Foto: Midjourney
Když se Coco Chanel po dlouhých letech rozhodla vrátit k módě, Paříž už patřila jiným návrhářům a na její někdejší úspěchy bral málokdo ohled. První kolekce skončila ostrými recenzemi a zdálo se, že její velká éra již patří minulosti. Se svými kostýmy proto zamířila na americký trh.
Coco Chanel v únoru 1954 znovu otevřela salon v Rue Cambon, který opustila v roce 1939 na počátku druhé světové války. Bylo jí sedmdesát let a za sebou měla patnáctiletou pauzu. Francouzští novináři čekali na její první přehlídku, návrat slavného jména však skončil téměř fiaskem. Novou kolekci označovali za zastaralou, chyběl jim v ní originální nápad i něco, co by odpovídalo módě padesátých let.
Ženy měly mít pas sevřený korzetem
Paříž v té době obdivovala úplně jinou ženskou siluetu. Christian Dior se svou kolekcí New Look vrátil do módy výrazně stažený pas, široké sukně a oblečení, které postavě dávalo přesně určený tvar. K dosažení úzkého pasu byly potřeba těsné korzety a pod bohatými sukněmi se skrývala konstrukce, která sice vytvářela požadované linie, běžný pohyb však příliš neusnadňovala.
Coco Chanel nic podobného ženám nabízet nechtěla. Sako nechala volnější, sukně byly lehčí a místo pevného svírání těla pracovala s vlněným žerzejem a tvídem. Oblečení si zachovávalo tvar, přitom se v něm dalo chodit, sedět a volně se pohybovat. Postupně se k němu přidávaly další kousky, které se později staly pro její módu typické. Dvoubarevné lodičky dostaly černou špičku a prošívaná kabelka kovový řetízek, díky němuž ji žena mohla nosit přes rameno a nemusela ji stále držet v ruce.
To všechno ovšem přicházelo ve chvíli, kdy francouzští kritici očekávali něco jiného. To, co viděli na přehlídkovém mole, na ně působilo jako návrat do minulosti. Chanel však se svými modely zamířila také na americký trh a tam se pohled na její kolekci začal měnit.
Američanky její kostýmy chtěly
Nákupčí z newyorské Sedmé avenue si všimli, že volně střižené kostýmy přesně odpovídají způsobu života jejich zákaznic. Ženy chtěly vypadat elegantně, současně už ale nehodlaly trávit celý den v oblečení, které jim pevně svíralo pas a omezovalo každý pohyb. Zájem rostl a časopis Life začal její modely označovat až za revoluční. Od třetí kolekce se tvídový kostým prosazoval natolik, že se z něj postupně stal celosvětový symbol elegance. Po neúspěšném pařížském návratu Chanel s takovým zájmem počítat nemohla. Americké zákaznice nakupovaly ve velkém kostýmy, které doma přijali s rozpaky, a jméno Chanel se vracelo mezi nejvýraznější značky světové módy.
V roce 1957 už její úspěch potvrdilo i významné ocenění. Stanley Marcus z vedení luxusního obchodního domu Neiman Marcus ji pozval do Dallasu a předal jí cenu za mimořádný přínos světové módě, které se přezdívalo „módní Oscar“. Od přehlídky, po níž ji francouzští kritici téměř odepsali, přitom uplynulo jen několik let.
Diorův New Look s korzety a širokými sukněmi časem z ulic ustoupil, tvídový kostým Coco Chanel se však v nejrůznějších obměnách nosí dodnes. Jeden z původních modelů z padesátých let se nachází také ve sbírkách londýnského Victoria and Albert Museum.
Zdroje: collections.vam.ac.uk, digitalcommons.calpoly.edu, classicchicagomagazine.com, wonderfulmuseums.com
