Foto: Midjourney
V osmnácti se stala egyptskou královnou, o dva roky později už musela ze země uprchnout. Kleopatra se s Caesarovou pomocí vrátila na trůn a vládu si udržela dalších téměř dvacet let. Nakonec proti ní Octavian rozpoutal nejen válku, ale také propagandu, která z mocné panovnice udělala především nebezpečnou svůdnici.
Kleopatra se v roce 51 př. n. l. ujala vlády nad Egyptem v době, kdy o jeho osudu stále výrazněji rozhodoval Řím. Bylo jí přibližně osmnáct let a podle poslední vůle svého otce Ptolemaia XII. měla panovat spolu s mladším bratrem Ptolemaiem XIII. Pocházela z řecky mluvící ptolemaiovské dynastie, jejíž kořeny sahaly k makedonskému vojevůdci Ptolemaiovi I., jednomu z generálů Alexandra Velikého. Od většiny svých předků se však v jednom podstatném ohledu lišila. Naučila se jazyk země, které vládla.
Kleopatra ovládala několik jazyků
Kleopatra se věnovala řečnictví a filozofii, blízké jí byly i další obory od historie přes astronomii až po lékařství a farmakologii. Vyrůstala v řecky mluvícím prostředí ptolemaiovského dvora, naučila se však i egyptsky a ovládala několik dalších jazyků.
Její jméno se spojovalo také s lékařstvím a kosmetikou. V pozdějších pramenech se pod jejím jménem objevovaly recepty a návody zaměřené na péči o vlasy a kosmetiku, například prostředky proti vypadávání vlasů a lupům, postupy při barvení nebo výrobu parfémovaného mýdla. Zda je skutečně napsala právě ona, dnes už není možné s jistotou určit.
Podobně nejistá je i představa o její mimořádné kráse, která vychází převážně z pozdějšího líčení. Podobu, kterou sama za svého života nechala razit na mince, známe nejlépe právě z nich. Ani tam nevypadá pokaždé stejně. Plútarchos, který o ní psal více než sto let po její smrti, připisoval její přitažlivost hlavně způsobu, jakým mluvila a jednala s lidmi.
Jako panovnice však řešila především mnohem praktičtější otázky spojené s chodem země. Řídila hospodářství, rozhodovala soudní spory, jednala se zahraničními mocnostmi, velela vojsku i loďstvu. Egypt patřil k nejbohatším zemím Středomoří a pro Řím měl velký význam také jako zdroj obilí. Kleopatra přitom vládla v období, kdy římskou republiku zmítaly občanské války a jednotliví vojevůdci soupeřili o moc.
Z Alexandrie ji vyhnal vlastní bratr
Společná vláda Kleopatry s Ptolemaiem XIII. dlouho nevydržela. Kolem mladého krále působili rádci, kteří postupně získávali stále větší vliv, zatímco Kleopatřino postavení sláblo. Roku 48 př. n. l. musela Alexandrii opustit. Uchýlila se do Sýrie, kde začala shromažďovat vojsko, s nímž chtěla vytáhnout proti svému bratrovi a získat egyptský trůn zpět.
Ve stejné době se k Egyptu přiblížila římská občanská válka. V Římě proti sobě bojovali Julius Caesar a Pompeius. Po porážce uprchl Pompeius do Egypta, kde byl krátce po přistání zavražděn. Caesar dorazil do Alexandrie zanedlouho po něm a ocitl se přímo uprostřed sporu mezi Kleopatrou a jejím bratrem.
Kleopatra potřebovala získat jeho podporu. Do Alexandrie se proto dostala tajně přes území ovládané svými protivníky a nechala se dopravit až k Caesarovi. Z této události později vznikla slavná legenda o královně ukryté v koberci. Starověké líčení však hovoří spíše o vaku či pytli na lůžkoviny.
Caesar se postavil na její stranu. Jejich spojenectví nezůstalo jen politické a Kleopatra se stala jeho milenkou. Po několika měsících bojů byl Ptolemaios XIII. poražen a při útěku přes Nil se utopil. Kleopatra se poté vrátila na trůn, tentokrát po boku dalšího mladšího bratra Ptolemaia XIV., s nímž měla podle dynastické tradice formálně spoluvládnout.
