
Rosemary a Christina Alubankudi Ajiboye z New Yorku jsou jednovaječná dvojčata s albinismem. Na Manhattanu vyrůstaly stranou spolužáků, kteří se jim posmívali a nechtěli s nimi sedět. Později jim pomohla móda, kterou obě milovaly už jako malé holčičky.
Rosemary a Christina Alubankudi Ajiboye se narodily s albinismem, který se podle často uváděného odhadu vyskytuje přibližně u jednoho ze sedmnácti tisíc lidí. Sestry vyrůstaly v New Yorku, kde se kvůli svému vzhledu odmalička setkávaly s nepříjemnými reakcemi okolí. Později začaly o svých zkušenostech mluvit otevřeně a chtěly, aby se lidé s podobnou odlišností nemuseli za svůj vzhled stydět. Samy se s ním však vyrovnávaly řadu let.
Albinismus a život dvojčat
Příčinou albinismu je nedostatek melaninu, tedy pigmentu, který dává barvu kůži, vlasům i očím. U Rosemary a Christiny se projevuje také vážnými problémy se zrakem a mimořádnou citlivostí pokožky na sluneční záření. Na dálku špatně vidí i s brýlemi, takže když jim někdo zamává z druhého konce chodby, často si toho vůbec nevšimnou. Někteří známí si jejich chování vykládají jako nezdvořilost a nechápou, že je sestry jednoduše nepoznaly. Taková nedorozumění je frustrují dodnes.
Pozor si musejí dávat také na pobyt venku, zvlášť během slunečných dnů. Rosemary a Christina se musejí vyhýbat dlouhému pobytu na přímém slunci. Když chtějí strávit více času venku, musejí počítat s tím, že jejich pokožka potřebuje zvláštní ochranu.
Dvojčata s albinismem ve škole
Na školní léta na Manhattanu sestry nevzpomínají rády. Spolužáci se jim posmívali přímo ve třídě, a tak se raději držely stranou a čas trávily hlavně spolu. Jako malé navíc pořádně nerozuměly tomu, proč vypadají jinak než ostatní děti. Teprve postupně začínaly chápat, co albinismus znamená.
Rosemary na ta léta nezapomněla: „Většinou jsme seděly samy. Někteří spolužáci si k nám vůbec nesedali. Měly jsme jen pár kamarádů, kteří si k nám občas přisedli.“
Christina si zase vybavuje, jak těžké pro ni bylo pochopit vlastní odlišnost v době, kdy chtěla zapadnout mezi ostatní děti. „Mít albinismus je opravdu těžké, hlavně když s tím vyrůstáte. Nejdřív jsem nechápala, co to je, a pak si najednou uvědomíte: Bože, já jsem jiná než ostatní.“
Kvůli zkušenostem ze školy pro ně bylo obtížné navazovat nová přátelství. Jejich vztah k vlastnímu vzhledu se začal měnit až po střední škole, když nastoupily na univerzitu.
Nový začátek na univerzitě
Sestry vystudovaly obor Global Fashion Enterprise na Philadelphia University, která se v roce 2017 sloučila s Thomas Jefferson University. Prostředí vysoké školy pro ně bylo úplně jiné než všechno, na co byly z dětství zvyklé. Seznámily se tu s lidmi, kteří jejich vzhledu nepřikládali takovou důležitost jako bývalí spolužáci. Rosemary si tu změnu vybavuje dodnes: „Mám pocit, že vysoká škola byla úplně nová zkušenost. Jako úplně nový svět, který vám prostě otevřel oči a ukázal vám tolik různých studentů. Je to prostě úžasné, protože si vás okolí opravdu váží.“
V menších třídách se studenti lépe poznávali a Rosemary s Christinou si postupně našly nové přátele. Nemusely už trávit přestávky jen ve dvou a začaly se mezi ostatními cítit dobře. Rosemary na tuto zkušenost vzpomíná: „Získáte tu sebedůvěru a pak ji využijete k pozitivnímu účelu.“
Podobně na vysokoškolská léta vzpomíná Christina, která se postupně naučila přijímat svůj vzhled. „Jak rosteš a začneš se učit o sobě, začneš se mít ráda a budeš vědět, že máš své místo a že máš co nabídnout.“
Dvojčata a jejich láska k módě
Oblečení sestry zajímalo už dávno předtím, než začaly přemýšlet o práci v módním průmyslu. Jejich otec Emmanuel si tu zálibu pamatuje velmi dobře: „Když byly mladší, v první řadě milovaly oblékání, které si přenesly i do dospělosti, jejich vášeň pro oblékání přetrvává, vždycky se hezky oblékají, vždycky se snaží vypadat hezky a pořád jsou spolu.“
Zkoušení různých outfitů, kombinování barev a vybírání doplňků se postupně stalo součástí jejich každodenního života i profesních plánů. Christina má nejraději chvíle, kdy může zkoušet, co komu sluší: „Miluji módu, ráda se zabývám oblečením a doplňky, oblékáním studentů a zkouším, jak by někomu oblečení sedělo.“ Svůj styl sestry nějakou dobu představovaly také na společném instagramovém profilu, kde kromě oblečení sdílely i zkušenosti s albinismem.
