Miuccia Prada: Od politologie a pantomimy k módnímu impériu, které původně vůbec nechtěla

Miuccia Prada se narodila v Miláně roku 1949 jako Maria Bianchi. Rodinná firma už tehdy měla dlouhou historii. Její dědeček Mario Prada založil v roce 1913 obchod Fratelli Prada, kde prodával kožené zboží, kufry a cestovní doplňky. Později podnik převzala Miucciina matka. Sama Miuccia ale dlouho nepředpokládala, že by v rodinném obchodě měla pokračovat.

Na Milánské univerzitě vystudovala politické vědy a získala doktorát. Vstoupila do Italské komunistické strany, chodila na demonstrace a zapojovala se do ženského hnutí. Ani tam ale nepřestala nosit to, co měla ráda. Zatímco kolem ní převládaly džíny a jednoduché oblečení, ona přicházela na protesty v podpatcích a vintage šatech.

Historie a retro

Hana Podolská: Švadlena, která oblékala první republiku, přišla za komunistů o všechno

Miuccia Prada mířila k politice a divadlu

V milánském Piccolo Teatro se pět až šest let věnovala pantomimě. Vyhovovala jí přesná práce s pohybem i skutečnost, že během vystoupení nemusela mluvit. Její matka mezitím chtěla, aby se zapojila do rodinného podniku. Pro mladou ženu pohybující se mezi komunisty a feministkami nebylo snadné přijmout práci ve firmě, která prodávala drahé zboží bohaté klientele. Přesto do obchodu nastoupila a postupně se začala věnovat jeho vedení.

Později svůj tehdejší vztah k práci popsala pro The New Yorker: „Teoreticky se mi moje práce nikdy nelíbila, ale v praxi jsem ji milovala.“

V roce 1978 převzala Miuccia vedení rodinné firmy. Ve stejném roce se na milánském veletrhu seznámila s Patriziem Bertellim, majitelem toskánské továrny na kožené zboží. Jejich první setkání nebylo právě příjemné. Miuccia měla za to, že některé jeho tašky nápadně připomínají modely Prada, a dala mu to najevo.

Spor ale netrval dlouho. Bertelli se stal jejím obchodním partnerem, získal licenci na výrobu koženého zboží Prada a začal ji přesvědčovat, že značka může vyrůst mnohem dál než jen v tradičním sortimentu. Miuccia se chtěla zpočátku držet hlavně kabelek, Bertelli ji tlačil k botám, oblečení a dalším kolekcím. Právě v těchto debatách se začala rodit Prada, jakou známe dnes.

Bertelli ji tlačil dál

Když Miuccia některý z Bertelliho nápadů odmítla, podle své pozdější vzpomínky jí řekl, že si najde někoho jiného, kdo ho uskuteční. To ji popudilo natolik, že se do práce pustila sama. Později připouštěla, že kdyby zůstala jen u kabelek, nejspíš by ji to brzy přestalo bavit.

Ani tehdejší podoba luxusních kabelek jí příliš nevyhovovala. Připadaly jí strojené a příliš usedlé. V továrně, která vyráběla padáky pro armádu, narazila na pevný průmyslový nylon Pocono, materiál, který měl k tradiční představě luxusu hodně daleko. Právě z něj nechala ušít batoh.

Nylonový batoh potřeboval čas

První nylonový batoh Prada představila v roce 1984. Byl lehký, odolný a praktický, jenže právě materiál zpočátku zákazníky mátl. Za výrobek z nylonu nebyli zvyklí platit částky, které si spojovali spíš s jemnou kůží a tradičním luxusem. Úspěch proto nepřišel okamžitě. Miuccia Prada později vzpomínala, že trvalo téměř deset let, než si lidé na její batoh skutečně zvykli. Na začátku devadesátých let už ale patřil k nejžádanějším módním doplňkům a černý nylon se stal jedním z poznávacích znaků značky.

V roce 1988 představila Miuccia Prada první dámskou kolekci. Rovné kalhoty, sukně ke kolenům, robustní mokasíny a střídání tlumených i výraznějších barev působily jinak než okázalá móda, která tehdy často určovala podobu luxusu. Prada šla záměrně proti tomuto proudu a držela se střídmějšího, méně nápadného stylu.

O pět let později založila Miu Miu, mladší značku pojmenovanou podle své dětské přezdívky. Ve stejném roce přibylo také pánské oblečení. Z rodinného obchodu s kufry a koženým zbožím, do něhož Miuccia kdysi vstupovala bez velkého nadšení, se během několika let stal módní dům známý daleko za hranicemi Itálie.

Zdroje: vogue.com, vogue.co.uk, newyorker.com