Foto: Midjourney
Marie Antoinetta diamantový náhrdelník za 1,6 milionu livrů nikdy nevlastnila ani si ho neobjednala. Přesto právě její jméno stálo v centru podvodu, který otřásl Versailles, poškodil pověst královny a stal se jedním ze skandálů předcházejících pádu francouzské monarchie.
Marie Antoinetta otevřela 12. července 1785 dopis od pařížského klenotníka Charlese Augusta Böhmera a nerozuměla mu. Psal jí o diamantovém náhrdelníku, který před lety odmítla, celou věc měla za uzavřenou, a tak dopis spálila. Böhmer přitom čekal na peníze. Za necelé tři týdny, 1. srpna, měl dostat prvních 400 000 livrů, čtvrtinu ceny. Odpovědi se nedočkal.
Aféru s náhrdelníkem prozradil nezaplacený dluh
Dne 5. srpna se Böhmer obrátil na madame Campan, jednu z královniných dvorních dam, a vysvětlil jí, že stále nedostal peníze za náhrdelník koupený prostřednictvím kardinála de Rohan. Campan okamžitě věděla, že něco nesedí. Marie Antoinetta žádný takový obchod neuzavřela. Od ní se královna dozvěděla, že někdo jejím jménem pořídil diamanty za 1,6 milionu livrů. Celou záležitost později popsala jako „labyrint“, v němž se její mysl ztrácela.
O deset dní později si Ludvík XVI. nechal Rohana předvolat do Versailles. Kardinál přišel 15. srpna v červeném církevním rouchu, protože se chystal sloužit mši. Místo obřadu však musel králi vysvětlovat obchod s náhrdelníkem. Na otázku, kde šperk je, odpověděl, že jej má podle jeho přesvědčení královna. Při tomto rozhovoru mu začalo docházet, jak důkladně byl oklamán.
Rohana ještě téhož dne zatkli v Zrcadlové galerii před zraky dvořanů. Vyšetřování se obrátilo také proti Jeanne de La Motte, která se s Marií Antoinettou nikdy nesetkala.
Náhrdelník, o který královna nestála
Böhmer a jeho společník Paul Bassenge měli na začátku osmdesátých let 18. století jeden velký problém. Několik let se jim nedařilo prodat náhrdelník posázený 647 diamanty o celkové váze přibližně 2 800 karátů. Za šperk žádali 1,6 milionu livrů, částku, kterou si mohl dovolit jen mimořádně bohatý kupec.
Roku 1782 jej nabídli Ludvíku XVI. s nadějí, že skončí u Marie Antoinetty. Královna však o náhrdelník nestála. Podle později citovaného výroku měla poznamenat, že Francie potřebuje spíše lodě než diamanty. Klenotníci zkoušeli cenu snížit, nabízeli splátky, přesto se drahého šperku zbavit nedokázali.
Hraběnka, která královnu nikdy neviděla
Jeanne pocházela z nemanželské větve rodu Valois a svůj původ odvozovala od francouzského krále Jindřicha II. Měla slavné předky, vyrůstala však ve skromných poměrech. V roce 1780 se provdala za Nicolase de La Motte, důstojníka četnictva. Manželé si říkali hrabě a hraběnka de La Motte a ke jménu připojovali Valois. Přístup ke královně ani místo u dvora Jeanne neměla, přesto dokázala vzbudit dojem, že má ve Versailles vliv.
Díky svému původu pobírala skromnou penzi, život vyšší společnosti však vyžadoval mnohem víc. V roce 1783 se sblížila s kardinálem Louisem de Rohan. Ten býval francouzským velvyslancem ve Vídni, kde si u Marie Antoinetty udělal velmi špatné jméno, a královna ho od té doby odmítala přijímat. Kardinál přitom o usmíření stál, mohlo mu totiž znovu pomoci k většímu vlivu u dvora.
Jeanne ho přesvědčila, že má k Marii Antoinettě blízko a dokáže se za něj u královny přimluvit. Rohan jí uvěřil a postupně se na ni začal stále víc spoléhat, protože mu dávala naději, že se znovu dostane do královniny přízně.
