Foto: Midjourney
Marie Antoinetta diamantový náhrdelník za 1,6 milionu livrů nikdy nevlastnila ani si ho neobjednala. Přesto právě její jméno stálo v centru podvodu, který otřásl Versailles, poškodil pověst královny a stal se jedním ze skandálů předcházejících pádu francouzské monarchie.
Pařížští klenotníci Charles Auguste Böhmer a Paul Bassenge měli na začátku osmdesátých let 18. století jeden velký problém. Několik let se jim nedařilo prodat náhrdelník posázený 647 diamanty o celkové váze přibližně 2 800 karátů. Za šperk žádali 1,6 milionu livrů, částku, kterou si mohl dovolit jen mimořádně bohatý kupec.
Roku 1782 jej nabídli Ludvíku XVI. s nadějí, že skončí u Marie Antoinetty. Královna však o náhrdelník nestála. Podle později citovaného výroku měla poznamenat, že Francie potřebuje spíše lodě než diamanty. Klenotníci zkoušeli cenu snížit, nabízeli splátky, přesto se drahého šperku zbavit nedokázali.
Právě tento náhrdelník později zaujal Jeanne de La Motte. Neměla přístup ke královně ani místo u dvora, přesto se jí podařilo vzbudit dojem, že mezi Versailles a světem kolem něj dokáže otevřít dveře, které zůstávaly ostatním zavřené.
Aféra s náhrdelníkem a Jeanne de La Motte
Jeanne pocházela z nemanželské větve rodu Valois a svůj původ odvozovala od francouzského krále Jindřicha II. Slavné předky měla, peněz však málo. Vyrůstala ve skromných poměrech. Její život se změnil v roce 1780, kdy se provdala za Nicolase de La Motte, důstojníka četnictva. Manželé si říkali hrabě a hraběnka de La Motte a ke jménu připojovali Valois.
Jeanne díky svému původu pobírala skromnou penzi, život vyšší společnosti však vyžadoval mnohem víc. V roce 1783 se sblížila s kardinálem Louisem de Rohan, který se tehdy snažil znovu získat přízeň Marie Antoinetty. A právě toho se rozhodla využít. Rohan býval francouzským velvyslancem ve Vídni a u Marie Antoinetty si během svého působení udělal velmi špatné jméno. Královna mu jeho chování nezapomněla a odmítala jej přijímat. Kardinál přitom stál o usmíření, které mu mohlo znovu pomoci k většímu vlivu u dvora.
Jeanne ho přesvědčila, že má k Marii Antoinettě blízko a dokáže se za něj u královny přimluvit. Rohan jí uvěřil, přestože se s Marií Antoinettou ve skutečnosti nikdy nesetkala. Postupně se na Jeanne začal stále víc spoléhat, protože mu nabízela přesně to, po čem toužil. Naději, že by se mohl znovu dostat do královniny přízně.
Samotné sliby by ale jeho důvěru dlouho neudržely. Jeanne proto potřebovala vytvořit dojem, že její vztah s Marií Antoinettou je skutečný a že mezi ní a královnou opravdu probíhá komunikace. Teprve pak mohl Rohan uvěřit, že žena, které svěřuje své naděje, má u dvora skutečně takový vliv, jaký předstírá.
Falešná Marie Antoinetta s růží
Na noc 11. srpna 1784 připravila schůzku v odlehlé části versailleských zahrad zvané Královnin bosket. Rohan tam přišel v domnění, že se konečně setká s Marií Antoinettou osobně. Místo ní na něj ale čekala Nicole Leguay, známá také jako Nicole d’Oliva, kterou Jeanne vybrala kvůli podobě s královnou. Pomohlo šero, světlé šaty i částečně zakrytá tvář. Nicole podala kardinálovi růži a během krátkého rozhovoru mu naznačila, že staré neshody mohou být zapomenuty. Rohan nic nepoznal. Z Versailles odcházel přesvědčený, že mu Marie Antoinetta odpustila.
Jeanne měla připravenou ještě jednu část podvodu. Její milenec Rétaux de Villette psal kardinálu Rohanovi dopisy, které se vydávaly za královninu osobní korespondenci. Jeden z nich podepsal „Marie-Antoinette de France“. Právě podpis měl zkušeného diplomata zarazit, protože členové francouzské královské rodiny takový způsob nepoužívali. Rohan však dopis za padělek nepovažoval.
Když měla Jeanne Rohanovu důvěru dostatečně upevněnou, obrátila pozornost k náhrdelníku. Kardinálovi namluvila, že Marie Antoinetta svůj původní postoj změnila a o drahý šperk má zájem. Kvůli jeho ceně si ale údajně nepřeje vystupovat při nákupu osobně, takže potřebuje prostředníka. Rohan tuto roli přijal.