Co pro sestry znamená krása
V rozhovorech se sestry často vracely k tomu, jak dlouho jim trvalo přijmout vlastní vzhled. Rosemary by chtěla, aby ostatní lidé s podobnou zkušeností nemuseli procházet tím, co zažily ony: „Naším hlavním poselstvím by bylo prostě přijmout svou pleť, přijmout svou krásu. Módu můžete využít k sebepoznání, získání sebevědomí a k tomu, abyste byli co nejlepším člověkem.“
Podle Rosemary může oblečení nebo líčení člověku pomoci cítit se lépe, samo o sobě však nestačí. „Pro mě by význam slova krása spočíval v tom, že někdo přijme sám sebe, cítí se dobře ve své kůži a přijme své nedokonalosti, které mu dal Bůh, takže se nemění na 100 procent. Vylepšit se trochou make-upu nebo módy není špatné, ale jako krása na konci dne je to vaše vnitřní krása, váš postoj, vaše sebevědomí.“
Ještě jako školačky přitom obě často pochybovaly, jestli mezi ostatní vůbec patří. Později o svém vzhledu dokázaly mluvit před kamerou a nebály se ukazovat fotografie, na kterých byly dobře vidět jejich světlé vlasy, pokožka i oči.
Plány na vlastní módní značku
Když se o sestry v roce 2018 začala zajímat zahraniční média, bylo jim čtyřiadvacet let a měly v plánu založit vlastní módní značku. Chtěly v ní uplatnit svůj vkus a zároveň přispět k tomu, aby byli lidé s albinismem v módním průmyslu více vidět. „Chceme jen ukázat náš vlastní smysl pro styl a prostě se pobavit,“ řekla tehdy Christina.
Rosemary zase chtěla, aby se v módě dokázalo najít více lidí, kteří svým vzhledem nezapadají do obvyklých představ. „Krása nemá jedinou podobu, existuje v mnoha formách. A pokud má každý získat jistotu sám v sobě, musí se v něčem poznat a cítit se v tom dobře.“
Dvojčata dnes pracují jako učitelky
Christina se módě věnovala také v zaměstnání. Už při studiu v Pensylvánii radila zákaznicím v obchodě s dámským oblečením, co jim sluší, a jako prodavačka a stylistka pracovala i po návratu do New Yorku. V obchodech známých módních značek nakonec strávila více než sedm let. Na práci ji bavilo především setkávání se zákazníky, kterým pomáhala vybírat oblečení, i spolupráce s ostatními zaměstnanci.
V roce 2026 však dala přednost práci ve školství. Po letech strávených v módních obchodech začala učit děti na prvním stupni základní školy.
Rosemary vystřídala po studiu několik zaměstnání, než se rozhodla pro učitelství. Pracovala mimo jiné v technologických a finančních společnostech, kde se zabývala především obchodem. Od července 2023 působí jako učitelka v přípravném ročníku newyorské školy a zároveň si rozšiřuje pedagogické vzdělání. Vedle výuky se věnuje také vlastnímu internetovému podnikání a koučinku.
Obě sestry tak dnes pracují s dětmi v newyorských školách, přestože si samy ze školních let odnesly řadu nepříjemných vzpomínek. Rosemary učí od roku 2023, Christina se ke školství přidala později. Dívky, ke kterým si spolužáci kdysi odmítali přisednout, dnes samy stojí před školní třídou.
Zdroje: news24.com, mysmezeny.sk, jefferson.edu, linkedin.com, pinterest.com, arm-news.ru











