Foto: Guillermo Kahlo, Public domain, via Wikimedia Commons
Frida Kahlo zemřela v roce 1954 v Modrém domě v Coyoacánu. Diego Rivera nechal jednu z koupelen zamknout a klíče později svěřil Dolores Olmedové s tím, ať místnost patnáct let po jeho smrti neotvírá. Olmedová ji nechala zavřenou mnohem déle a dovnitř se podívali až v roce 2004.
Klíče od koupelny Fridy Kahlo svěřil Diego Rivera Dolores Olmedové v září 1957, několik měsíců před vlastní smrtí, s prosbou, aby místnost zůstala zavřená ještě patnáct let. Byla jeho přítelkyní i mecenáškou a jeho přání nakonec dodržela ještě důsledněji, než sám požadoval. O vstup do místnosti opakovaně žádali také historici umění, ale ani jim přístup nepovolila. Klíče si nechala až do konce života. Z Modrého domu se mezitím stalo muzeum. Návštěvníci chodili kolem zavřených dveří, za kterými ležely dopisy, dokumenty, knihy a další její věci přesně tak, jak je tam Rivera nechal uložit.
Tajemství ukrytá v koupelně Fridy Kahlo
Koupelnu otevřeli pracovníci muzea v roce 2004. Ředitelka Hilda Trujillo o tom později řekla: „Cítila jsem se jako vetřelec, vždyť jaké právo mám být tady s Fridinými věcmi? Chvílemi jsem si myslela, že na to nemám nárok, že ho nemá nikdo.“ Za ta léta se dovnitř dostaly kočky s krysami, které část textilií ohlodaly, dopisy a fotografie ale zůstaly přesně tak, jak je tam kdysi někdo položil.
Našlo se přes dvacet dva tisíc dokumentů, více než tři sta kusů oblečení a asi šest tisíc fotografií. Ležely tam také šperky, léky, ortopedické korzety, protéza nohy a kosmetika stále v původních obalech, mimo jiné rtěnka Revlon v odstínu Everything's Rosy a ebenově černá tužka, kterou si zvýrazňovala srostlé obočí. Na některých oděvech zůstaly cákance barvy a zřetelné známky nošení.
Nehoda v osmnácti letech a rok strávený na lůžku
Frida Kahlo se narodila 6. července 1907 v Coyoacánu německému otci maďarského původu a mexické matce se španělskými a indiánskými kořeny jako třetí ze čtyř dcer. V dětství prodělala obrnu, po níž jí zůstalo mírné kulhání. O malování tehdy ještě neuvažovala. Chtěla být lékařkou, a tak v patnácti letech nastoupila do prestižního přípravného programu ke studiu medicíny.
O tři roky později ji těžce zranila nehoda autobusu. Utrpěla mnohočetné zlomeniny páteře, klíční kosti a žeber, roztříštěnou pánev, poranění ramene i chodidla. Na lůžku strávila více než rok a právě v té době začala malovat. Pomáhalo jí zrcadlo zabudované do nebes nad postelí.
Malované korzety a šaty tehuanského střihu
Po nehodě musela kvůli poškozené páteři nosit sádrové korzety, které si pomalovala náboženskými i komunistickými symboly. K protéze nohy si nechala udělat červenou koženou botu na platformě s rolničkami a motivy čínských draků. Výraznou součástí jejího vzhledu byly také dlouhé sukně s volány, vyšívané haleny huipil inspirované oděvem tehuanských žen z Tehuantepecké šíje, třásňové šátky rebozo a předkolumbovské náhrdelníky, které si sama navlékala. Tímto oblečením se hlásila k Mexiku a ke svému smíšenému původu.
Manželství s Diegem Riverou a poslední léta v Coyoacánu
Za muralistu Diega Riveru se provdala v roce 1929, v roce 1939 se s ním rozvedla a o rok později si ho vzala znovu. Vztah obou manželů byl bouřlivý v prvním i ve druhém manželství. O tom, že ji přitahovali muži i ženy, mluvila otevřeně, a mezi nalezenou korespondencí jsou i milostné listy od fotografa Nickolase Muraye a sochaře Isamua Noguchiho.
Ve čtyřicátých letech se její zdravotní stav dál zhoršoval. Úlevu od bolesti hledala stále častěji v alkoholu i lécích. Malovala dál, především autoportréty. Vracela se v nich k vlastnímu tělu a jeho poškození, ke smrti i k mexickým motivům. Kritici její obrazy spojovali se surrealismem, Frida Kahlo se ale za surrealistku nepovažovala. V posledních letech života ji stále více omezovaly zdravotní potíže, kvůli kterým podstoupila několik dalších operací. Zemřela 13. července 1954, týden po svých sedmačtyřicátých narozeninách, v domě v Coyoacánu, kde se narodila.
Existenci nálezu muzeum oznámilo v roce 2007 a v roce 2018 se více než dvě stě předmětů poprvé dostalo mimo Mexiko na londýnskou výstavu Victoria and Albert Museum nazvanou Making Her Self Up. Ředitelka Hilda Trujillo v souvislosti s výstavou o nálezech z Modrého domu řekla: „Dnes víme, že tyto předměty odrážejí Fridu jako intelektuálně neklidného člověka, Fridu s ambicemi, živou Fridu, která milovala večírky, a že všechny ty útrapy a bolest, které zobrazuje ve svém díle, nezastínily její každodenní život.“
Zdroje: vam.ac.uk, vam.ac.uk, nmwa.org, britannica.com, vice.com