Falešná Marie Antoinetta s růží
Na noc 11. srpna 1784, rok a čtyři dny před kardinálovým zatčením, připravila Jeanne schůzku v odlehlé části versailleských zahrad zvané Královnin bosket. Rohan tam přišel v domnění, že se konečně setká s Marií Antoinettou osobně. Místo ní na něj ale čekala Nicole Leguay, známá také jako Nicole d’Oliva, kterou Jeanne vybrala kvůli podobě s královnou. Pomohlo šero, světlé šaty i částečně zakrytá tvář. Nicole podala kardinálovi růži a během krátkého rozhovoru mu naznačila, že staré neshody mohou být zapomenuty. Rohan nic nepoznal. Z Versailles odcházel přesvědčený, že mu Marie Antoinetta odpustila.
Jeannin milenec Rétaux de Villette navíc psal kardinálu Rohanovi dopisy, které se vydávaly za královninu osobní korespondenci. Jeden z nich podepsal „Marie-Antoinette de France“. Podpis měl zkušeného diplomata zarazit, protože členové francouzské královské rodiny takový způsob nepoužívali. Rohan však dopis za padělek nepovažoval.
Když měla Jeanne Rohanovu důvěru dostatečně upevněnou, obrátila pozornost k náhrdelníku. Kardinálovi namluvila, že Marie Antoinetta svůj původní postoj změnila a o drahý šperk má zájem. Kvůli jeho ceně si ale údajně nepřeje vystupovat při nákupu osobně, takže potřebuje prostředníka. Rohan tuto roli přijal.
Kardinál koupil šperk pro královnu
Klenotníky zpráva o královnině zájmu nepřekvapila. Náhrdelník jí už jednou nabízeli a teď před nimi stál vysoce postavený muž, který tvrdil, že jedná přímo jejím jménem. Dohodli se na 1,6 milionu livrů ve čtyřech splátkách. Dne 1. února 1785 svěřili náhrdelník Rohanovi a ten jej předal Rétauxovi de Villette, který se před ním vydával za člověka vyslaného královnou.
K Marii Antoinettě však šperk nedorazil. Jeanne a její komplicové náhrdelník rozebrali a diamanty prodávali po jednotlivých kamenech. Villette nabízel část v Paříži, Nicolas de La Motte odvezl většinu do Londýna.
Kardinál mezitím čekal, kdy Marii Antoinettu ve šperku uvidí. Týdny přecházely v měsíce, náhrdelník se však na královnině krku neobjevil. Stejně netrpěliví začínali být Böhmer a Bassenge, kterým se blížil termín první splátky. V červenci 1785, skoro půl roku po předání, proto Böhmer královně napsal.
Proces poškodil pověst Marie Antoinetty
Když soud 31. května 1786 kardinála osvobodil, u dvora zavládlo rozčarování. Podle soudců o podvodu nevěděl, sám se stal jeho obětí. Ludvíku XVI. však vadilo už to, že mohl uvěřit, že by Marie Antoinetta tajně kupovala náhrdelník přes prostředníka. Kardinála proto vykázal od dvora do opatství La Chaise-Dieu. Pařížané na něj pohlíželi jinak. Viděli v něm muže, který naletěl podvodnici, a před Bastilou slavily jeho osvobození tisíce lidí.
Jeanne de La Motte soud označil za hlavní strůjkyni podvodu a odsoudil ji k doživotnímu vězení v Salpêtrière. Ještě předtím ji veřejně zbičovali a rozpáleným železem jí vypálili písmeno V, počáteční písmeno francouzského slova voleuse, zlodějka. Asi po dvou letech se jí podařilo uprchnout. V chlapeckém převleku se dostala do Londýna, kde roku 1789 vydala paměti. Znovu v nich obvinila Marii Antoinettu. O dva roky později v Londýně zemřela po pádu z okna.
Marie Antoinetta žádný trest nedostala, pověst jí ale aféra pošramotila. Když soud Rohana osvobodil, lidé v tom viděli potvrzení, že kardinál jednal v dobré víře. O královně už předtím kolovaly nepřátelské pamflety, které jí vyčítaly vysoké výdaje a rozmařilost, a skandál s diamantovým náhrdelníkem jim dodal další sílu.
Zdroje: en.chateauversailles.fr, worldhistory.org, britannica.com, historytoday.com
