Foto: Ilustrační foto/Midjourney
V 19. století se opium pro kojence prodávalo v lékárnách pod názvy, které slibovaly klid a spokojené děti. Sahaly po něm hlavně chudé pracující matky. Jak je možné, že lahvičky, po jejichž podání se některé děti už neprobudily, stály na policích ještě desítky let?
Dávat kojencům opium nezačali až ve viktoriánské Anglii. Doušek opia na utišení uplakaného miminka doporučuje už staroegyptský Ebersův papyrus. Zvyk se udržel až do 19. století, kdy se z něj stal výnosný obchod. Rodiče tehdy stáli před regály lékáren plnými přípravků, jejichž prodej téměř nepodléhal regulaci. O přípravcích jim často říkaly nejvíc reklamy s usměvavými dětmi a spokojenými rodinami.
Lahvičky s opiem pro kojence
Nejslavnějším přípravkem byl Godfrey's Cordial, směs opia, melasy, vody a koření, která vznikla už v 18. století. Obrázkové reklamy se tehdy ještě běžně netiskly, zákazníci proto Godfrey's Cordial na pultu poznávali podle typické lahvičky, která se směrem k hrdlu zužovala. Vedle něj se prodávalo nejméně deset dalších značek určených dětem a kojencům, mezi nimi Street's Infants' Quietness nebo Atkinson's Royal Infants' Preservative. Manchesterští lékárníci Atkinson a Barker, dodavatelé královské rodiny, dali do reklamy na svůj přípravek samotnou královnu Viktorii. O laudanu, tedy opiové tinktuře, kterou přípravek obsahoval, se v ní nepsalo.
O tom, že chůvy podávají dětem opium, se vědělo dávno předtím. Lékárník John Quincy napsal už v roce 1718 v příručce A Compleat English Dispensatory:
„Velmi škodlivý zvyk si osvojily některé chůvy, které svým dětem dávají tento lék, aby spaly, spíše pro vlastní pohodlí než pro cokoli jiného.“
Chůva chudého dítěte
Ve 40. letech 19. století začaly noviny i úřady upozorňovat, jak široce se léky s laudanem užívají. Nejvíc jich mizelo z polic ve městech, kde se matky musely krátce po porodu vracet do práce. Jeden manchesterský drogista přiznal, že každý týden prodá půl galonu Godfrey's Cordial a k tomu až šest galonů levnější náhražky zvané quietness, tedy klid. Opium si tehdy vysloužilo přezdívku chůva chudého dítěte, protože dokázalo utišit i hladové miminko.
Autorka Caroline Rance zaznamenala v knize The Quack Doctor osud dvacetileté krajkářky Mary Cottonové. Mladá matka se mnohokrát pokoušela přestat dávat svému dítěti Godfrey's Cordial. Bez něj ale nedokázala pracovat dál a za svou špatně placenou práci vydělat rodině na jídlo.
Lékaři byli přesvědčeni, že opium patří k hlavním příčinám kojenecké úmrtnosti v dělnických rodinách. Děti přitom častěji než na předávkování umíraly hladem, protože omámené neměly chuť k jídlu. Koroneři do záznamů psali vyhladovění, takže souvislost s opiem v nich chyběla. Thomas Bull v knize Hints to Mothers z roku 1854 odhadl, že tři čtvrtiny všech úmrtí na opium připadají na děti mladší pěti let. Jedno devítiměsíční dítě se předávkovalo pouhými čtyřmi kapkami laudana, které dostalo během devíti hodin.
Sirup, kterému se říkalo zabiják dětí
Za oceánem mezitím dobýval domácnosti Mrs. Winslow's Soothing Syrup. Recepturu vymyslela dětská ošetřovatelka Charlotte N. Winslowová. Vyrábět ho začal v roce 1849 v Bangoru ve státě Maine její zeť Jeremiah Curtis se společníkem Benjaminem Perkinsem. Reklamy připomínaly zkušenosti ošetřovatelky a sirup vydávaly za zcela neškodný a příjemně chutnající.