Kardinál koupil šperk pro královnu
Pro Böhmera a Bassengeho nebyla zpráva o královnině zájmu nijak nepochopitelná. Náhrdelník jí nabízeli už dříve a nyní před nimi stál muž s vysokým postavením, který tvrdil, že jedná přímo jejím jménem. Cena zůstala na 1,6 milionu livrů a měla být uhrazena ve čtyřech splátkách. Dne 1. února 1785 klenotníci svěřili náhrdelník Rohanovi, který jej předal Rétauxovi de Villette. Ten se před kardinálem vydával za člověka vyslaného královnou, takže Rohan neměl pochybnosti, kam šperk putuje.
K Marii Antoinettě však nedorazil. Jeanne a její komplicové náhrdelník rozebrali a diamanty prodávali po jednotlivých kamenech. Villette nabízel část v Paříži, Nicolas de La Motte odvezl většinu do Londýna.
Kardinál mezitím čekal, kdy Marii Antoinettu ve šperku uvidí. Týdny přecházely v měsíce, náhrdelník se však na královnině krku neobjevil. Stejně netrpěliví začínali být Böhmer a Bassenge, kterým se blížil termín první splátky.
Dopis, kterému Marie Antoinetta nerozuměla
Prvních 400 000 livrů mělo být zaplaceno 1. srpna 1785. Böhmer proto už 12. července napsal Marii Antoinettě a náhrdelník ve svém dopise zmínil. Královna vůbec netušila, čeho se jeho slova týkají. Šperk před lety odmítla, věc považovala za uzavřenou a dopis spálila. Klenotník čekal na odpověď marně.
Dne 5. srpna se obrátil na madame Campan, jednu z královniných dvorních dam, a vysvětlil jí, že stále nedostal peníze za náhrdelník koupený prostřednictvím kardinála de Rohan. Campan okamžitě věděla, že něco nesedí. Marie Antoinetta žádný takový obchod neuzavřela. Královna se tak poprvé dozvěděla, že někdo jejím jménem pořídil diamanty za 1,6 milionu livrů. Celou záležitost později popsala jako „labyrint“, v němž se její mysl ztrácela.
O deset dní později si Ludvík XVI. nechal Rohana předvolat do Versailles. Kardinál přišel 15. srpna v červeném církevním rouchu, protože se chystal sloužit mši. Místo obřadu však musel králi vysvětlovat obchod s náhrdelníkem. Na otázku, kde šperk je, odpověděl, že jej má podle jeho přesvědčení královna.
Teprve při tomto rozhovoru mu začalo docházet, jak důkladně jej Jeanne oklamala. Dopisy nepsala Marie Antoinetta, žena z Královnina bosketu nebyla královna a domnělá důvěrnice, které celé měsíce věřil, se s ní nikdy ani nesetkala.
Rohana ještě téhož dne zatkli v Zrcadlové galerii před zraky dvořanů. Vyšetřování zasáhlo také Jeanne de La Motte, Rétauxe de Villette a Nicole d’Oliva. Aféra, která se do té doby odehrávala mezi několika lidmi, se dostala před veřejný soud.
Proces poškodil pověst Marie Antoinetty
Rozsudek nad Rohanem padl 31. května 1786 a u dvora vyvolal rozčarování. Soud dospěl k závěru, že se kardinál na podvodu vědomě nepodílel a sám se stal jeho obětí, proto ho osvobodil. Ludvík XVI. mu však neodpustil, že vůbec uvěřil, že by Marie Antoinetta mohla tajně kupovat náhrdelník prostřednictvím prostředníka. Vykázal ho proto od dvora a poslal do opatství La Chaise-Dieu. Pařížané naopak v Rohanovi viděli především muže, který podvodnici naletěl. Před Bastilou se shromáždily tisíce lidí a jeho osvobození oslavovaly.
Mnohem hůř dopadla Jeanne de La Motte. Soud ji označil za hlavní strůjkyni podvodu, nechal ji veřejně zbičovat a rozpáleným železem jí vypálit písmeno V podle francouzského voleuse, tedy zlodějka. Čekalo ji doživotní vězení v Salpêtrière. Po přibližně dvou letech se jí podařilo uprchnout. V chlapeckém převleku se dostala do Londýna, kde roku 1789 vydala paměti a znovu v nich obvinila Marii Antoinettu. V britské metropoli zůstala až do roku 1791, kdy zemřela po pádu z okna.
Marie Antoinetta před soudem trest nedostala, její pověst však utrpěla. Osvobození Rohana veřejnost chápala jako potvrzení, že kardinál jednal v dobré víře. Královnino jméno už před aférou plnilo nepřátelské pamflety, které ji spojovaly s vysokými výdaji a rozmařilostí. Skandál s diamantovým náhrdelníkem dal těmto útokům další sílu, následků se Marie Antoinetta už nezbavila.
en.chateauversailles.fr, worldhistory.org, britannica.com, historytoday.com
