Nevěra na císařském dvoře: Faustina měla propadnout gladiátorovi, manžel ji pak vykoupal v jeho krvi

Annia Galeria Faustina Minor prý jednoho dne spatřila procházející gladiátory a mezi nimi muže, který ji okamžitě zaujal. Císařovna se do něj zakoukala natolik, až z toho údajně onemocněla.

Touha po gladiátorovi

Šlo přitom o gladiátora, který byl z výrazně nižší společenské vrstvy než Faustina, dcera a následně i manželka římského císaře. Myšlenka, že by žena z nejmocnější rodiny v říši zatoužila po otrokovi, byla pro historiky až fascinující. Zakázané ovoce, jak se říká, lákalo vždy nejvíce.

Podle díla Historia Augusta se Faustina nakonec šla svěřit svému manželovi. Marcus Aurelius reagoval překvapeně, byl ale známý svým sebeovládáním a požádal chaldejské věštce, aby jeho manželku touze po gladiátorovi zbavili. Marcus Aurelius dal na radu věštců a nechal gladiátora zabít. Faustina se musela vykoupat v jeho ještě teplé krvi a hned po děsivé koupeli ji odvedli do ložnice k manželovi. Po děsivém rituálu veškerá vášeň pominula.

Nebylo potvrzeno, zda se Faustina s gladiátorem před jeho smrtí opravdu stýkala. Nezachoval se žádný důkaz, přesto se tento příběh stal jednou z nejznámějších pověstí o milostném životě římské císařovny.

Příběhy a společnost

Kleopatra mezi Caesarem a Antoniem: Láska, moc a boj, který skončil válkou s Římem

Milenci z přístavu

Říká se ale, že gladiátor nebyl jediným mužem, který ji přitahoval, ráda bývala ve společnosti námořníků či dalších bojovníků. Tyto pomluvy dokázaly její pověst pořádně pošpinit. Od ženy panovníka se očekávala věrnost a péče o pokračování císařského rodu. Odbornice na antické dějiny Francesca Cenerini však upozorňuje na obrovský rozpor. Zatímco na mincích a pomnících vystupovala jako ctnostná císařovna, v písemných pamětech některých antických autorů z ní udělali nespoutanou ženu ovládanou sexuální touhou.

Faustina

Ani spis Historia Augusta nelze považovat za spolehlivé svědectví o Faustinině životě. Vznikl až po její smrti a obsahuje množství anekdot, pomluv i těžko ověřitelných příběhů. V případě císařovny se přitom jeden z nich zvláštním způsobem propojil s osudem jejího syna.

Commodus se narodil roku 161 společně se svým dvojčetem, které však během dětství zemřelo. V dospělosti se Commodus stal novým římským císařem, státnické povinnosti ho však příliš nelákaly. Mnohem víc ho zajímaly gladiátorské souboje, ve kterých sám aktivně účinkoval. Tím se rozpoutala další vlna pomluv a spekulací. Lidé nechápali císařovu lásku k zápasům a byli přesvědčení, že mu v žilách koluje krev skutečného gladiátora.

Těmto fámám přispívala také legenda o krvavém rituálu. Commodus se měl podle ní narodit po Faustinině koupeli v gladiátorově krvi a následném styku s manželem. Jeho vášeň k aréně tak měla být důsledkem události, která předcházela jeho početí. Francouzští historikové se legendou o Commodovi zabývali ve studii La naissance de Commode dans l'Histoire Auguste. Historku o gladiátorské krvi podle nich vymysleli političtí kritici, kteří potřebovali logicky vysvětlit, proč ze syna ušlechtilého filosofa vyrostl dobrovolný zápasník.

Marcus Aurelius ji přesto neopustil

O údajných nevěrách se dozvídali i lidé z císařova okolí a někteří z nich Marca Aurelia nabádali k tomu, aby to s ní ukončil nebo ji nechal dokonce zabít. Císař jim údajně odpověděl, že pokud by se ženy zbavil, musel by vrátit její věno. Narážel tím na skutečnost, že Faustinin otec Antoninus Pius ho přijal za svého nástupce. Jejich manželství tak bylo úzce spojeno s předáním císařské moci. 

Faustina zůstala po jeho boku až do své smrti a doprovázela ho na vojenských taženích, za což získala čestný titul Mater Castrorum. Po její smrti v roce 175 jí nechal Marcus Aurelius nechal prohlásit za bohyni. Ve svých osobních zápiscích Myšlenky k sobě ji navíc připomínal jako laskavou a oddanou ženu. O žádném gladiátorovi, kvůli kterému by měla ztratit hlavu, se nezmínil.

Zdroje: persee.fr unibo.it brynmawr.edu ebsco.com