Muž ženě napíše zprávu nebo jí osloví venku a během pár minut je jasné, jestli mezi nimi něco přeskočilo. Dříve to ale byla větší dřina a muži se museli hodně snažit, aby se k dívce přes přísný dohled vůbec dostali. Když už si svou lásku ale vybojovali, věci najednou nabraly celkem rychlý spád.
Dvoření mělo dříve pevný řád a mladí lidé se při něm jen zřídka obešli bez dozoru. Jinak probíhalo v raném novověku, jinak v měšťanském prostředí 19. století, kde se dvojice setkávaly při návštěvách i společenských událostech. Ani při těchto příležitostech ale neměli mladí lidé mnoho soukromí. Pokud chtěli strávit chvíli spolu o samotě, museli se vyhnout dohledu, který jejich setkávání provázel.
Rande na koni nebo s maminkou
Správná dívka dříve seděla doma pod dohledem. V raném novověku se ale při cestování musela přísná pravidla někdy obejít, a tím nastal prostor pro sbližování s případným nápadníkem. Představa o jízdě na koni se sice může zdát nevinná, tělesná blízkost měla však k obyčejné projížďce na koni hodně daleko. Milenci nejezdili ve dvou, aby se přesunuli z jednoho místa na druhé. Využívali často situace a těsný fyzický kontakt si nadmíru užívali.
V měšťanském prostředí 19. století bylo zvykem navštěvovat dívku přímo u její rodiny. První setkání se odehrávala v přítomnosti matky, která rozhodovala, zda nápadníka přijme, a bedlivě sledovala i zdánlivě nevinné doteky mladého páru. Že musí partner nejdřív projít kontrolou rodiny, se může dnes zdát už trochu jako zvláštní způsob sbližování. Jenže právě pravidelnými návštěvami dal muž najevo zájem a maminka tak nakonec jeho vytrvalosti podlehla a k dalším setkáním svolila. Ve druhé polovině století začaly ale mladé ženy odcházet za prací do velkých měst, kde na nové nápadníky nebylo tolik prostoru.
Dopisy a tajné signály
Když se nemohl muž ženě vyslovit osobně, napsal jí dopis. Z dopisů, které se dochovaly, je znát, že vztah na dálku tehdy stál na důvěře stejně jako na lásce. Na odpověď mohly ženy někdy čekat celé dny, což ještě ale neznamenalo, že muž na své sliby zapomněl. To potvrzují i dochované dopisy Františka Ladislava Riegra a Marie Palacké. Rieger jednou čekal na odpověď dvanáct dní, jejich dopisování však nakonec vedlo až k vysněné svatbě.
Slib svatby však nemusel vždy znamenat pro oba to samé. U žen, které odjely do ciziny za prací, mohl být příslib manželství velmi důležitý a znamenal naději na rodinný život. Zároveň ale měly ženy obavy, že muž svůj slib jednoduše nesplní.
V 19. století se k flirtování využívaly různé signály a právě s touto dobou se spojuje „jazyk vějířů“. Dochované návody popisovaly desítky gest, kterými měla žena beze slov sdělit konkrétní věci. Zakrytí levého ucha otevřeným vějířem znamenalo „neprozraď naše tajemství“, rychlé ovívání oznamovalo „jsem zasnoubená“ a pomalé „jsem vdaná“. Pokud žena zavírala úplně rozevřený vějíř velmi pomalu, měla tím dokonce sdělovat „slibuji, že si tě vezmu“. A schůzka se dala podle jednoho z návodů domluvit ukázáním určitého počtu žeber vějíře, který odpovídal hodině setkání. Jednotlivé dobové návody se však v některých gestech lišily, takže se v nich málokterý muž dokázal vyznat.
Co se dělo za zavřenými dveřmi
V každé době si mladí a zamilovaní lidé našli skulinku, díky které mohli být spolu, a to i přes výslovné zákazy. V některých případech patřily k dvoření i velmi intimní praktiky. Mladé páry se osahávaly a někdy spolu dokonce ležely v posteli. Pohlavní styk sice nebyl součástí uznávaného průběhu námluv, některé páry s ním ale na svatbu nečekaly. Společnost se domnívala, že má mladou generaci pod kontrolou, jenže o tom, co se mezi mladými lidmi v soukromí odehrávalo, neměla vždy přehled.
Výpovědi žen dokonce popisují případy, kdy se z dobráka nakonec vyklubal pěkně mazaný muž. Příslibem manželství ženu okouzlil a dostal rovnou do ložnice. V některých případech k intimnostem docházelo dokonce venku v přírodě. Žena mohla slib svatby chápat jako projev vážného zájmu, zatímco muž jí ho dával jen proto, aby ji svedl.
Pevná pravidla k dobovému seznamování zkrátka patřila. Namlouvání bylo sice komplikovanější, zároveň se ve vztahu udržovalo jakési napětí, které nám u dnešního online seznamování možná chybí. Tehdy čekal člověk dny i týdny, než měl možnost s milovaným člověkem mluvit. Možná právě překážky, které měly mladé lidi držet od sebe, způsobovaly, že si každé chvíle vážili o to víc.