Jedna unce ve skutečnosti obsahovala 65 miligramů morfinu a k tomu alkohol. Lžička sirupu tak odpovídala dvaceti kapkám laudana, zatímco půlročnímu dítěti se doporučovaly nanejvýš dvě až tři kapky. Morfin v jediné lžičce stačil k tomu, aby průměrné dítě zabil. Mnoho dětí po sirupu usnulo a už se neprobudilo. Odtud pochází jeho přezdívka zabiják dětí.
Od 60. let 19. století umíraly nebo upadaly do kómatu po předávkování děti v Kalifornii, obliba sirupu ale nepolevovala. Curtis v roce 1868 u soudu uvedl, že ročně prodá přes 1,5 milionu lahviček. Kolik dětí zemřelo celkem, se nikdy nezjistilo, protože ti, kdo o ně pečovali, jejich smrt se sirupem často nespojili nebo jeho podávání zatajili. Odhady hovoří o tisících.
Makový čaj a cumel v českých domácnostech
Ve střední Evropě měly matky po ruce jednodušší prostředek. Uplakaným kojencům dávaly mezi jídly cumel namočený v makovém a pelyňkovém odvaru, někdy i v kořalce. Cumly se rozšířily hlavně v chudších domácnostech. Gumový dudlík se do Evropy dostal z Ameriky až po roce 1870. V českých zemích přitom ještě v letech 1810 až 1814 umíralo až 28 procent dětí.
O tom, jak se makové odvary podávaly dětem v Německu, psala v roce 1909 také Česká hospodyně. Převzala zprávu z německého lékařského listu, podle níž tam každoročně umíralo 400 000 dětí mladších jednoho roku. Makový čaj dostávaly nejen na spaní, ale i proti kašli. Zpráva uváděla 377 smrtelných otrav opiem: 170 obětí bylo mladších jednoho roku, zbývajících 207 tvořily děti do pěti let. Nejvíc makových odvarů se podávalo v průmyslových okresech Porýní, kde byla také nejvyšší dětská úmrtnost. Redakce České hospodyně ke zprávě připojila vlastní poznámku:
„Kojenci nejsou ovšem otravováni úmyslně, nýbrž z lehkomyslnosti a lenosti.“
Od lahvičky na polici k přísným pravidlům
Pravidla se začala měnit na začátku 20. století. Ve Spojených státech od roku 1906 zákon Pure Food and Drug Act nutil výrobce uvádět na obalech účinné látky. V Británii vydala v roce 1909 Britská lékařská asociace publikaci Secret Remedies, která zveřejnila přesné složení oblíbených léků včetně dětských. Téhož roku zmizel morfin z britské receptury Mrs. Winslow's, z americké o šest let později. Výrobce musel z názvu vyškrtnout i slovo soothing, tedy uklidňující. Americká lékařská asociace sirup v roce 1911 veřejně odsoudila, v prodeji ale vydržel až do 30. let.
V reklamách na dětské léky se i dnes objevují usměvavé děti a spokojené rodiny. Na obalech však rodiče najdou údaje o složení, které na někdejších reklamách chyběly.
Kdyby dnes matka utišila plačícího kojence sirupem s opiem, dítě by skončilo v nemocnici s otravou. Stejně jako dětem v 19. století by mu hrozilo, že přestane jíst, upadne do kómatu nebo se už neprobudí. Matka by se ze svého jednání zodpovídala před soudem. Krajský soud letos v květnu nepravomocně poslal na osm let do vězení třicetiletou ženu z Liberecka, jejíž tříměsíční dcera zemřela poté, co s mateřským mlékem dlouhodobě přijímala drogy. Podle státní zástupkyně Ivy Plškové žena své dítě milovala, svým jednáním mu však způsobila smrt.
Zdroje: wellcomecollection.org, blog.sciencemuseum.org.uk, pharmacytimes.com, novinky.cz, bejvavalo.cz, liberecky.denik.cz
