Foto: Ilustrační foto/Midjourney
Sovětský ráj sliboval zemi, kde dělník dělníkovi neublíží. V srpnu 1926 však v Leningradu přepadla tlupa mladých dělníků dvacetiletou Ljubov Bělovovou, která šla večer po směně za přítelkyní. Čubarovský případ nezmizel z novin půl roku a nejpřísnější tresty žádalo přes 50 000 lidí.
V sobotu 21. srpna 1926 kolem desáté večer začal v leningradské čtvrti Ligovka Čubarovský případ, který otřásl sovětským rájem. Dvacetiletá Ljubov Bělovová se do Leningradu přistěhovala z venkova. Pracovala v továrně na knoflíky, zároveň se připravovala na dělnickou fakultu. Studium jí mělo otevřít cestu na zemědělskou vysokou školu. Po směně toho večera zamířila za přítelkyní. Koncem srpna už leningradské bílé noci ustupovaly a před devátou se nad městem setmělo.
Čubarovský případ začal odbočkou do tmavé uličky
Ligovka leží jen několik set metrů od Něvského prospektu a dnes patří k centru Petrohradu. V roce 1926 to ale byla dělnická čtvrť. Stály tu továrny a dělnické ubytovny, v ulicích se pohybovaly pouliční bandy. Dívky tu byly zvyklé na oplzlé pokřiky opilých mladíků, v horším případě přišly o výplatu. Podle deníku Sankt-Petěrburgskije vedomosti se Ljubov chtěla vyhnout opilému davu na hlavní třídě, odbočila tedy do tmavé, na pohled klidné Čubarovovy uličky, která se dnes jmenuje Transportnyj pereulok. Tam si jí všiml Pavel Kočergin, vůdce party dělníků z nedaleké továrny Rudý kooperátor a několika nezaměstnaných. Nabídl jí, aby s nimi strávila noc. Když odmítla, ostatní ji obstoupili. Následovaly nadávky a rány. Přes hlavu jí hodili hadr páchnoucí machorkou. Dírou v plotě ji pak dovlekli do neosvětlené, nikým nehlídané zahrady u bývalé továrny San-Galli.
Podle soudního spisu, z něhož cituje ruský Kommersant, měli někteří z útočníků u sebe nože a dýky. Násilí trvalo čtyři až pět hodin a Ljubov během něj několikrát ztratila vědomí. Když už se zdálo, že násilí končí, objevila se u zahrady další skupina mužů ze sousedního obvodu. Kočerginovi lidé jim nabídli, že se o dívku podělí. Jeden z Kočerginových mužů začal do čepice vybírat po dvaceti kopějkách, příchozí se smáli a platili. Ljubov později vypověděla, že útočníků bylo nejméně třicet. Někteří ruští autoři uvádějí více než padesát.
Krabička zápalek v kapse náhodného chodce
Kolem třetí ráno se bandy rozešly. U zahrady zůstali dva muži, kteří měli pohlídat, aby napadená nešla na policii. V tu chvíli šel kolem Franc Něljubšis. Když pochopil, co se děje, strčil ruku do kapsy a sevřel v ní krabičku zápalek tak, aby to vypadalo, že drží revolver. Oba hlídači utekli. Něljubšis potom Ljubov odvedl k nejbližšímu strážníkovi.
Na stanici si vybavila několik jmen, přezdívek a podob. Část útočníků znala od vidění ze své čtvrti, další poznali policisté podle popisu. Policie zasáhla rychle a většina pachatelů skončila za mřížemi ještě téhož dne. Nikdo z nich se příliš neskrýval, zřejmě spoléhali na to, že Ljubov ze studu nic neohlásí. Mezi zadrženými byli známí chuligáni a zloději z povolání, ale také dělníci, na které do té doby žádné stížnosti nebyly.
Přes padesát tisíc podpisů za nejvyšší trest
Už v únoru 1925 vyzývala Leningradská pravda k očištění města od chuligánů. Pouliční násilí ale společnost dál vnímala poměrně shovívavě, jako pozůstatek carských časů, který časem sám zmizí. Chuligánství se do trestního zákoníku dostalo v roce 1922 s horní sazbou pět let, při přitěžujících okolnostech osm. Za sexuální násilí ukládaly soudy tresty ještě mírnější, každý osmý obžalovaný odcházel s podmínkou.
Obžalovaní v případu Čubarov u soudu
Tentokrát už případ zaplnil všechny leningradské noviny a z jejich stránek nezmizel téměř půl roku. Z továren přicházely úřadům rezoluce s požadavky na přísné potrestání viníků. Dělníci Rudého Putilovce ve své rezoluci žádali, aby orgány moci „trestaly podobné zločiny tím nejvyšším trestem“. Podobné výzvy podepsalo přes 50 000 lidí. Obyvatelé města přirovnávali čin k násilnostem občanské války. Pro skupinové násilí se vžilo slovo čubarovština.
Právě to, že šlo o dělníky, bylo pro režim nepříjemné. Sovětská ideologie je stavěla do čela nové společnosti, Kočergin s několika dalšími navíc patřili ke Komsomolu.
