Foto: Midjourney
Fanny Feifalik nebyla jen kadeřnicí císařovny Alžběty. Sisi jí důvěřovala natolik, že se bez účesu z jejích rukou téměř neukazovala na veřejnosti. Za svou práci Fanny dostávala plat srovnatelný s univerzitním profesorem a u dvora měla postavení, jaké bylo pro kadeřnici naprosto neobvyklé.
Kadeřnice císařovny Sisi znala ženu proslulou po celé Evropě svou krásou důvěrněji než většina habsburského dvora. Alžběta Bavorská se za císaře Františka Josefa provdala v roce 1854 ve vídeňském kostele augustiniánů. V obrovském dvorním aparátu, který ji od té chvíle obklopoval, si postupně našla jen hrstku žen, kterým doopravdy věřila. Nejblíže se k ní dostala Fanny Feifalik, která jí denně upravovala kaštanové vlasy sahající místy až k zemi.
Jak se kadeřnice z Burgtheatru dostala k císařovně Sisi
Fanny pocházela z prostých poměrů, byla dcerou vídeňského kadeřníka a porodní báby, přesto se vypracovala na vyhledávanou kadeřnici vídeňských divadelních scén a nakonec se dostala až do prestižního Burgtheatru. Ve vídeňských divadelních kruzích byla známá jako Fanny Angerer. Když Alžbětu při návštěvě divadla okouzlil rafinovaný účes hlavní představitelky, nechala si zjistit jméno kadeřnice a osobně jí nabídla místo ve svých službách. List Wiener Morgen Post 27. dubna 1863 napsal, že bude za roční plat 2 000 zlatých sloužit jako císařská kadeřnice. Šlo o částku, která odpovídala platu univerzitního profesora. Když se Fanny zamilovala do bankovního úředníka Huga Feifalika, měla podle přísné dvorní etikety ze služby okamžitě odejít, protože u císařovny směly působit výhradně neprovdané ženy. Alžběta si však u svého manžela osobní prosbou vymohla výjimku a Fanny po svatbě 7. ledna 1866 u dvora zůstala. Hugo navíc získal místo osobního sekretáře císařovny a manželé Feifalikovi pak panovnici věrně sloužili téměř třicet let.
Dvě až tři hodiny denně a stříbrná miska
Samotné česání zabralo dvě až tři hodiny denně. Fanny při něm nosila černé šaty s bílou krajkovou zástěrou, pracovala v rukavicích, nehty měla ostříhané nakrátko a prsteny měla zakázané. Každý vlas, který zůstal v hřebeni, musela sbírat do stříbrné misky a předkládat císařovně ke kontrole. Časem si osvojila drobnou lest. Vypadlé vlasy dovedně schovávala na lepicí pásku upevněnou pod zástěrou, takže mohla císařovně po dokončení práce ukázat zcela čistý hřeben. Po každém česání se pak s úctou poklonila a pronesla tradovanou větu „Skládám se Vašemu Veličenstvu k nohám.“
Fanny myla císařovně vlasy přibližně jednou za tři týdny směsí žloutků a koňaku. Procedura zabrala celý den a Alžběta pak v nepromokavém hedvábném plášti přecházela po pokoji, dokud jí kadeře neuschly. Sama o sobě říkala, že je „otrokyní“ svých vlasů. Vrcholem Fannyina umění byla koruna z dlouhých spletených copů, jíž se říkalo účes jako ze zatykače a kterou se marně pokoušely napodobit dámy z nejvyšší společnosti. Dlouhé hodiny strávené v kadeřnickém křesle využívala Alžběta ke studiu jazyků. Během života se učila sedmi cizím jazykům, zvláštní pozornost věnovala řečtině. Z každodenního česání vytvořila osobitý obřad, který její řecký předčitatel Constantin Christomanos nazval „posvátným rituálem“.
Dvojnice ve Smyrně i na nádraží v Marseille
Fanny se císařovně podobala postavou i tváří natolik, že ji Alžběta v cizině využívala jako dvojnici, když chtěla uniknout pozornosti. V roce 1885 nechala Fanny objíždět přístav ve Smyrně ve slavnostním člunu a přijímat pocty místních honorací, zatímco sama vystoupila na břeh a v klidu si prohlédla město, aniž by ji kdokoli poznal. V únoru 1895 na nádraží v Marseille přijímala Fanny důstojně poklony shromážděného davu jako rakouská císařovna. Alžběta k tomu prohodila „Nerušme dobrou Feifalik“ a se smíchem nastoupila do vlaku.
Ženy, které měly k císařovně nejblíž
Fannyino postavení u dvora budilo závist. K úzkému kruhu žen, které měly k Alžbětě přístup, patřily jen dvě další, obě Maďarky. Ida Ferenczy vstoupila do jejích služeb v roce 1864 jako předčitatelka, postupně ji učila maďarsky a věrně ji doprovázela na cestách. Hraběnka Marie Festetics přišla ke dvoru o šest let později a její deníky dnes představují jeden z nejcennějších pramenů o životě vídeňského dvora. Právě Festetics nesla nejhůř vliv, který si u císařovny vydobyli manželé Feifalikovi, tedy lidé bez šlechtického původu.
Po téměř třiceti letech věrné služby odešli manželé Feifalikovi v prosinci 1896 do penze. Fanny za své celoživotní zásluhy získala zlatý záslužný kříž s korunou. O necelé dva roky později, 10. září 1898, zavraždil Alžbětu v Ženevě italský anarchista Luigi Lucheni. Na poslední cestě ji doprovázela hraběnka Irma Sztáray. Dcera Marie Valerie nechala pro svou soukromou kapli zhotovit relikviář, do něhož uložila i kartáče a hřebeny, které naposledy prošly slavnými vlasy její matky.
Zdroje: sisimuseum-hofburg.at, habsburger.net, de.wikipedia.org, mimimatthews.com, royalcentral.co.uk, en.wikipedia.org
