Foto: Ilustrační foto/Midjourney
Protiprávní sterilizace se nejen v Československu odehrávaly desítky let a výrazně zasáhly zejména Romky. Některé ženy podepsaly souhlas v těžkých bolestech před porodem a ostatní tvrdily, že vůbec netušily, co podepsaly. Zákrok, o který se nikdo neprosil tak vzal ženám možnost rozhodovat o své budoucnosti.
Na gynekologické oddělení přijížděly ženy kvůli rozjíždějícímu se porodu, domů se ovšem vracely s lékařskou zprávou, kde stálo, že už mít další dítě nemohou. Stovky žen podstoupily během porodu i sterilizaci, a to bez svého vědomí. Bylo těžké vyznat se v okolnostech, které podpisu konkrétního souhlasu předcházely, případy proto začal prověřovat ombudsman, který zohledňoval také dobu porodní, ve které rodička dokument podepisovala.
Sterilizace jako nástroj regulace porodnosti
Od 70. let mohly ženy po sterilizaci získat finanční nebo materiální odměnu. Ženám žijícím ve špatných podmínkách byla nabízena částka, která by rodině pomohla ve formě jakési finanční injekce.
Paradoxem přitom bylo, že socialistické Československo v té době bojovalo s velmi nízkou porodností a stát se snažil rodiny naopak motivovat k tomu, aby měly více než jen jedno dítě. Vysokou porodnost zaznamenaly úřady zejména v romských rodinách, k čemuž se ovšem stavěli opačně. Sociální pracovníci měli přesvědčovat romské matky, aby počet dalších těhotenství omezily, doporučovali jim užívání antikoncepce a jednou z dalších možností byla právě sterilizace.
Elena Gorolová porodila svému muži prvního syna v roce 1988. Bylo jí teprve jednadvacet let, když o dva roky později čekala druhé dítě. Ve chvíli, kdy přijela do jedné z ostravských porodnic, nastaly komplikace a lékaři rozhodli o císařském řezu. Když za ní přišla zdravotní sestra se dvěma dokumenty, měla silné bolesti a papíry podepsala, co nejrychleji to jen šlo. Podle svých slov ale netušila, co přesně podpisem stvrdila.
S manželem svou rodinu zatím nepovažovali za úplnou a další potomky ještě plánovali. Oba si přáli k synům vytouženou holčičku. Když se Elena dostala ke své lékařské dokumentaci, stálo tam, že o sterilizaci doslova požádala a další děti už mít nechtěla. Sama však tvrdila naprostý opak.
Nevěřili jim ani partneři
O několik let později se ženy svěřily s dalšími následky, které sterilizace zapříčinila. Někteří muži totiž nevěřili, že byl zákrok ženám proveden bez jejich vědomí, a mysleli si, že je manželky obešly. Gorolová například uvedla, že její manželství prošlo po sterilizaci vážnou krizí, kterou společně nakonec ustáli. Jiné ženy však takové štěstí neměly a musely řešit neshody, za které samy vůbec nemohly.
Finanční odškodnění až po letech
Ačkoli česká vláda vyjádřila nad protiprávními sterilizacemi politování již v roce 2009, na finanční odškodnění čekaly ženy ještě více než deset let. Od roku 2022 mohou ty, které splňují zákonné podmínky, získat jednorázově 300 tisíc korun.
Když se konečně otevřela možnost získat odškodnění, začaly se objevovat tisíce žádostí. Do února 2026 jich ministerstvo zdravotnictví evidovalo 2639, některé však podaly žádost opakovaně. Dohromady stát nakonec vyplatil částku ve výši 359,4 milionu korun. Čísla tak naplno ukázala, že nešlo jen o pár nešťastnic a zákroky byly cílené.
Při přípravě článku jsme se podívali také na rozsah původního šetření veřejného ochránce práv. Do konce roku 2005 ombudsman prošetřil desítky stížností a zjistil, že se v nich opakují stejné problémy. Ženy často nedostaly dostatečné poučení a hlavně chyběl jejich souhlas. Snaha omezovat počet dětí se za socialismu zaměřovala zejména na romské rodiny. Nešlo však výhradně o ně. Mezi poškozenými byly také neromské ženy, což opakovaně připomínala i Elena Gorolová. Proč tedy patřily mezi oběti tyto ženy? Nejspíš proto, aby se v tehdejší době nejednalo o rasovou diskriminaci.
Zdroje: ochrance.cz rozhlas.cz ceskatelevize.cz mzd.gov.cz ochrance.cz
