Foto: Ilustrační obrázek/Generováno pomocí AI
Nylonové punčochy se poprvé objevily v obchodech 16. května 1940. Během prvních dvou dnů se prodaly čtyři miliony párů. O rok později už byly nedostatkovým zbožím, protože nylon potřeboval válečný průmysl na výrobu padáků, lan a sítí.
Nylonové punčochy americké chemické společnosti DuPont se poprvé objevily v obchodech 16. května 1940. Tento den později vešel ve známost jako Nylon Day. Během prvních dvou dnů se jich prodaly čtyři miliony párů. Už o rok později ale nylon z obchodů téměř zmizel. Válečný průmysl ho potřeboval na výrobu padáků, lan a sítí.
Punčochy se švem nahradil make-up na nohy
V srpnu 1941 převzal americký vládní úřad pro řízení výroby zásoby hedvábí a omezil také umělé hedvábí. Ženy tak postupně přicházely i o starší druhy punčoch, které do té doby nahrazovaly nedostatkový nylon. Kosmetické firmy včetně Max Factor proto začaly ženám nabízet takzvané tekuté punčochy. Make-up se roztíral přímo na nohy, aby to z dálky vypadalo, že ženy mají na sobě jemné punčochy. Smithsonian Magazine mezi těmito výrobky uvádí Pan-Cake od Max Factor, Leg Stick od Heleny Rubinstein nebo Stocking Lotion od Harriet Hubbard Ayer. Jednu lahvičku tekutých punčoch uchovává ve svých sbírkách dodnes také Smithsonian Institution. Ženy, které na značkový make-up neměly, si nohy barvily doma kávou nebo kakaem.
Make-up měl podle dobové reklamy vydržet až tři dny, pokud se žena nekoupala. Stačilo ale překřížit nohy nebo zmoknout a na lýtkách zůstaly šmouhy. Rozetřít make-up rovnoměrně nebylo snadné. Některé obchodní domy si v roce 1944 zřídily zvláštní pult, kde poradkyně ženám předváděly, jak ho správně nanést a kterou značku zvolit.
Šev kreslený tužkou na obočí
Dobové punčochy měly vzadu šev, protože se pletly na plochém stroji jako rovný kus látky a ten se musel sešít. Bezešvé punčochy přinesly až pozdější kruhové pletací stroje. Samotná barva na nohou však z dálky připomínala spíš opálení. Aby nohy vypadaly jako v punčochách, chyběl jim ještě šev. Ženy si ho proto kreslily černou nebo hnědou tužkou na obočí po zadní straně lýtek a stehen. Samy si ho nakreslily jen těžko, obvykle proto požádaly kamarádku, sestru nebo matku. Kdo nikoho po ruce neměl, mohl si pomoci zvláštní pomůckou ve tvaru písmene Y, která tužku držela ve správném směru. Zachovala se i fotografie z roku 1942 se zařízením sestaveným z rukojeti šroubováku, cyklistické spony a obyčejné tužky na obočí, s nímž si žena nakreslila rovný šev bez cizí pomoci.
Jak se punčochy dostaly od pletacího stroje k minisukni
- První mechanický pletací stroj sestrojil anglický duchovní William Lee už v roce 1589, jeho stroj se v podstatě používal až do 19. století.
- Nylon vyvinuli chemici společnosti DuPont v roce 1935, veřejnost ho poprvé viděla na světové výstavě v New Yorku v roce 1939.
- První výrobek z nylonu nebyly punčochy, ale štětiny zubního kartáčku, které se v USA začaly prodávat v roce 1938.
- Po válce zvedla firma DuPont v březnu 1946 výrobu na 30 milionů párů měsíčně.
- V Británii trvaly příděly u některých druhů zboží až do roku 1954.
- Punčocháče vznikly v roce 1959 v americké továrně Glen Raven Mills, jejich rozšíření přinesla o pár let později minisukně.
Punčochy z čaje a barviva na omáčky
V Británii zavedla vláda přídělový systém, který měl suroviny i tovární kapacity uchovat pro válečnou výrobu. Příděly se vedle potravin a oblečení vztahovaly také na kosmetiku. Když se ve výloze objevila rtěnka nebo pudr, stály na ně ženy frontu celé hodiny. Takové chvíle však přicházely jen zřídka, a tak si většinu času musely poradit vlastními silami. Nohy si stejně jako Američanky tónovaly tím, co našly v kuchyni, tedy hnědým barvivem na omáčky, čajem nebo ředěnou kávou z čekanky. Jedna z pamětnic o válečných letech napsala: „Na náladě nám punčochy vůbec nepřidaly, byly opravdu hrozné, z tlusté bavlny a jen navrchu z umělého hedvábí. Raději jsme si nohy zabarvily zředěným barvivem na omáčky a tužkou na obočí si vzadu nakreslily šev.“ Další žena si vybavuje: „Stejně jako ostatní mladé ženy jsem si kreslila černé čáry na zadní stranu nohou, abychom předstíraly, že nosíme punčochy. Nedaly se sehnat, dokud nepřišly americké jednotky.“
Fronty na punčochy po válce
V srpnu 1945, jen několik týdnů po skončení války, americký úřad pro válečnou výrobu oznámil, že armáda už nylon nepotřebuje, a továrny mohou znovu začít vyrábět punčochy. Ženy na punčochy čekaly celou válku, protože se daly sehnat jen na černém trhu. První dodávky proto zdaleka nestačily a před obchody se strhly scény, kterým noviny říkaly nylonové nepokoje. V Pittsburghu stálo ve frontě na 13 tisíc párů punčoch kolem 40 tisíc žen a brzy mezi nimi vypukly rvačky. V listopadu se před obchody v New Yorku seřadilo dalších 30 tisíc žen. V San Francisku se před obchodem tísnil dav deseti tisíc lidí. Několik zákaznic v tlačenici omdlelo a pod náporem davu nakonec prasklo i sklo výlohy. Část kupujících podezírala DuPont, že nedostatek prodlužuje schválně, aby udržel vysoké ceny. V březnu 1946 firma zvedla výrobu na 30 milionů párů měsíčně a punčochy byly zase běžně k dostání.
Zdroje: smithsonianmag.com, sarahsundin.com, hair-and-makeup-artist.com, en.wikipedia.org, nekdo-to-rad-vintage.webnode.cz
