Foto: By Madame d’Ora - Stadtchronik Wien, Verlag Christian Brandstätter, page 300, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=714608
Anna Sacherová kouřila doutníky, chovala buldočky a vedla nejznámější vídeňský hotel. V prostředí, kde se do vedení podniků ženy nedostávaly, si své místo obhájila během několika let. Skvěle rozjetou kariéru jí však nakonec zkomplikovaly dluhy a boj o rodinné dědictví.
Anna Sacherová se narodila v roce 1859 jako Anna Fuchsová. Sňatek s Eduardem Sacherem v roce 1880 obrátil její život docela jiným směrem. Eduard ve Vídni už čtyři roky provozoval hotel, který pojmenoval po vlastní rodině. Jeho otec Franz vymyslel recept na čokoládový dort, který už tehdy znala celá monarchie. Nový podnik tak od začátku těžil z dobré pověsti rodinného jména.
Vedení hotelu a slabost pro buldoky
Po náhlé smrti Eduarda v roce 1892 převzala veškeré řízení podniku jeho milovaná manželka Anna. Starala se o chod hotelu a celou jeho organizaci. Hotel Sacher se brzy stal oblíbeným místem pro schůzky významných diplomatů a politiků. V salóncích, kde bylo dost soukromí, se dojednávaly tajné dohody a muži z vyšších vrstev tam nacházeli prostor i pro trochu jiný, diskrétnější program. Podnik tak rychle získal dobré jméno i ve městech, jako je Paříž nebo Londýn.
Anna Sacherová se rozhodně nechovala tak, jak se od ženy její doby očekávalo. Na veřejnosti kouřila velké doutníky, což tehdy budilo pozornost i pohoršení. V převážně mužském prostředí si dokázala prosadit své a při vedení hotelu působila s jistotou, která nebyla u žen na podobných pozicích běžná. Stejně výraznou součástí jejího života byli francouzští buldočci. Chovala jich několik a téměř všude je brala s sebou. Pobíhali po hotelových chodbách, objevovali se v její kanceláři a doprovázeli ji i ve společnosti. Bez svých psů byla Anna Sacherová k vidění jen málokdy.
Pád habsburské monarchiev roce 1918 a poválečné období dvacátých let však přinesly do úspěšného hotelu velké finanční problémy. Do finanční tísně se dostalo i mnoho hostů, kterým nabízela Anna pobyt či pronájmy prostoru na dluh. Hotelu chyběly peníze na pokrytí všech nákladů a hrozilo mu úplné uzavření. Situace se zhoršovala tak rychle, že Anna nakonec z vedení odešla a podnik předala do rukou správců, kteří měli jeho hospodaření dát znovu do pořádku. Závěr života se pro ni stal jednou velkou zkouškou. Kvůli dluhům byla zbavena svéprávnosti a zbytek života prožila v samotě, bez hotelu i bez společnosti, která ji dřív obklopovala. Zemřela ve Vídni v roce 1930.
Válka o sladké dědictví
Rána přišla čtyři roky po její smrti, a to z vlastní rodiny. Hotel v roce 1934 zkrachoval a převzali ho noví majitelé. Syn Eduard se v té době spojil s vídeňskou cukrárnou Demel a prodal jí upravený recept na dort i práva na jeho užívání. Mezi hotelem Sacher a cukrárnou Demel tak vypukl právní spor o název Sacherův dort.
Hotel podal žalobu už v roce 1938. Válka ale řízení přerušila a k případu se soudy vrátily až v roce 1954. Spor pak pokračoval dalších devět let. Hotel Sacher hájil názor, že označení Original Sacher-Torte náleží jen jemu, zatímco cukrárna Demel se opírala o recept, který podle svých tvrzení získala oprávněně. Přetahování se nakonec vedlo i o samotnou podobu dortu. Jedním z hlavních bodů byla meruňková marmeláda a otázka, kam přesně patří. Zda mezi dvě vrstvy těsta, nebo pouze pod čokoládovou polevu.
Spor byl ukončen až v roce 1963 smírem, který oběma podnikům přiznal právo na prodej dortu pod mírně odlišnými názvy. Rozlišení spočívalo v odlišné podobě čokoládového loga, kterým je každý hotový dort označen. Hotelový dort zdobí kulatý symbol s nápisem Hotel Sacher Wien a čokoládové logo z cukrárny Demel je ve tvaru trojúhelníku s textem Eduard Sacher Torte.
Zdroje: encyclopedia.com, falstaff.com, en.wikipedia.org, whatscookingamerica.net