Roku 47 př. n. l. porodila syna Ptolemaia XV., známého jako Caesarion. Kleopatra ho považovala za Caesarova syna, sám Caesar ho však za svého dědice neurčil.
Kleopatra odjela za Caesarem do Říma
Koncem roku 46 př. n. l. přijela Kleopatra do Říma a usadila se v Caesarově vile za Tiberou. Její přítomnost budila pozornost. Caesar byl ženatý a o jeho vztahu s egyptskou královnou se v Římě vědělo.
Po Caesarově smrti 15. března 44 př. n. l. Kleopatra Řím opustila. Krátce nato vyšlo najevo i to, co pro ni mělo zásadní význam. Caesar v závěti neoznačil za dědice Caesariona, ale svého prasynovce Gaia Octavia, kterého adoptoval.
Kleopatra se vrátila do Egypta a Caesariona ustanovila spoluvládcem. V Římě mezitím pokračoval boj o moc, do něhož vstoupil také Marcus Antonius.
Marcus Antonius potřeboval egyptské bohatství
Roku 41 př. n. l. si Antonius Kleopatru předvolal do Tarsu, aby s ní projednal její postoj během předchozích římských konfliktů. Egyptská královna však nepřijela jako někdo, kdo se má zpovídat, ale jako sebevědomá vládkyně jedné z nejbohatších zemí v oblasti. Její příjezd se později stal jednou z nejsla
vnějších scén jejího života. Do Tarsu připlula na bohatě vypravené lodi, obklopená hudbou, vůněmi a okázalým dvorem.
Antonius potřeboval peníze a zásoby pro své vojenské plány na východě. Kleopatra zase potřebovala v Římě silného spojence, který by pomohl chránit postavení Egypta i nároky jejích dětí. Z politického spojenectví vznikl dlouhý osobní vztah. Kleopatra porodila Antoniovi dvojčata Alexandra Hélia a Kleopatru Seléné, později ještě syna Ptolemaia Filadelfa.
Antonius trávil s Kleopatrou stále více času a postupně jí svěřoval kontrolu nad dalšími územími na východě. V Římě to vyvolávalo čím dál větší nedůvěru. Octavian mezitím upevňoval vlastní moc a střet mezi oběma muži se blížil.
Octavianus obrátil pozornost ke Kleopatře
Octavianovým hlavním soupeřem zůstával Antonius, jenže Řím měl za sebou roky občanských válek a další otevřený střet mezi dvěma římskými vůdci se těžko prodával veřejnosti. Octavianus proto obrátil pozornost ke Kleopatře. Antonia začal vykreslovat jako muže, který se kvůli egyptské královně odvrací od Říma a dává přednost jejím zájmům před vlastní zemí.
Tím se změnil i způsob, jakým mohl celý konflikt představit. Už nešlo jen o boj dvou Římanů o moc, ale stále víc o válku proti cizí panovnici. Když se spor definitivně vyhrotil, Řím nakonec vyhlásil válku právě Kleopatře. Antonius zůstal na její straně.
Porážka u Aktia rozhodla
Rozhodující střet přišel 2. září 31 př. n. l. u mysu Aktion na západním pobřeží Řecka. Octavianovy síly zvítězily, Kleopatra s Antoniem se stáhli do Alexandrie. Během následujících měsíců přicházeli o další spojence a v létě roku 30 př. n. l. vstoupilo Octavianovo vojsko do Egypta.
Marcus Antonius spáchal 1. srpna sebevraždu. Kleopatra zemřela krátce po něm ve věku devětatřiceti let. Známá představa, že si nechala přinést jedovatého hada, zůstává pouze jednou z možností. Přesný způsob její smrti není znám, stejně jako místo její hrobky.
Kleopatřinou smrtí skončila vláda ptolemaiovské dynastie a Egypt přešel pod římskou kontrolu. Líčení královny, které Octavianus využíval během svého střetu s Antoniem, později převzali římští autoři. Právě z jejich textů čerpala další staletí velkou část představ o poslední egyptské královně.
Zdroje: Britannica, Smithsonian Magazine, History, National Geographic, 100+1 zahraniční zajímavost
