Foto: Ilustrační foto/Generováno pomocí AI, ChatGPT
Andrea Čunderlíková se proslavila jako málomluvná sestřička Ina. Muži ji obdivovali, mnohé ženy ji neměly rády. Sama o sobě přitom tvrdí, že je komunikativní až moc. Jak se s rolí, která ji provází celý život, nakonec smířila?
Andrea Čunderlíková tehdy čekala s manželem Ladislavem Kleinem v obchodním domě na volný košík. Přistoupila k nim neznámá žena, herečky si sotva všimla a rovnou se jejího muže zeptala, jestli je „týhletý manžel“. Ladislav Klein přikývl a žena okamžitě spustila. „Taková mrcha! Chudinka Libuška Šafránková.“
Neznámá žena ovšem nemluvila o skutečné Andree Čunderlíkové, ale o sestřičce Ině Galuškové z Nemocnice na kraji města, milence doktora Blažeje, kterého hrál Josef Abrhám. Právě kvůli této roli se k herečce muži a ženy často chovali úplně jinak. „Muži mě měli rádi, ženy mě nenáviděly.“ Ještě v roce 2003 ovšem tvrdila, že negativních ohlasů moc nezažila, protože takové dopisy podle ní píše málokdo, a o tom, že Ina nebyla u dam oblíbená, věděla spíš z doslechu.
Sestřičku Inu málem odmítla
Bylo to v roce 1977, nedlouho po svatbě. Režisér Jaroslav Dudek si mladou herečku pozval do zkušebny vinohradského divadla a nabídl jí roli zdravotní sestry v novém seriálu. Scénář ještě neměla v ruce, takže o své budoucí postavě věděla jen to, co jí režisér pověděl. Do nabídky jí navíc zasáhly plány na léto, kdy měli s manželem odjet na předem zaplacený kurz angličtiny do Anglie. Nejdřív proto Dudkovi řekla, že to asi nepůjde, doma ale nabídku ještě jednou zvážila. „Nakonec mě ale pan režisér přesvědčil a odjel jen můj muž.“
To, že tehdy do Anglie neodjela, ji mrzelo ještě po letech. Angličtinu se pořádně nenaučila a před dcerou, která ovládá několik jazyků, se prý ani neodvažovala anglicky promluvit.
Ina, vlastním jménem Jiřina, byla dívkou, o jaké snila spousta mužů. Byla mladá, krásná, měla dlouhé husté vlasy, v práci byla obětavá a mluvila, jen když se jí někdo na něco zeptal. Andrea Čunderlíková zpočátku vůbec nevěděla, jak takovou postavu zahrát. „Pro mě to byl protiúkol. Nevěděla jsem, jak ji pojmout a bylo to pro mě velice těžké. Vůbec jsem nechápala tu filozofii tiché nemluvné dívky.“ Málo textu přitom za výhodu nepovažovala. Hrát bez slov je podle ní těžší a raději by jich měla víc.
Lidé, kteří ji potkávali, čekali, že bude stejná jako na obrazovce. Opak byl pravdou. „Když jsem se pak potkávala s lidmi, tak každý očekával, že nebudu moc mluvit, ale já jsem komunikativní až moc.“
Její kolega z Nemocnice Josef Vinklář si Andrey Čunderlíkové vážil jako herečky i jako člověka. Diváckou představu o její povaze podle něj ovlivnila samotná role Iny. „Má jednu věc pro herectví z nejdůležitějších, tajemství.“ Pochvalně se vyjadřoval i o její povaze a inteligenci. „Andrea je navíc neobyčejně kvalitní člověk, chytrá a inteligentní. Žádná krásná brambora.“
Andrea Čunderlíková a první filmová role
Před kamerou se Andrea Čunderlíková poprvé objevila už mnoho let před natáčením Nemocnice na kraji města. Už ve čtrnácti letech vyhrála konkurz na hlavní roli ve filmu Evalda Schorma Pět holek na krku, který se natáčel v Liberci a do kin přišel v roce 1967. Hrála dívku stejně starou, jako byla sama, se vším, co k tomu věku patří. „Já jsem vlastně představovala samu sebe i s těmi pubertálními problémy první lásky, pomlouvání spolužaček a tak dále.“
Pak se nabídky jen hrnuly. Během své herecké kariéry natočila kolem třiceti filmů, za prací jezdila také na Slovensko, do Maďarska nebo do Německa. Na konzervatoř přesto nešla. Maminka chtěla, aby měla „normální povolání“, a tak dcera odmaturovala na ekonomické škole. Proč maminka tolik trvala na tom, aby měla vedle herectví i jiné vzdělání, pochopila až později, když se jí narodila dcera.
Ke Slovensku měla Andrea Čunderlíková blízký vztah i díky svému otci, který odtud pocházel. Zemřel, když jí bylo šest let. Rozdělení Československa nesla těžce, chyběly jí slovenské televizní inscenace, které se dřív vysílaly v pondělí večer. Zdálo se jí také, že rozchod chtěli víc Slováci než Češi. „Mrzí mě to dodnes, že se to tak stalo, ale teď už si říkám, že když to chtěli, tak to mají.“
Pavel Bobek, Ladislav Klein a žárlivost
S Ladislavem Kleinem, kytaristou skupiny Olympic, se seznámila díky sestře. Ta měla brigádu v Redutě, kde si jí všiml jeden muzikant a pověděl Kleinovi o dívce s krásnýma dlouhýma nohama. Klein se do Reduty vypravil, potkal tam ale Andreu. Andrea ale měla v té době oči pro někoho jiného, pro zpěváka Pavla Bobka.
