Foto: Ilustrační foto/Midjourney
Dříve dětem na svět pomáhaly porodní báby, které byly pravou rukou novopečených matek. V nejtěžších chvílích rozhodovaly o životě novorozenců či rodiček. Jejich místa ale postupně nahradili studovaní odborníci.
Když začaly porodní bolesti, kolem nastávající matky se scházely ženy z rodiny i sousedství. Ve světnici se topilo, chystala se teplá voda a pelyňkové obklady. Muži do tohoto světa v raném novověku dlouho téměř nevstupovali. Rodička zůstávala mezi ženami a největší zkušenosti z nich obvykle měla ta, která podobných chvil zažila už desítky, porodní bába. Neměla vysokou školu ani lékařský titul, spoléhala na znalosti předávané mezi generacemi a na to, co sama během zažila.
Porod patřil ženám
Porodní báby navazovaly na velmi starou tradici, jejíž kořeny sahají až do starověku. V raném novověku už navíc nešlo pouze o ženy, které si ostatní zavolaly ve chvíli nouze. Především ve městech se jejich činnost postupně dostávala pod kontrolu světské i církevní vrchnosti.
I takové řemeslo mělo určitá pravidla, která zachycují dochované přísahy ze 17. století v Anglii i první městské řády v českých zemích. V anglické přísaze z roku 1649 se bába zavazovala, že bude připravena pomoci chudé stejně jako bohaté rodičce a v nouzi neopustí nemajetnou ženu, aby odešla k zámožnější. Pokud se ocitla v situaci, kdy si nevěděla rady a hrozilo nebezpečí matce či dítěti, měla přivolat další zkušené ženy a požádat je o radu.
Musela zachovávat mlčenlivost a dohlížet na to, aby novorozenec nebyl vydáván za dítě jiné ženy. Pokud novorozenec slabě dýchal a hrozilo, že zemře nekřtěný, musela bába narychlo vykonat takzvaný křest v nouzi. Stačilo polít dítě čerstvou vodou, aby jeho duše neskončila v zatracení.
Do domu přicházely porodní báby už během těhotenství a jejich práce nekončila narozením potomka. Ihned po porodu se stala z matky koutnice, žena zranitelná a oslabená, která musela strávit šest týdnů za koutní plachtou. Báby zůstávaly novopečené matce po ruce po celou dobu šestinedělí. Jejich činnost šla také ruku v ruce s tehdejší vírou a zvyky. Někdy se prováděly i různé rituály s prvky přírodní magie.
Po porodu se žena nemohla účastnit některých událostí, a když nastal čas křtu, její místo někdy převzala právě bába. Dítě odnesla do kostela a zastoupila matku, která zůstávala doma. Jakmile šestinedělí skončilo, doprovázela ji zase při slavnostním uvedení do kostela.
Když porod skončil smrtí
Porodní bába zůstávala u rodičky i tehdy, když porod končil smrtí matky nebo dítěte. Musela se pak vyrovnat se ztrátou člověka, kterému se ještě před chvílí snažila pomoci. Když dítě uvízlo v rodidlech a porod nemohl pokračovat, poslalo se pro ranhojiče. Byl to městský chirurg bez diplomu, který s sebou přinášel železné kleště. Přicházel ve chvíli, kdy už dítěti nebylo pomoci. Zbývalo zachránit život rodičky, což znamenalo provést drastický zákrok.
Ani po smrti matky nebo dítěte práce porodní báby v domě nekončila. Ještě před několika hodinami pomáhala při porodu, nyní se musela postarat o tělo zemřelé rodičky či novorozence. Zůstávala v domě a podílela se i na přípravách na pohřeb.
Zkušenosti začala nahrazovat odborná výuka
V 18. století však začali do jejich světa výrazně vstupovat medicínsky vzdělaní odborníci. V českých zemích vše změnil Porodní řád Marie Terezie z roku 1753. Lékaři měli znalosti anatomie i fyziologie a požadovali, aby báby skládaly zkoušky před krajským fyzikem a podléhaly striktnímu dohledu.
Do prostředí, které bývalo téměř výhradně ženskou záležitostí, se tak postupně dostali lékaři. To, co se po generace předávalo zkušenostmi, se začalo vyučovat a podřizovat pravidlům rozvíjející se medicíny. Pouhá praxe už nestačila, bez vzdělání riskovaly porodní báby dokonce pokutu nebo zákaz činnosti.
Proměna ovšem nepřišla všude ve stejnou chvíli. Na venkově starý způsob přetrvával ještě v první polovině 19. století. Vojtěch Vyšín, profesor porodnické školy v Olomouci, otiskl roku 1888 ve své učebnici babictví slib, který podle ministerského výnosu ze 16. března 1874 skládala každá bába po přísné zkoušce. Nejprve jí ho přečetli a jeho složením se zavazovala, že svým uměním ochotně přispěje všem těhotným, rodičkám i šestinedělkám, ke kterým bude zavolána, chudým stejně jako bohatým. Měla také svědomitě plnit povinnosti, které jí ukládaly zákony a služební předpis. Potom podala ruku řediteli školy a potvrdila, že slibu rozuměla a bude se jím řídit.
Zdroje: cambridge.org upce.cz nm.cz muzeumbv.cz nlk.cz
