Foto: Maull & Polyblank, Public domain, via Wikimedia Commons
V polovině 19. století se britské ženy při úklidu spoléhaly na čisticí prostředky, které si vyrobily doma. Isabella Beetonová sepsala příručku plnou rad pro udržení čisté domácnosti. Některé její postupy byly překvapivě snadné, jiné mohly být až nebezpečné.
Každý den bylo potřeba vybrat popel z krbu, zamést podlahy a otřít prach. Ve velkých domech dělaly tuto práci služebné, které vstávaly dřív, aby tyto práce stihly. Menší domácnosti obstarávaly však ženy, kterým dům patřil. Těmto ženám pomáhaly zaručené rady Isabelly Beetonové, která ve své knize Book of Household Management z roku 1861, popisovala, jak čistotu v domě udržovat.
Čaj místo vysavače
Jedním z největších problémů té doby byl prach, který se držel v kobercích. Beetonová proto doporučovala schovávat použité čajové lístky, které stačilo důkladně vymačkat, rozsypat po koberci a potom je vymést. Vlhké lístky zachytily prach, který se při zametání potom tolik nerozvířil. Dala se použít také čerstvě posekaná tráva. Autorka knihy také doporučovala jednou až dvakrát za rok koberce důkladně vyklepat, což nebylo vždy jednoduché zrealizovat.
Kartáč a ocet
Dřevěné podlahy se drhly mokrým kartáčem. Beetonová ale upozorňovala, že příliš časté používání mýdla nebo rozpuštěné sody ve vodě může dřevo ztmavit. Na leštění nábytku se používaly přípravky, které se vyráběly doma. Výborná byla například směs z octa a lněného oleje, která se nanášela flanelovým hadříkem. Nábytek se potom dlouho dolešťoval suchým kusem látky, aby získal požadovaný lesk. Na místa, kam se nedalo dobře dostat, se vymetal prach husím křídlem nebo dlouhým perem.
Nádobí nebo vázy, které se nedaly vyčistit uvnitř, se napouštěly teplou vodou s namydlenými kousky hnědého papíru. To se pak nechalo několik hodin působit a na závěr se nádoba pořádně protřepala. Čisté sklo se následně leštilo, aby na něm nebyly žádné šmouhy.
Ložnice měly svůj den
Bylo jasné, že tehdejším ženám zabíral úklid mnoho času, Isabella se proto ve své knize hodně věnovala kapitole o rozvržení práce. Příručka tak pomohla i služkám, které potřebovaly využít každou minutu. Podle Beetonové měly být před snídaní připravené příbory a vyčištěné lampy i boty. Potom následoval úklid stolu po snídani a leštění nábytku. Ještě před obědem se muselo stihnout znovu prostřít k obědu.
Náročnější práce se nedělaly každý den. Podle Beetonové stačilo alespoň jednou týdně vyklepat závěsy, zamést pod postelí, vytřít podlahu v rozích a tam, kde stál nábytek. Nesmělo se zapomenout ani na ložnici, kde bylo potřeba převléknout peřiny a vyčistit matrace. Lůžkoviny se také nechávaly na čerstvém vzduchu, aby nebyly navlhlé.
Některé viktoriánské návody je lepší dnes vůbec nepoužívat. Jeden z dalších po domácku vyrobených čističů obsahoval směs kyseliny chlorovodíkové a sloučeniny antimonu, která je pro zdraví člověka nebezpečná a může mu způsobit i otravu.
Velký úklid
Dvakrát do roka, na jaře a před zimou, čekal domácnost velký úklid. Začínalo se v nejvyšších patrech a postupovalo směrem dolů, aby se prach z dosud nevyčištěných pokojů nedostával zpět do těch hotových. Takový zvyk je nakonec běžný dodnes. I v českých domácnostech se před Vánocemi často pouštíme do důkladného úklidu, na který během roku nezbývá čas. Vymetají se pavučiny, myjí okna, čistí čalouněný nábytek a celý dům se čančá a zdobí. Dnes nám práci usnadňují vysavače a moderní čisticí prostředky, před 160 lety však měly hospodyně k dispozici jen vlastní kreativitu.
Zdroje: gutenberg.org victorianlondon.org victorianlondon.org cdc.gov cdc.gov