Z výtržnosti se stal banditismus
Měsíc před procesem rozeslal lidový komisariát spravedlnosti oběžník, podle něhož se skupinové násilí na ženě má posuzovat jako loupežné přepadení. Většina obžalovaných proto nakonec čelila paragrafu o banditismu, který patřil k nejtěžším a umožňoval uložit trest smrti zastřelením.
Veřejný proces začal 16. prosince 1926. Před soudem stanulo 27 lidí, čtyři z nich kvůli křivé výpovědi. Hájil je Alexandr Bobriščev-Puškin, advokát známý už před revolucí. Obžalovaní zpočátku působili sebejistě. Podobné případy do té doby často končily jen několika měsíci vězení. Příbuzní jim sháněli alibi a přemlouvali známé ke lživým výpovědím, zatímco jejich kumpáni na svobodě zastrašovali svědky. Obžalovaní se snažili zpochybnit i samotnou Ljubov. Tvrdili, že si přivydělávala prostitucí, že s nimi šla dobrovolně a peníze vybírané do čepice byly určené jí. Jeden z dobových článků tehdy psal o železné solidaritě chuligánů z Čubarovovy uličky.
Společenský žalobce M. Rafail před soudem prohlásil, že přepadení dělnice je útokem „na svobodnou ženu proletářského státu, na základy sovětské společnosti“. Vypovídala i Ljubov. Několik svědků se zastrašit nenechalo a potvrdilo, že měla dobrou pověst. Soud přihlédl také k tomu, že přišla z vesnice za vzděláním a do nástupu na fakultu pracovala v továrně.
Rozsudek padl 28. prosince, dvanáct dní po zahájení. Soud v něm uvedl: „Tento zločin je hrozbou základům sovětského právního řádu.“ Sedm mužů dostalo trest smrti, devatenáct tresty od jednoho do deseti let vězení a jeden byl zproštěn viny. Dvěma odsouzeným byl později trest smrti změněn na deset let. Zbývajících pět mužů bylo zastřeleno.
Stopy Čubarovského případu v ruských dějinách
- Na Ligovce v té době působila známá parta GOP, jejíž zkratka znamenala Městskou ubytovnu proletariátu. Z jejího jména vzniklo slovo gopnik, kterým se v Rusku označují pouliční výtržníci.
- Vyšetřování se až do začátku září téměř nehýbalo, policie čin nepovažovala za mimořádný. Podrobný popis události poprvé otiskla Krasnaja gazeta 10. září 1926.
- Lidový komisař vnitra RSFSR Alexandr Bělobordov veřejně odmítl jakoukoli shovívavost k útočníkům. Jako jediný spravedlivý rozsudek žádal nejvyšší trest.
- Bratr jednoho z obžalovaných, kteří stanuli před soudem kvůli křivé výpovědi, byl komsomolským tajemníkem velkého leningradského závodu.
- Výhrůžky během procesu dostávali také soudci. Útočníci si našli příznivce, kteří si začali říkat Svaz sovětských chuligánů.
- V ruském zlodějském folkloru se případ zachoval jako cynická písnička o třiatřiceti veselých atamanech.
- Ředitel Státního ústavu sociální hygieny A. V. Molkov v roce 1930 zařadil čubarovštinu mezi jevy, které podle něj rozkládaly zdravý život kolektivu.
- Zmínka o případu se podle ruského magazínu TechInsider objevuje i v satirickém románu Ilji Ilfa a Jevgenije Petrova Dvanáct křesel, který vyšel v roce 1928.
Solovky, němý film a konec zachránce
Křiví svědci vyšli na svobodu už v roce 1927 díky amnestii k desátému výročí revoluce. Ostatní odsouzení putovali do tábora na Soloveckých ostrovech. Na Solovkách se s nimi setkal také Dmitrij Lichačov, pozdější akademik, který tam byl vězněn za členství v nepovoleném vzdělávacím spolku. Ve vzpomínkách uváděl, že čubarovci seděli u stolků mezi vězni, kteří ostatním rozdělovali práci.
V roce 1927 se výraz čubarovština objevoval téměř v každém novinovém textu o vztazích mezi muži a ženami. Čtenář Izvěstij jménem Smirnov ho dokonce spojil s Mejercholdovou inscenací Velkodušný paroháč a žádal proti ní zásah kvůli scéně, v níž tlupa mladíků tančí ve frontě přede dveřmi mladé ženy. V roce 1930 vznikl němý film Soud musí pokračovat. Z 27 obžalovaných v něm zbylo pět, vinu za jejich čin scénář přisoudil buržoazním přežitkům.
Další osud Ljubov Bělovové už není známý. Útočníci ji nakazili kapavkou, která před objevem antibiotik mohla skončit neplodností i slepotou. Franc Něljubšis, který ji tehdy v noci odvedl od zahrady, byl v roce 1938 obviněn ze špionáže a zastřelen.
Zdroje: cnn.iprima.cz, zoom.iprima.cz, spbvedomosti.ru, kommersant.ru
