Červená rtěnka za druhé světové války provázela ženy v továrnách, kancelářích i armádě. Hitler ji nesnášel, kosmetické firmy jí dávaly bojovné názvy, ženy se jí přesto odmítaly vzdát. Když po osvobození dorazila zásilka rtěnek i ženám z koncentračního tábora Bergen-Belsen, britští vojáci nechápali, k čemu jim může být.
Červená rtěnka za druhé světové války mizela z obchodů stejně jako řada dalších věcí, kterých byl najednou nedostatek. Kosmetické firmy omezovaly výrobu a některé provozy zavíraly, protože suroviny potřebné pro líčidla dostávaly přednost v jiných odvětvích. Tuky a oleje byly potřeba pro jiné účely, stejně jako kov, z něhož se vyráběly obaly. Z dámských kabelek přesto rtěnka nezmizela. Ženy v Británii i ve Spojených státech po ní sahaly dál.
Byla malá, dala se snadno nosit v kabelce a k rychlému nalíčení stačilo pár tahů před zrcadlem. V době přídělových lístků, náletů a každodenních zpráv z fronty představovala rtěnka jeden z mála zvyků, který mohl zůstat stejný jako před válkou. Její rudá barva navíc brzy získala nový význam, čehož kosmetické firmy dokázaly využít.
Rtěnka, kterou Hitler nechtěl vidět
Adolf Hitler výrazné líčení žen odmítal. Nacistická představa árijské ženy dávala přednost přirozenému obličeji a červené rty do ní příliš nezapadaly. Ženy, které navštěvovaly Hitlerovo venkovské sídlo, měly dokonce dostávat seznam toho, čemu se při úpravě vzhleduvyhnout. Patřila na něj rudá rtěnka i nalakované nehty.
Ve spojeneckých zemích se Hitlerova nechuť k červené rtěnce rychle stala součástí válečné propagandy. Kosmetické společnosti začaly červenou barvu spojovat s vlastenectvím a odporem k nacismu. Nosily ji ženy v Británii a ve Spojených státech, objevovala se také mezi členkami odboje. Rtěnka, která ještě před válkou vyvolávala pohoršení a bývala spojována s přílišnou ženskou vyzývavostí, se během několika let proměnila v symbol sebevědomí, vzdoru a podpory válečného úsilí.
Krása ve službě války
V Británii i ve Spojených státech se od žen očekávalo, že zůstanou upravené a ženské i při práci v továrnách, nemocnicích, kancelářích nebo v armádě. Stejný obraz podporovaly i dobové reklamy, které spojovaly upravený vzhled s představou správné ženskosti.
Na plakátech se objevovaly ženy v uniformách s výrazně nalíčenými rty, zatímco kosmetické firmy dávaly rtěnkám názvy inspirované válkou. Britská značka Cyclax například nabízela odstín Auxiliary Red pojmenovaný podle ženské pomocné armádní služby. Jeden z inzerátů z roku 1942 přirovnával rtěnku k munici pro domácí frontu. Americká reklama firmy Procter & Gamble zase ženám připomínala, že o svůj vzhled mají pečovat také ve službě.
Řadu těchto reklam a plakátů připomněla v roce 2015 výstava Fashion on the Ration v londýnském Imperial War Museum. Mezi vystavenými materiály byl také snímek dobrovolné řidičky sanitky, která si nanáší rtěnku. Dobové reklamní heslo požadavek na ženy shrnovalo poměrně jasně: „Nikdy nezapomeňte, že dobrý vzhled a morálka jdou ruku v ruce.“
Rtěnka sladěná s uniformou
Ve Spojených státech pronikla kosmetika ještě výrazněji do armádního prostředí. Červený kříž rozdával ženám ve službě rtěnky, kosmetické firmy pro ně dokonce vytvářely vlastní odstíny rudé. Helena Rubinstein nabízela Regimental Red, Elizabeth Arden přišla s Victory Red. Elizabeth Arden vytvořila také odstín Montezuma Red určený pro příslušnice americké námořní pěchoty. Barva měla ladit s červenými detaily jejich uniforem a 15. dubna 1944 se objevila také v reklamě ve Vogue.
Ženy vstupovaly do prostředí, které do té doby patřilo převážně mužům, přesto se od nich stále očekával vzhled odpovídající tehdejší představě ženskosti. Adrienne Niederriterová, která se využitím kosmetiky během války zabývala, popsala rtěnku jako jednu z věcí, pomocí nichž si vojačky vytvářely vlastní identitu. „Rtěnka patřila ke způsobům, jimiž se tyto ženy definovaly. Znamenala pro ně ženskost i sílu.“
Zásilka, kterou vojáci nechápali
Na jaře roku 1945 dostala rtěnka úplně jiný význam. Britská armáda 15. dubna osvobodila koncentrační tábor Bergen-Belsen, kde podplukovník Mervyn Willett Gonin patřil k prvním důstojníkům pomáhajícím přeživším. Krátce nato dorazila do tábora velká zásilka rtěnek. Vojáci nechápali, proč někdo posílá kosmetiku na místo, kde chyběly léky, čisté oblečení a lůžkoviny. Gonin ve svých zápiscích zachytil jejich první reakci: „Tohle vůbec nebylo to, co jsme my muži chtěli. Křičeli jsme po stovkách a tisících jiných věcí a nevím, kdo o rtěnku požádal.“
Stačilo však několik dní a Gonin se na zásilku začal dívat jinak. „Věřím, že pro ty vězně neudělalo nic víc než rtěnka,“ napsal.
Všímal si, že ženy, kterým po pobytu v táboře nezůstalo téměř nic osobního, začaly darovanou rtěnku skutečně používat. „Ženy ležely na lůžku bez prostěradla a bez noční košile, ale se šarlatově rudými rty. Viděli jste je, jak se pohybují jen s dekou přes ramena, ale se šarlatově rudými rty. Konečně někdo udělal něco, aby z nich zase byly lidské bytosti, aby byly někým, a ne jen číslem vytetovaným na paži.“ Po letech v táboře jim i obyčejná rtěnka připomněla něco z jejich dřívějšího života. „Konečně se mohly začít zajímat o to, jak vypadají. Ta rtěnka jim začala vracet jejich lidství,“ napsal Gonin.
Co po válce zůstalo
Po skončení války se výroba kosmetiky postupně vrátila k běžnému provozu a červená rtěnka ztratila svou výjimečnou válečnou úlohu. Znovu se prodávala jako běžná součást líčení. Názvy odstínů a dobové reklamy ale dál připomínaly, jak těsně se kosmetika během války propojila s propagandou.
Jeden z nejslavnějších válečných odstínů se znovu objevil více než sedmdesát let po svém vzniku. V roce 2016 uvedla kosmetická značka Bésame na trh rtěnku Victory Red inspirovanou barvou ze čtyřicátých let. Po válce se červená rtěnka vrátila k běžnému používání. Přesto zůstala připomínkou let, kdy pro mnoho žen znamenala víc než jen součást líčení.
Zdroje: yumpu.com, snopes.com, newsweek.com, waterstones.com
