Foto: Ilustrační foto/Midjourney
Nadprůměrná inteligence se projevuje jinak, než většina lidí čeká. Nemusí ji provázet jedničky ani touha vyhrávat. Častěji se ozývá v hloubce otázek, v citlivosti a ve způsobu, jakým člověk prožívá svět. Mnohé ženy tyto znaky v sobě nosí léta, aniž by je dokázaly pojmenovat.
Inteligenční kvocient vyšší než 120 má zhruba desetina populace. Hranici 130 podle Václava Fořtíka, předsedy správní rady Centra nadání a člena Mensy ČR, překročí přibližně dvě procenta lidí. O nadání většiny z nich se ale nikdy nikdo nedozví. Ve školách se přitom podaří odhalit nadání jen u 2,8 procenta dětí, přestože nadaných školáků by mělo být zhruba deset procent. Psycholožka Šárka Portešová, která vede brněnské Národní centrum podpory nadání Invenio, se nadaným věnuje pětadvacet let. Podle jejích zkušeností projevy nadání s dospíváním nezmizí. Člověk je jen postupně začne skrývat za pracovitost, pečlivost nebo pověst náročné kolegyně.
Nadprůměrná inteligence se pozná podle způsobu myšlení
Portešová začíná výčet znaků u samotného uvažování. „Typické je velmi rychlé a hluboké myšlení.“ Nadaní lidé si informace neukládají jako izolovaná fakta, ale hledají v nich souvislosti a principy, na kterých věci stojí. Nové poznatky si okamžitě propojují s tím, co už znají, a mechanické učení zpaměti je spíš nudí.
S tím souvisí i potřeba neustále se na něco ptát. Nadaní kladou otázky, které okolí může vnímat jako zpochybňování autority. Podle Portešové za nimi ale nestojí vzdor. Chtějí jednoduše pochopit, proč věci fungují právě tak, jak fungují. V dospělosti se tato potřeba může projevit například v zaměstnání, když žena s vysokými rozumovými schopnostmi nechce přijmout zavedený postup, dokud jí někdo nevysvětlí, proč se používá.
Americký psycholog David Palmer, který se specializuje na vyhodnocování nadání, si všímá i tempa řeči. Nadaní lidé často mluví tak rychle, že se ostatním může zdát obtížné jejich myšlenky sledovat. Oni sami se zase snaží mluvit tak, aby stačili tomu, co jim běží hlavou. Pomalejší vyjadřování ostatních je pak dokáže znervóznit a od svého okolí naopak často slýchají, že by měli zpomalit.
Méně známé znaky nadprůměrné inteligence
- Bohatá slovní zásoba a cit pro jazyk. Nadaní lidé se obvykle dobře vyjadřují, často se naučili číst dřív než vrstevníci a baví je klást otázky. Tento znak se objevuje u velké většiny z nich
- Nevyčerpatelná energie. Nadaní působí, jako by byli neustále v pohybu, a jejich mysl stále hledá nové podněty.
- Přirozené vůdcovství. Často přicházejí s nápady, chopí se iniciativy a strhnou ostatní k novým cestám.
- Nerovnoměrný vývoj. Rozumové schopnosti mohou být daleko napřed před emoční a sociální zralostí. Člověk pak dokáže řešit složité úkoly, a přitom se v některých mezilidských situacích cítí nejistě.
- Neklid, když chybí výzva. Bez náročného úkolu se nadaní snadno nudí a působí roztěkaně. Jakmile dostanou něco obtížného, dokážou se naplno soustředit.
- Úzce zaměřené zájmy. Do vybraného tématu se dokážou ponořit tak hluboko, že je okolí může mylně považovat za lidi s poruchou autistického spektra.
- Nadání může jít ruku v ruce s jinou odlišností. Vysoká inteligence se může vyskytovat společně s ADHD, autismem nebo jinou poruchou, a jedno pak snadno zakryje druhé.
Citlivost, perfekcionismus a silný smysl pro spravedlnost
Další výraznou stránkou nadaných lidí je intenzivní prožívání, které Portešová popisuje jako nadbytek téměř ve všem. „Je s ním všeho moc. Moc otázek, citlivosti, diskuzí, perfekcionismu, velké emoce, hluboké vnímání.“ Palmer upozorňuje také na jejich mimořádnou citlivost ke kráse. Dokážou si všímat detailů v přírodě, silně na ně působí umění nebo hudba. Nadaní navíc bývají emotivnější, citlivější a empatičtější než lidé v jejich okolí.
