Foto: Kingkongphoto & www.celebrity-photos.com from Laurel Maryland, USA, CC BY-SA 2.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0>, via Wikimedia Commons
Matka Tereza založila v Kalkatě řád Misionářek lásky, který v době její smrti provozoval stovky zařízení po celém světě. Do jednoho z jeho dětských domovů později vstoupil novinář se skrytou kamerou. Pohled do pokladny řádu nabídly ženy, které pro sestry léta počítaly dary.
Matka Tereza v roce 1948 odešla z kláštera v indické Kalkatě, kde dosud učila, aby se mohla starat o chudé v ulicích města. Přidaly se k ní další ženy, s nimiž založila Misionářky lásky, katolické společenství řeholních sester. Církev jeho vznik oficiálně schválila v roce 1950. K jejich práci patřily návštěvy chudých rodin i péče o nemocné a lidi bez domova.
O dva roky později otevřely dům pro umírající nazvaný Nirmal Hriday. Získaly pro něj bývalou ubytovnu poutníků vedle chrámu Kalighat, hinduistické svatyně zasvěcené bohyni Kálí. Do domu přicházeli těžce nemocní a umírající z kalkatských ulic, o které se neměl kdo postarat. Vedle jídla a místa na spaní jim sestry poskytovaly péči.
Matku Terezu proslavil britský novinář Malcolm Muggeridge, který s ní natočil televizní rozhovor a později dokument Something Beautiful for God. Zájem diváků o její práci přinesl Misionářkám lásky i finanční podporu. Po jednom z televizních vystoupení jim lidé poslali celkem 61 tisíc dolarů. Za svou práci mezi chudými získala Matka Tereza v roce 1979 Nobelovu cenu za mír. Když v roce 1997 zemřela, působily už Misionářky lásky ve více než stovce zemí a provozovaly stovky zařízení.
Špatné podmínky v hospicu
V kalkatském domě pro umírající dostávali pacienti jídlo, sestry dbaly o jejich hygienu a podle Robina Foxe se k nim chovaly laskavě. Při návštěvě v roce 1994 však tehdejší šéfredaktor časopisu The Lancet zjistil, že lékaři do zařízení docházejí nepravidelně. O nemocných tak často rozhodovaly sestry a dobrovolníci.
Bez důkladného vyšetření přitom zůstávalo nejasné, koho by ještě bylo možné léčit a kdo potřeboval péči v závěru života. Fox upozornil i na nedostatečné tlumení bolesti.
Novinář Christopher Hitchens tuto kritiku spojoval s přesvědčením Matky Terezy, že utrpení má duchovní hodnotu a přibližuje člověka ke Kristu. Ve filmovém dokumentu Anděl pekla z roku 1994 tvrdil, že se pacientům odpíraly léky proti bolesti, aby svým utrpením připomínali trýzeň samotného Krista.
Co zachytila skrytá kamera
Při krmení dostávaly některé děti v kalkatském domově Daya Dan jídlo do úst tak rychle, že se dávily a kašlaly. Kojence personál svazoval látkou, při podávání léků dětem násilím držel otevřená ústa. Tyto postupy popsal novinář Donal MacIntyre, který v roce 2005, osm let po smrti Matky Terezy, strávil v domově týden jako dobrovolník a skrytou kamerou natáčel reportáž pro britské Five News.
Na noc byly některé děti přivázané za kotníky k postýlkám. Jiné zůstávaly až dvacet minut bez dozoru na toaletách, kde usínaly. Domov, otevřený v roce 1998, přijímal děti s postižením od šesti měsíců do dvanácti let. O hrubém zacházení psal MacIntyre také v časopise New Statesman.
Misionářky lásky v reakci na reportáž uvedly, že děti přivazují pouze na nezbytnou dobu kvůli jejich bezpečnosti. Mluvčí řádu to vysvětlovala obavou z pádu z postýlky nebo poranění při krmení. MacIntyre tyto postupy označil za nelidské a upozornil na nedostatečné zaškolení personálu.
Matka Tereza v roce 1986
Dary a hospodaření řádu
Otázky kolem hospodaření řádu se objevovaly už za života Matky Terezy. Maria Tingelhoff, která do roku 1981 dobrovolně vedla účetnictví německé pobočky, vzpomínala: „Ročně jsme přijímali tři miliony.“ Šlo o německé marky. V roce 1981 převzaly správu financí samotné sestry.
Susan Shields, někdejší sestra Virgin, strávila v řádu devět a půl roku. V newyorském Bronxu s dalšími sestrami zpracovávala šeky a připravovala děkovné dopisy dárcům. Před Vánocemi přicházely celé pytle pošty. „Šeky na padesát tisíc dolarů nebyly vzácností,“ uvedla. Podle jejího svědectví bylo v jednom roce na newyorském bankovním účtu kolem 50 milionů dolarů.
Britská pobočka řádu dostala v roce 1991 asi 5,3 milionu marek. Na provoz hospiců z nich šla jen malá část. Další peníze odcházely na účty řádu v jiných zemích.
V roce 1993 varovala Matka Tereza před lidmi, kteří zneužívali její jméno k falešným sbírkám a s Misionářkami lásky neměli nic společného. Sama nikoho nepověřila, aby jejím jménem žádal o peníze. O rok později prohlašovala, že každý dolar darovaný Misionářkám lásky je určen na pomoc nejchudším.
Zdroje: ncbi.nlm.nih.gov, advocatetanmoy.com, washingtonpost.com, ceskatelevize.cz csfd.c