Klein se s Andreinou sestrou zřejmě ještě několikrát viděl, protože měla v pokoji na nočním stolku jeho fotografii. Když ji tam při návštěvě zahlédl Pavel Bobek, zažárlil a roztrhal ji. V Kleinovi vycítil možného soka, i když mezi ním a Andreou tehdy ještě nic nebylo.
Kolem roku 1970 se Andrea s Pavlem Bobkem vydala na ples balonového létání, kde byl součástí programu i tehdy poměrně neobvyklý striptýz. Bobek si ho nechtěl nechat ujít, což Andreu pořádně naštvalo. Právě v tu chvíli šel kolem Ladislav Klein.
Bydlel v Dušní ulici, kudy Andrea chodila do školy a kde na ni dřív čekával Bobek. Po plese tam začal čekat Klein. „Já jsem číhal, jestli Pavel čeká, a když nečekal, tak jsem čekal já.“ Spolu jsou od roku 1972, svatbu měli v roce 1976. Výročí neslaví, a tak ji v roce 2003 překvapilo, když jim moderátorka připomněla, že už mají za sebou pětadvacet let manželství.
Klidné to mezi nimi nebylo vždycky. „Bylo období, kdy to mezi námi bylo dramatičtější, já jsem energická. Ne ta Ina! Láďa je klidnější.“ Ladislav Klein sám sebe označuje jedním slovem. „Splachovací.“
Návrat Iny do Nemocnice na kraji města
Když v roce 2003 přišla nabídka na pokračování Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, přijala ji ráda. Těšila se na kolegy i na to, že tentokrát dostane více prostoru. Z Iny se mezitím stala manželka doktora Blažeje. Josef Abrhám byl rád, že jeho postava v pokračování musí nést následky svých někdejších nevěr. Andrea Čunderlíková mu dala za pravdu. Věřila, že člověka jeho vlastní chyby dříve nebo později doženou, a přiznala, že to zná i ze svého života. „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Zažije to i ta Ina a i já jsem v životě musela nést konce za to, co jsem udělala špatně a já si myslím, že to je i spravedlivé.“ Před prvním dílem ale měla velkou trému, protože seriál už nepsal Jaroslav Dietl, nerežíroval ho Jaroslav Dudek a spousta herců chyběla. „Ale já vždycky měla trému, já jsem trémistka.“ Když se později natáčela Nemocnice na kraji města – nové osudy, Andrea Čunderlíková už si v ní nezahrála. Scenáristé totiž nechali její postavu zemřít, což herečku mrzelo.
S odstupem let si k nemluvné sestřičce našla cestu. Čím víc toho prožila, tím víc jí rozuměla. „Opravdu během těch, já nevím, dvaceti, třiceti let jsem přišla na to, že mlčeti znamená zlato a to já jsem nikdy, to je to, co bych si z té Iny hlavně chtěla vzít.“
Andrea Čunderlíková po konci herecké kariéry
Po roce 1989 se točilo mnohem méně a Andrea nepatřila k lidem, kteří by doma trpělivě čekali, až jim někdo zavolá s další rolí. „Já jsem takový spíš akční typ, ne jako nemluvná Ina, tak jsem nechtěla čekat.“ K nové práci se nakonec dostala díky sestře. Ta žila s manželem v emigraci, kde měli pronajatý tenisový areál s restaurací. Majitelem areálu byl Němec s českými kořeny, který chtěl po sametové revoluci začít podnikat také v Československu. Protože tu nikoho neznal, obrátil se na Andreu a nabídl jí spolupráci. Ta se musela všechno učit od začátku. Nevěděla ani, jak založit firmu, a zpočátku měla strach dokonce i z práce na počítači.
Nechtěla, aby se o ní říkalo, že je to herečka s protekcí, která nic neumí. Učila se, a jak se jí dařilo, rostlo i její sebevědomí. V rozhovoru pro Český rozhlas v roce 2022 uvedla, že pracuje v poradenské společnosti, kde má na starosti styk s veřejností. „Jsem sice už v důchodovém věku, ale pracuji. Než bych šla do důchodu, to byste mě museli zabít.“
Strach o Sandru
Andrea Čunderlíková má s manželem Ladislavem Kleinem dceru Sandru, která se od osmi let věnovala tenisu a později se prosadila mezi nejlepší světové hráčky. Dostala se až na 41. místo světového žebříčku. Zkusila také studovat produkci na FAMU, kvůli turnajům ale školu po prvním ročníku opustila. Když se jí v tenise nedařilo, ptávala se, co bude dělat, když nic jiného neumí. Matka ji uklidňovala, že je chytrá, mluví jazyky a neztratí se.
O dceru se Andrea Čunderlíková bojí pořád. Doufala, že s přibývajícími lety bude mít menší strach, jenže je to přesně naopak. „Je to strašný a strašně jí tím lezu na nervy, ale mám. A to už se nikdy nezmění.“
Sama sebe nazývá pesimistickým optimistou. I ve šťastných chvílích čeká, kdy přijde pohroma, a podle vlastních slov si tak kazí radost. Stáří ani smrti se nebojí. Děsí ji představa bolesti a utrpení, které stáří může přinést.
V roce 2022 se věnovala hlavně dvěma vnučkám. Tehdy také přiznala, že jí herectví už nechybí tolik jako dřív, zajímavou roli by ale ráda přijala. Nejvíc ji lákala postava úplně odlišná od hodné a nemluvné Iny. „Lákalo by mě hrát mrchu. A možná už se něco rýsuje.“ Od té doby se ale v žádné další filmové ani televizní roli neobjevila.
Zdroje: radiozurnal.rozhlas.cz, strednicechy.rozhlas.cz, cnn.iprima.cz, zeny.iprima.cz, zeny.iprima.cz
