Foto: Helen Dryden (1882–1972), Public domain, via Wikimedia Commons
Na obálkách módních časopisů kdysi byly kreslené dámy v nádherných róbách a s dokonalými účesy. Skutečné ženy před fotoaparátem zpočátku většinou nehybně pózovaly. Pak ale přišli fotografové, kteří je nechali běhat po pláži a pohybovat se před objektivem. Vogue a Harper’s Bazaar díky nim začaly ukazovat módu úplně jinak.
Ještě na přelomu 19. a 20. století se ženy o nejnovějších módních trendech dozvídaly především z ilustrací. Kreslíři dokázali zachytit krajky, hedvábí i nejmenší detaily a jejich obrázky často sloužily jako předloha pro švadleny. Fotografie už sice existovala, ale její využití v časopisech bylo technicky náročné. Navíc se od módních obrázků očekávalo, že budou krásnější než skutečnost, a v tom měli ilustrátoři značnou výhodu.
Od ilustrací k fotografii
Když v roce 1867 začal ve Spojených státech vycházet Harper’s Bazaar, jeho stránky připomínaly bohatě ilustrované noviny. Čtenářky si v něm prohlížely nové šaty, klobouky i účesy a podle vyobrazených modelů si mohly nechat ušít i vlastní oblečení. Podobně to bylo také ve Vogue, který vznikl v roce 1892 a zpočátku se zaměřoval na život americké smetánky.
V roce 1909 koupil Vogue vydavatel Condé Nast a začal z něj budovat prestižní módní magazín. Fotografie se mezitím technicky zdokonalovala a fotografové získávali větší možnosti, jak pracovat se světlem, pozadím i samotnými modelkami. Jedním z průkopníků byl Edward Steichen, který v roce 1911 pracoval pro francouzský časopis Art et Décoration. Jeho snímky se dnes považují za jeden z počátků moderní módní fotografie. Steichen se snažil zachytit siluetu ženské postavy, ale i celkovou atmosféru scény.
O dva roky později začal pro Vogue pracovat Adolf de Meyer, první smluvní fotograf časopisu. Používal jemné rozostření a nechával vyniknout jednotlivé detaily, jako byly perly, krajky nebo průsvitné látky. Přesto se na obálkách časopisů stále objevovaly kresby. Slavní ilustrátoři měli mezi čtenářkami stále své obdivovatelky.
Obálka, která změnila Vogue
V červenci 1932 vyšel americký Vogue s obálkou, která se zapsala do dějin módního tisku. Edward Steichen na ní zachytil ženu v plavkách, která nad hlavou držela velký plážový míč. Byla to první plně barevná fotografická obálka tohoto časopisu.
I když to vypadalo, že fotografie vznikla někde u vody, byla pořízena v ateliéru. Pečlivě se připravovalo osvětlení i postavení modelky. Snímek zaujal čtenářky stejně silně jako předešlé kresby. To mohlo být i dobře zvolenou sytostí barev. Ve stejném období už se také upouštělo od nehybných modelek, kdy ženy strnule stály v jedné póze a upravoval se na nich každý detail.
V roce 1933 už v redakci Harper’s Bazaar působila Carmel Snow, která měla o podobě moderního módního časopisu vlastní představu. O rok později se stala jeho šéfredaktorkou. Chtěla fotografie plné života a pohybu.
Modelka se rozběhla po pláži
Maďarský fotograf Munkácsi byl zvyklý zachycovat lidi v pohybu díky svým zkušenostem ze sportovního prostředí. Podobně přistupoval i k modelce v plavkách Lucilii Brokaw. Munkácsi neuměl dobře anglicky a s modelkou se dorozumíval pomocí gest, ze kterých ale modelka správně pochopila, že má běžet směrem k němu. Právě tehdy vznikl snímek, který se stal jedním z nejslavnějších obrazů rané moderní módní fotografie.
Lucile Brokaw na něm běží podél vody, vlasy jí vlají a celé její tělo se pohybuje. Žena nepřipomínala voskovou figurínu, jejímž jediným úkolem bylo předvést novou kolekci oblečení. Z nového způsobu fotografování nebyli nadšeni všichni. Šéfredaktorka konkurenčního časopisu Vogue Edna Woolman Chase se k záběrům Munkácsiho vyjadřovala posměšně a modelky na nich přirovnávala k „venkovským děvčatům skákajícím přes ploty“. Carmel Snow si podobné komentáře nebrala k tělu. Bylo jí jasné, že jde o jakýsi konkurenční boj.
O tři roky později přivedla Carmel Snow do redakce fotografku Louise Dahl-Wolfe. Modelky zachycovala venku, na slunci nebo na místech, která evokovala dovolenou. Vznikly tak snímky, které už měly ženy vyobrazovat uvolněněji, ale stále tak, aby vypadaly elegantně. V té době začala fotografie nahrazovat kresbu na titulních stránkách magazínů.
Dokonalost už tehdy vznikala retuší
Retuš rozhodně nevznikla až s příchodem počítačů. Fotografové zasahovali do negativů i hotových snímků už v 19. století. Odstraňovali nedokonalosti pleti nebo upravovali světlo a případné stíny. Při této titěrné práci se používaly jemné štětce, speciální tužky i nástroje, pomocí kterých bylo možné zjemnit vrásky, vyhladit pleť nebo odstranit drobné nedokonalosti. Čtenářky tedy ani před sto lety nemusely na stránkách módních časopisů vidět ženy přesně tak, jak skutečně vypadaly. Zatímco ilustrátoři si dokonalou krásu vytvářeli pomocí kresby, fotografové se ji naučili upravovat přímo na snímcích.
Zdroje: vam.ac.uk getty.edu artsandculture.google.com harpersbazaar.com fitnyc.edu cameramuseum.ch