Portešová k tomu přidává vztah k morálce a k vlastní práci. „Intenzivně prožívají nespravedlnost, mívají vyhraněný smysl pro morální principy a sklony k perfekcionismu.“ U dospělé ženy se může jednat o neschopnost přejít nespravedlivé rozhodnutí nadřízeného, i když se jí přímo netýká. Stejně tak může odevzdávat úkoly až ve chvíli, kdy je sama považuje za dokonalé, a vlastní nároky ji vyčerpávají víc než samotná práce.
Proč nadaní lidé nemusejí vynikat výkonem
Vysokou inteligenci si lidé často spojují s výbornými známkami ve škole a později s úspěchem v zaměstnání. Podle Portešové ale taková představa o nadaných dětech neodpovídá skutečnosti. „Náš systém neumí pracovat s nadanými dětmi, pořád stereotypně očekáváme, že nadané dítě bude jedničkář, který nebude dělat problémy.“ Velkou roli podle ní hraje také to, co dítě motivuje. „Výkon takové děti sice mohou podávat, ale není to rozhodně to nejdůležitější, co je charakterizuje.“ Některé nadané děti navíc vůbec netouží po tom, aby byly nejlepší. „Mnoho nadaných dětí nechce soutěžit, být lepší než ostatní.“
Václav Fořtík připomíná, že na školních výsledcích se vedle inteligence podepisuje také povaha dítěte a jeho píle. „Dítě intelektově v normě a snaživé bude mít lepší školní výsledky než dítě mimořádně nadané a lenivé.“ Lucie Měchurová, první místopředsedkyně Mensy, upozorňuje, že nadaní se ve škole často nudí, vyrušují a domů nosí trojky nebo čtyřky. Někteří se dokonce naučí své schopnosti skrývat, jen aby mezi spolužáky nevyčnívali, a tento návyk jim může zůstat i v dospělosti. Žena, která už jako malá svou bystrost raději nedávala najevo, tak může celý život žít v přesvědčení, že je úplně průměrná.
Záliba v samotě a lidé na stejné vlně
Palmer mezi znaky řadí také oblibu činností, při nichž je člověk sám se sebou. Nadaní rádi čtou, píší, pozorují, přemýšlejí nebo se nechávají unášet vlastními představami. Odmala si lépe rozumějí se staršími lidmi, od kterých se snadno učí. V dospělosti to bývají ženy, které dají přednost rozhovoru s jedním člověkem před velkou společností.
Podle Portešové mohou potíže ve vztazích ustoupit, když nadaní lidé najdou někoho, kdo přemýšlí podobně jako oni. Studie ukazují, že také v dospělosti bývají nadaní spokojenější se životem a cítí se lépe mezi lidmi, se kterými si rozumějí. Mensa proto pořádá setkání, tábory a vzdělávací akce, na nichž se nadaní mohou setkávat s lidmi podobného zaměření, aniž by si připadali jiní nebo mezi ostatními vyčnívali.
Co o inteligenci řekne IQ test
Kdo chce lépe poznat své rozumové schopnosti, může si nechat změřit IQ. Měchurová však připomíná, že inteligenční testy zachycují pouze některé schopnosti, například logické, matematické nebo verbální uvažování. Na výsledku se navíc může projevit únava, stres i to, že člověk test vyplňuje v neznámém prostředí. „Je to pořád jen test, který zachycuje výkon v konkrétní chvíli.“ Mensa ročně otestuje bezmála deset tisíc lidí, z toho zhruba polovinu tvoří děti mladší třinácti let. Dospělí ale podle Měchurové přicházejí většinou z jiných důvodů než rodiče, kteří chtějí zjistit, proč má jejich dítě potíže. „U dospělých to bývá spíš osobní zvědavost či potřeba si něco potvrdit.“
Psycholog Richard Haier, který se dlouhodobě věnuje výzkumu a měření inteligence, upozorňuje, že tento obor podle něj téměř ustrnul a věnovat se mu může být pro akademickou kariéru riskantní. Jedno z nejdiskutovanějších zjištění pochází ze Skotska. V roce 1947 tam inteligenční test vyplnilo 94 procent dětí narozených v roce 1936. Výsledky potom na dlouhá léta upadly v zapomnění a znovu se našly až v roce 2015, kdy bylo někdejším školákům 79 let. Ukázalo se, že vyšší IQ v dětství souviselo s nižším rizikem úmrtí z jakékoli příčiny. IQ ovšem není totéž co inteligence a jako měřítko rozumových schopností bývá kritizováno kvůli své nepřesnosti. Věda však zatím lepší nástroj nemá.
Zdroje: seznamzpravy.cz, ct24.ceskatelevize.cz, forbes.cz, novinky.cz, seznamzpravy.cz
