Foto: Ilustrační foto/Midjourney
Za první republiky se kosmetika rychle měnila a s ní i představa o tom, jak má upravená žena vypadat. Do obchodů přicházely nové šampony, mýdla a krémy, v Praze a Brně se otevíraly kosmetické salony a reklamy nabízely obraz dokonale pěstěné krásy. Pro většinu žen ale zůstávala každodenní péče mnohem prostší a často se odehrávala doma s mýdlem, vodou a tím, co bylo právě po ruce.
Krása za první republiky vyžadovala od žen víc trpělivosti i vynalézavosti, než si dnes umíme představit. Mezi lety 1918 a 1938 se postavení ženy výrazně proměnilo. Češky získaly volební právo, s rostoucí životní úrovní dvacátých let začaly sledovat módní trendy přicházející ze Spojených států a slova kosmetika a kosmetička se skloňovala víc než kdy předtím. Módní salony praskaly ve švech, ke stálým klientkám patřily například Hana Benešová, Olga Baťová nebo herečka Adina Mandlová. Pro většinu žen však podobné rozmazlování zůstávalo nedostupné a o svou krásu pečovaly doma s tím, co nabízela drogerie a domácí spíž.
Mytí vlasů za první republiky nebylo samozřejmostí
Časté mytí vlasů se za první republiky teprve stávalo zvykem a cesta k němu byla dlouhá. V roce 1903 přišel berlínský drogista Hans Schwarzkopf na trh s práškovým šamponem, který se rozpouštěl ve vodě, a novinka se okamžitě stala hitem.
Zvyky se ale měnily pomalu. Ještě v roce 1907, jedenáct let před vznikem Československa, otiskly americké New York Times radu vlasových specialistů, podle nichž vlasům bohatě stačí mytí jednou za dva týdny. Pokud byly v dobré kondici, mohl se interval podle stejných odborníků protáhnout na čtyři až šest týdnů. Teprve v roce 1927 přišla značka Schwarzkopf s prvním tekutým šamponem.
Do českých koupelen pronikala vlasová kosmetika postupně a zasloužila se o to i domácí výroba. „Ve třicátých letech 20. století Schichtovy závody dodávaly na trh i vlasový šampón Elida,“ uvedl historik ústeckého muzea Martin Krsek. Kdo si šampon dovolit nemohl, vystačil si s mýdlem a vodou.
Dvacátá léta patřila mikádu, krátkému účesu, kterým mladé ženy dávaly najevo, že patří k moderní době. Ve třicátých letech ho vystřídala vodová ondulace, při níž kadeřník tvaroval navlhčené vlasy prsty a hřebenem do pravidelných vln. Ideálem se tehdy staly platinově blond vlny herečky Adiny Mandlové.
Mýdlo s jelenem a tvář, kterou znala celá střední Evropa
Základem péče o pleť i tělo za první republiky bylo toaletní mýdlo a jeho výběr byl překvapivě pestrý. Schichtovy závody na ústeckém Střekově, proslulé mýdlem s jelenem, vyráběly i kosmetickou řadu Elida, jejíž součástí byla sedmidílná kolekce mýdel rozmanitých vůní. V letech 1925 až 1929 firma vsadila na kampaň Elida Girl a dívčí tvář z jejích plakátů se stala synonymem ženské krásy po celé střední Evropě. Kampaň byla navržena tak dobře, že ji záhy začali napodobovat i největší konkurenti. Skutečnou předlohou plakátové dívky byla Ilone Zdarsky, jednadvacetiletá recepční Schichtova koncernu narozená v Černčicích u Podbořan. „Její jméno mělo z marketingových důvodů zůstat utajeno, aby identifikaci zákaznic s tímto vzorem nic nerušilo,“ vysvětloval Martin Krsek. Totožnost dívky z plakátů se ústeckým historikům podařilo vypátrat až po desetiletích.
Reklama na kosmetiku patřila k běžnému životu první republiky. Ve dvacátých letech jí dominovaly časopisy a denní tisk, v první polovině třicátých let se nesměle přidával film a těsně před okupací v roce 1939 už krátká reklamní oznámení uváděla většinu filmových produkcí. Prvorepubliková žena se tak o novinkách v péči o pleť dozvídala včas, ne na každou jí však stačily peníze.
Kosmetický salon jako výsada movitých dam
Na venkově vystačily ženy s vodou, mýdlem a nanejvýš s přípravky, které namíchal místní lékárník, zatímco ve velkých městech se právě v té době otevíraly první salony krásy. Výbornou pověst měl také pražský salon paní Lavecké v paláci Lucerna ve Vodičkově ulici, kde zákaznicím běžně aplikovali pleťové masky a využívali ozonoterapii. Paní Lavecká pracovala i se světovou značkou Helena Rubinstein. V Brně si jméno udělal menší salon paní Hackenschmidtové na Kobližné ulici.
Ideál moderní upravené ženy, jak ho ukazovaly reklamy a filmy, měl s každodenním životem většiny žen málo společného. Ženy z nižších vrstev pracovaly od rána do večera v domácnosti, na poli nebo v továrně a na drahou kosmetiku či návštěvu salonu jim nezbývaly peníze ani čas, jak připomněla výstava Civilizovaná žena v brněnské Moravské galerii. Naše prababičky měly k dispozici jen zlomek toho, co dnes nabízí každá drogerie nebo kosmetické studio. Dámy s dokonale upravenými vlnami a pečlivě pěstěnou pletí, které na nás hledí z dobových fotografií, tak zachycují spíš úzkou vrstvu měšťanek a hereček než skutečnost běžné domácnosti.
Zdroje: syncare.cz, denik.cz, parfemy-elnino.cz, crestcom.cz, zena.aktualne.cz, magazin.aktualne.cz
