Foto: See page for author, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons
Když si dáma v Praze třicátých let chtěla být jista, že bude oblečena lépe než všechny ostatní, zamířila k Haně Podolské. Právě v jejím salonu vznikaly šaty pro Lídu Baarovou i první dámu Hanu Benešovou, podle jejích modelů se pak řídila celá pražská společnost. Salon přežil i protektorát, o osudu díla celého jejího života však rozhodl až únor 1948.
Hana Podolská, švadlena, jejíž pražský módní salon oblékal první dámu republiky i filmové hvězdy, se narodila v květnu 1880 v hesenském Merxhausenu jako Johanna Vošahlíková. Její otec, stavitel František Vošahlík, podlehl tuberkulóze ve věku 44 let. Vdova po něm zůstala sama se šesti dětmi. Rodina, jež do té doby patřila k dobře situovaným, se tak ocitla v horším společenském postavení. Aby matka děti zabezpečila, pronajala si krupařství, malý krámek se základními potravinami, ve kterém jí Hana od dětství pomáhala. Ve čtrnácti letech odešla do krejčovského učení, kde si osvojila řemeslo, které ji později proslavilo.
Jak Hana Podolská vybudovala svůj módní salon
Po vyučení chodila šít do rodin. Právě v těchto letech poznala fotografa a akademického malíře Viktora Podolského, za kterého se v roce 1907 provdala na Vyšehradě. Nedaleko odtud, ve Vyšehradské ulici, pak otevřela svou první dílnu, kde s ní zpočátku pracovala jediná švadlena. Podnikání prosperovalo od samého začátku. Už v roce 1915 se rodina přestěhovala do právě dokončeného paláce Lucerna, kde Podolská jako první v Praze pořádala pravidelné módní přehlídky se stálými manekýnkami. V roce 1931 pak rostoucí salon našel zázemí v ještě reprezentativnějším paláci Adria, kde prožil svá nejslavnější léta.
Podolská pravidelně jezdila do pařížských i londýnských módních domů. Zajímaly ji tam nejen předváděné modely, ale i to, jak se takový podnik vede. Mezi její zákaznice patřily první dáma Hana Benešová, Lída Baarová, Adina Mandlová nebo Nataša Gollová. Herečkám ráda šila se slevou. Věděla, že lepší reklamu než její šaty na filmovém plátně si nemůže přát. Právě díky nim se její modely dostaly i do slavných filmů Kristián či Katakomby. Do chodu firmy se postupně zapojila celá rodina včetně obou synů a jejich manželek.
Rodinné tragédie uprostřed největšího úspěchu
První těžká rána přišla v roce 1926. Jejího manžela Viktora nešťastnou náhodou zastřelil na předvánočním honu vlastní šofér při čištění pušky. Podolská hledala útěchu v práci a od té doby přicházela do salonu každé ráno už v pět hodin, ještě dřív než první švadleny. O deset let později zemřel na otravu krve její starší syn Miloš, který předtím v důsledku nevyléčitelné nemoci oslepl a ochrnul. Salon přesto fungoval dál a na špici se udržel i za protektorátu. Zatímco Oldřich Rosenbaum, majitel druhého nejvýznamnějšího pražského salonu, musel kvůli židovskému původu emigrovat, a Arnoštka Roubíčková, další ze slavné trojice prvorepublikových návrhářek, zahynula v koncentračním táboře, módní dům Podolská válku přečkal.
Znárodnění módního salonu a rozbitá rodina
Únor 1948 znamenal konec jejího vlastního podniku. Salon patřil mezi první znárodněné, stát do něj dosadil národního správce a z firmy se přes noc stal podnik s názvem Eva. Podolská směla ve svém bývalém závodě zůstat už jen jako řadová zaměstnankyně, a to do roku 1954, kdy odešla do penze. Politické ambice přitom nikdy neměla. „Vždy se nám jednalo jen o obchod. Šili jsme pro všechny, kteří měli na mé modely peníze, jak na herečky, tak i na manželky obchodníků i politiků za každého zřízení.“ Nový režim jí vzal nejen podnik, ale rozdělil i rodinu. Snacha Věra s vnučkou Zuzanou emigrovaly do Londýna. Syn Viktor se po nezdařeném pokusu o útěk za nimi ocitl v táboře nucených prací a v roce 1952 byl odsouzen za špionáž. Z vyměřených třinácti let si odseděl sedm, přičemž část trestu strávil v uranových dolech.
Poslední roky
I po odchodu do penze v roce 1954 se Hana Podolská do svého bývalého salonu pravidelně vracela. V roce 1968 tam s Miroslavem Horníčkem natočila krátký televizní rozhovor, ve kterém vzpomínala na zlatou éru svého podnikání. Téhož roku se její syn Viktor rozhodl pro emigraci. Podolská kvůli svému věku zůstala v Československu a se synem se už nikdy nesetkala.
Poslední léta prožila ve svém bytě na Karlově náměstí. Starala se o ni ošetřovatelka, které nakonec odkázala veškerý majetek. Zemřela 15. února 1972 v úctyhodném věku 91 let. Pochována je na pražských Olšanských hřbitovech. Závod, který kdysi vybudovala z jediné dílny, fungoval pod názvem Eva ještě dalších devatenáct let a zanikl v roce 1991.
Zdroje: rozhlas.cz, forbes.cz, encyklopedie.praha2.cz, prazskyden.cz
