„Pouštěl si videa nahlas a byl dost sprostý.“ Žena popsala moment, kdy v autobuse zavládl strach z agrese

Incident v autobuse
Foto: Ilustrační foto/generování pomocí AI, ChatGPT
Adéla Váňová
Adéla Váňová | 17. 11. 2026, 6:00

Někdy se i zdánlivě nevinné situace promění ve vyostřený okamžik, který nám rozbuší srdce natolik, div nám nevyskočí z těla. Jaké chování je ale ve vypjaté situaci to správné a které společnost hodnotí naopak jako nedostačující? Podle psycholožky v takových chvílích často zafunguje takzvaný efekt přihlížejícího. Čím víc je kolem lidí, tím méně má každý z nich pocit, že by měl zasáhnout.

Lucie (48) jezdí domů z práce autobusem každý den. Z pražského nádraží odjíždí během odpoledne a spoj, kterým jezdí, bývá často plný. Většina cestujících však najde místo k sezení a užívá si chvíle klidu. V září se ale z každodenní cesty domů stala nepříjemná zkušenost, která nebyla komfortní jí ani ostatním spolucestujícím.

„Je tvoje vina, že nemám sebevědomí!“ Vyčetla dcera matce. Jitka (56) jí odmala hlídala jídlo a zadělala na velký problém
„Je tvoje vina, že nemám sebevědomí!“ Vyčetla dcera matce. Jitka (56) jí odmala hlídala jídlo a zadělala na velký problém

Cesta domů jako odpočinek

„Moje každodenní trasy domů beru jako takový oddych. Většinou koukám z okna a pozoruji krajinu nebo volám blízkým, abych zjistila, co je nového,“ začíná vyprávět Lucie. „Asi v polovině cesty nastoupil do autobusu ale muž, který byl na první pohled zcela normální. Začal si pouštět videa na telefonu celkem nahlas, ale myslela jsem, že si zapomněl vypnout zvuk, nebo se mu nepřipojila sluchátka.“

Hlučná videa se ale autobusem linula i nadále a Lucie i ostatní cestující už se po muži začali ohlížet. „Jedno video skončilo a začalo druhé. Očividně to nebyl omyl, jak jsem si myslela.“ Muž nerespektoval slušné chování v hromadné dopravě a bez výčitek i nadále ostatní cestující při jízdě rušil.

Neúměrné chování jednoho z cestujících

„Mladá paní v řadě za mužem sebrala veškerou odvahu a slušně ho požádala, jestli by si nemohl ten telefon trochu ztišit. On ale začal rozhazovat rukama, byl dost sprostý a říkal, že si bude dělat, co chce. Paní se už na další odpověď nezmohla, ostatně ani my ostatní jsme se do konfliktu nijak nezapojovali.“

Cestující po sobě prý koukali a kouleli očima. Nikdo další už se ovšem neodvážil muže znovu napomenout. „Báli jsme se, že se jeho chování ještě zhorší. Co kdyby začal být i agresivní? Doufala jsem, že zakročí řidič, ale nevím, zda jeho výkřiky vůbec slyšel.“

Jak potyčka pokračovala a jestli vůbec, to Lucie již nezjistila, jelikož na další zastávce vystoupila. Jak ale na takové chování v autobuse reagovat a co může vyvolat agresivní jednání? Měl řidič v autobuse zasáhnout?

„Laura hrozně plakala.“ Tříletou dceru zamkli v autě a odešli domů. Psycholožka vysvětluje dopad na psychiku
„Laura hrozně plakala.“ Tříletou dceru zamkli v autě a odešli domů. Psycholožka vysvětluje dopad na psychiku

Co na situaci říká psycholog?

Podle psycholožky Terezy Žlotířové může hrát roli takzvaný efekt přihlížejícího. Když je svědků více, každý může čekat, že se ozve někdo jiný. Poté, co muž na slušnou prosbu reagoval vulgárně, je pochopitelné, že ostatní váhali, zda se zapojit. Další výměna názorů mohla konflikt vyostřit. „Při krátké jízdě hromadnou dopravou si člověk snáz řekne, že za dvě zastávky vystupuje. Těch pár minut vydrží. Na delší cestě může mít však větší motivaci situaci řešit, třeba se obrátit na řidiče při zastávce,“ vysvětluje Mgr. Žlotířová.

Z příběhu paní Lucie ovšem nevíme, jestli řidič vyostřenou debatu vůbec zaznamenal. „Pokud ano, mohl se v tu chvíli soustředit na řízení. Z jedné takové situace bych neusuzovala, že se dnes lidé obecně bojí ozvat víc než kdy dřív. Spíš zvažují, jak moc jim chování vadí a co se může stát, když na něj upozorní.“

Bylo by v pořádku konflikt znovu otvírat a dosáhnout svého? Není lepší variantou naopak ustoupit, vznětlivého cestujícího raději přehlížet a v klidu dojet na místo, kam potřebujeme? To záleží na mnoha faktorech i na povaze konkrétních pasažérů.

Zdroj: Autorský text, příběh zaslaný do redakce paní Lucií, psycholožka Mgr. Tereza Žlotířová

Související témata Příběhy ze života psychologie

Související

Nejnovější

Další články