Foto: See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons
Jedny šaty na sobě, malá taška v ruce a peníze v pytlíku zavěšeném kolem krku. Tak vypadala výbava Nellie Bly, když v roce 1889 vyrazila sama na cestu kolem světa. Ještě o rok dříve přitom v redakci poslouchala, že žena něco podobného nezvládne bez ochránce a hromady zavazadel. Nakonec jí stačilo 72 dní, aby ukázala opak.
Jeden rozhořčený dopis do novin změnil Elizabeth Jane Cochranové život. Narodila se roku 1864 v Pensylvánii a k novinařině ji přivedl článek v listu Pittsburgh Dispatch s názvem What Girls Are Good For. Způsob, jakým v něm autor psal o ženách, ji natolik rozčílil, že do redakce poslala vlastní reakci.
Její odpověď se dostala až k editorovi, kterého zaujala natolik, že jí nabídl práci. Začala psát pod jménem Nellie Bly a brzy bylo jasné, že témata běžně přidělovaná novinářkám jí stačit nebudou. Nejprve se věnovala sociálním otázkám, později odjela do Mexika, odkud posílala reportáže o tamním životě. Po návratu zamířila do New Yorku a začala pracovat pro Pulitzerův deník New York World. Hned při prvním velkém úkolu měla proniknout na místo, kam by se jako novinářka běžně nedostala, a popsat tamní podmínky zevnitř.
Nejdřív se nechala zavřít do ústavu
Aby zjistila, jak se v ženském ústavu na Blackwellově ostrově zachází s pacientkami, předstírala duševní nemoc. Policie ji odvezla k soudu a po několika lékařských vyšetřeních ji skutečně poslali do ústavu. Strávila tam deset dní, během nichž poznala tvrdé podmínky i kruté zacházení na vlastní kůži. Po propuštění vše popsala v reportáži, která vyvolala vyšetřování poměrů v ústavu a přispěla ke zvýšení rozpočtu na péči o duševně nemocné. Reportáž měla obrovský ohlas a v roce 1888 přišla Blyová do redakce s ještě odvážnějším plánem. Chtěla objet svět.
Inspiroval ji román Julese Verna Cesta kolem světa za 80 dní. Trasu známou z knihy se rozhodla absolvovat ve skutečnosti a redakci New York World nabídla, že se na cestu vydá jako reportérka. Nápad ale neprošel. Redaktor jí řekl: „Je nemožné, abyste to zvládla. Jste žena a potřebovala byste ochránce. A i kdybyste cestovala sama, chtěla byste s sebou příliš mnoho zavazadel. Nemá cenu o tom mluvit. Tohle může zvládnout jedině muž.“
Blyová mu odpověděla: „Dobře. Pošlete tedy muže a já vyrazím ve stejný den pro jiné noviny a předjedu ho.“
Po této roztržce se dlouho nic nedělo. Uběhl téměř rok.
Telefonát přišel 12. listopadu
V úterý 12. listopadu 1889 zazvonil telefon a z redakce jí oznámili, že svůj plán může uskutečnit. Na přípravy téměř nezbyl čas, protože už o dva dny později měla v Hobokenu nastoupit na parník Augusta Victoria. Na cestu si vzala jen malou tašku. Na sobě měla jedny šaty a dlouhý vlněný plášť. Do zavazadla se jí vešlo náhradní spodní prádlo, dvě cestovní čepice, závoje, přezůvky, župan, sako, kapesníky, jehly a nitě, psací i toaletní potřeby a několik dalších drobností. Peníze nesla v malém sáčku zavěšeném kolem krku.
Od chvíle, kdy vyplula, záleželo na každém spoji. Zmeškaná loď nebo vlak mohly znamenat několik dní čekání a celý plán výrazně zkomplikovat.
Jules Verne čekal, zda to opravdu dokáže
Po přeplutí Atlantiku pokračovala přes Evropu a ve Francii se zastavila u Julese Verna, jehož román ji k celé cestě inspiroval. Společně nad mapou prošli trasu, která ji čekala. Verne pochyboval, zda se jí podaří objet svět v čase, který si stanovila. Pokud to zvládne za 79 dní, slíbil jí veřejně poblahopřát.
Blyová potom pokračovala přes Suez, Aden, Cejlon, Malajsii, Singapur a Hongkong až do Japonska. Před ní zůstával Tichý oceán a cesta napříč Spojenými státy. Celkem měla urazit přibližně 25 tisíc mil.
Ještě v den jejího odjezdu se do hry vložil časopis Cosmopolitan. Jeho majitel využil pozornosti, kterou výprava vzbudila, a vyslal kolem světa vlastní novinářku Elizabeth Bislandovou. Aby měla větší šanci Blyovou porazit, poslal ji z New Yorku opačným směrem, tedy na západ. Obě reportérky tak měly objet svět z různých stran a co nejrychleji se vrátit do New Yorku.
Blyová o své soupeřce zpočátku vůbec nevěděla. Dozvěděla se o ní až v Hongkongu. Zpráva pro ni nebyla příjemná. Bislandová byla v tu chvíli před ní a Blyovou navíc čekalo další zdržení. Parník přes Pacifik nabral zpoždění, takže do Kalifornie dorazila o dva dny později, než se původně počítalo. Do cíle jí zbývala cesta napříč Spojenými státy.
Přes Ameriku ji vezl rychlý vlak
Joseph Pulitzer nechtěl riskovat, že se poslední část výpravy protáhne kvůli běžným spojům. Redakce proto pro Blyovou zajistila zvláštní vlak, který ji z Oaklandu dopravil až do Chicaga. Odtud pokračovala dál do New Yorku, kam dorazila 25. ledna 1890. Od jejího odjezdu uplynulo 72 dní, 6 hodin a 11 minut. Elizabeth Bislandová se do New Yorku vrátila o čtyři dny později.
Z výpravy se rychle stala senzace. Ještě v roce 1890 vyšla kniha Around the World in Seventy-Two Days a vznikla také stolní hra Round the World With Nellie Bly. Rok před odjezdem jí tvrdili, že žena takovou cestu nezvládne bez ochránce a množství zavazadel. Blyová ji absolvovala sama, s jedinou příruční taškou, za 72 dní, 6 hodin a 11 minut.
Zdroje: heinzhistorycenter.org, historyhit.com, grantland.com, 80days.dk
