nabízela spolehlivou výmluvu.
Právě odtud se odvíjely další teorie. Podle jednoho výkladu chtěla manžela ranit a ztrapnit před přáteli, podle druhého na něj zamýšlela svést podezření ze zločinu. Od začátku se mluvilo i o reklamním triku. Sám Archie během pátrání tvrdil, že jeho žena občas mluvila o tom, jak by dokázala zmizet, kdykoli by se jí zachtělo, a že podobné úvahy nejspíš souvisely s jejím psaním. Krátce před zmizením jí vyšel v pořadí šestý detektivní román Vražda Rogera Ackroyda a jeho rozuzlení vzbudilo u části kritiky i veřejnosti rozladění. Podle historičky Lucy Worsleyové si tím vysloužila pověst ženy, která si se čtenářem ráda pohrává. Po celé aféře se prodej jejích knih zdvojnásobil. V roce 1930 pak spisovatelka podepsala smlouvu na dalších šest titulů.
Sama Christie se ke zmizení veřejně vyjádřila jedinkrát, až během pozdějšího rozvodu v krátkém novinovém rozhovoru. „Tu noc jsem odešla z domova ve stavu vysokého nervového vypětí s úmyslem udělat něco zoufalého.“
Zároveň tvrdila, že k ničemu zoufalému nakonec nedošlo. Při jízdě prý narazila, uhodila se do hlavy a od té chvíle nevěděla, kdo je. O svém životě později napsala obsáhlou autobiografii, oněch jedenáct dní v ní ale zcela vynechala.
Pokud vás autorka a doba, ve které psala, zaujaly, můžete si své znalosti hned ověřit v krátkém kvízu níže.
Kvíz
Zdroje: nationalarchives.gov.uk, lucyworsley.substack.com, nationalgeographic.cz, historic-uk.com
