Foto: Midjourney
O radu k nim chodili lidé z nejvyšších kruhů i ženy z druhého konce světa. Madame Lenormand vykládala karty císařovně Josefíně, pražským Madame de Thébes zase psaly klientky až z jihoafrického Kapského Města.
Věštkyně Marie Anne Lenormand přijímala ve svém pařížském salonu revolucionáře, důstojníky i budoucí císařovnu. O století později se v drobném domku na Pražském hradě usadila kartářka Matylda Průšová a pod jménem Madame de Thébes si získala klientelu i v cizině.
Věštkyně z ulice de Tournon
Marie Anne Lenormand se narodila roku 1772 v normandském Alençonu. Když ji nevlastní otec poslal na výchovu do benediktinského kláštera, bylo jí sedm let. Podle legendy brzy po příchodu oznámila matce představené, že o své místo přijde, a rovnou jmenovala i její nástupkyni. Řádové sestry to pobouřilo, předpověď se ale podle vyprávění splnila. Lenormand se pak z knih učila vykládat karty, číst z hvězd i z dlaní. Ve čtrnácti letech odešla do Paříže, kde se zpočátku živila jako švadlena, po večerech však věštila známým a v sedmnácti už vykládala karty profesionálně. O dva roky později si v ulici de Tournon otevřela vlastní podnik. Věštění bylo tehdy nezákonné, a tak věštírnu oficiálně vedla jako knihkupectví.
Za revolučního teroru skončila v žaláři La Force. Úřady ji obvinily ze spiknutí na záchranu královny Marie Antoinetty. Ve stejné době byla vězněna v žaláři Carmes i třicetiletá matka dvou dětí Josefína de Beauharnais, zatčená spolu se svým manželem Alexandrem. Josefína poslala kartářce dopis přímo z cely a požádala ji o vypracování horoskopu. Odpověď slibovala, že ačkoliv ji čeká těžké období, všechny pohromy přežije a nakonec spojí svůj život s mužem, který ohromí celý svět. Alexandre skončil v červenci 1794 pod gilotinou, ale Josefína byla o několik dní později propuštěna a v přestrojení navštívila salon v ulici de Tournon osobně. Když se v roce 1796 provdala za mladého důstojníka Napoleona Bonaparta, splnila se i druhá část předpovědi. Krátce nato přivedla k věštkyni i svého nového muže.
Napoleonovi předpověděla vyhnanství
Mladý Napoleon přitom salon v ulici de Tournon už znal. Mezi lety 1791 a 1793 mu tam Lenormand četla z ruky a řekla mu, že vyhraje bitvy, ožení se s vdovou, dobude království a zemře ve vyhnanství. Traduje se i návštěva tří mužů z roku 1793. Marat, Robespierre a Saint-Just si od ní odnesli předpověď násilné smrti. Rozesmálo je to, protože si nedokázali představit, že by zemřeli všichni zároveň. Do roka nežil ani jeden z nich.
Josefína se na svou důvěrnici obracela i jako císařovna a věštkyně získala na její rozhodování značný vliv. Napoleon jí nedůvěřoval a nelíbilo se mu, jak blízko má k Josefíně. Přesto se k ní v roce 1803 ještě jednou vypravil. Tehdy mu vyložila i budoucí nezdar tažení do Ruska a Napoleon o její služby přestal stát. V roce 1820 vydala Lenormand knihu tajných pamětí císařovny. Zemřela v roce 1843 a šestatřicet vykládacích karet, které dodnes nesou její jméno, vyšlo až po její smrti.
Madame de Thébes ze Zlaté uličky
Jméno Madame de Thébes proslavila pařížská vědma Anne-Victorine Savigny, která na rok 1914 předpověděla tragickou událost pro rakouský císařský dům. Věštba se naplnila 28. června 1914 sarajevským atentátem na následníka trůnu Františka Ferdinanda. Ve stejném roce se do domku číslo 14 ve Zlaté uličce na Pražském hradě nastěhovala Matylda Průšová, vdova po lékárníkovi, která po manželově smrti hledala způsob obživy. Jméno Madame de Thébes si od pařížské věštkyně vypůjčila a začala pod ním v Praze vykládat karty. Na fasádu domu pověsila štít se sovou, kočkou, věšteckou koulí a kartami. Nadějný začátek ale brzy zasáhla osobní tragédie, když jejího jediného syna odvedla první světová válka a domů se už nikdy nevrátil. Čekala na něj celé roky a odmítala se z uličky odstěhovat, aby ji po návratu našel.
Klientky jí psaly z Kapského Města
Za první republiky jí chodily žádosti o radu i ze zahraničí, některé až z jihoafrického Kapského Města. V archivu se dochoval její dopis prezidentu Masarykovi, ve kterém krásným kaligrafickým písmem prosila o ořezání stromů v Jelením příkopu. Povyrostly totiž natolik, že jí stínily do oken při vyšívání.
Když se ulička v roce 2011 opravovala a věštírna se znovu otevřela návštěvníkům, ozvala se jednadevadesátiletá pamětnice, která se ke kartářce vypravila v roce 1938 s otázkou, zda složí zkoušky. „Byla jsem strachy bez sebe,“ řekla o setkání s vědmou, která seděla v koutě s kočkou na rameni.
Za okupace k ní přišel německý důstojník s otázkou, jak válka dopadne pro Německo. Odpověděla mu, že špatně. „Později byla zatčena a u výslechu umučena,“ řekl František Kadlec, bývalý vedoucí odboru turistického ruchu Správy Pražského hradu. Zahynula pravděpodobně v roce 1944. Znamení se sovou, kočkou a kartami visí na domku číslo 14 dodnes.
Zdroje: idnes.cz, mentalfloss.com, bonjourparis.com, novinky.cz, magicbohemia.com
