Foto: Ilustrační foto/Midjourney
Narcista po čtyřicítce se nemusí s věkem vůbec zklidnit, jak by si jeho okolí přálo. Psychologové a terapeuti popisují, jak reaguje na ubývající pozornost, co mu na stárnutí vadí a proč si svou nespokojenost často vybíjí právě na nejbližších.
S přibývajícím věkem může narcista stále hůře snášet, že už nevzbuzuje takový obdiv jako dřív. Suzanne Degges-White, profesorka na Northern Illinois University a licencovaná poradkyně, upozorňuje, že samotné stárnutí člověka jeho problematických povahových rysů nezbaví. „Poruchy osobnosti se s přibývajícím věkem nemusí zmírnit.“ Sebestřednost, kterou si člověk nese z mládí, ho tak může provázet i ve vyšším věku. Její projevy se ale mohou změnit a nejvíc je často pocítí lidé, se kterými žije.
1. Narcista po čtyřicítce vás obviňuje z promarněných let
Psychoterapeut Joseph Burgo má za sebou víc než pětatřicet let praxe a od klientů ve středním věku slýchává, že si najednou připadají pro ostatní neviditelní. Všímají si, že už nepřitahují tolik pohledů jako v mládí a pozornost okolí se obrací k mladší generaci. Kdo se s touto změnou nedokáže smířit, může se stávat čím dál narcističtějším, dokonce i když dříve takové sklony výrazně neprojevoval.
Narcista může za vlastní zklamání začít hledat viníka mezi nejbližšími. Degges-White píše, že narcisté obviňují své blízké ze špatných rozhodnutí, která sami udělali, i z příležitostí, které jim utekly. Když jim navíc začnou ubývat síly nebo se přidají zdravotní potíže, mohou být jejich výbuchy vzteku ještě častější. Za to, že se jejich život nevyvíjel podle představ, pak mohou vinit právě vás.
2. Narcista očekává obdiv a trestá vás, když nepřichází
Stačí, aby se cítil přehlížený, nerespektovaný nebo aby nedostal to, co si podle sebe zaslouží, a může se rozzuřit i kvůli zdánlivé maličkosti. S přibývajícím věkem se u některých lidí s výraznými narcistními rysy mění také způsob komunikace. Výzkumníci vedení Zhangem v roce 2022 zjistili, že starší lidé s výraznějšími narcistními rysy více mluví, častěji nadávají a používají útočnější, méně smířlivý slovník než jejich vrstevníci. Podle dřívější studie téhož týmu jim na rozdíl od většiny vrstevníků nezlepšuje náladu ani společnost ostatních lidí.
Za konzultantem Petrem Kinkorem chodí lidé, kteří si chtějí ověřit, zda opravdu žijí s narcistou. Podle jeho zkušeností dokáže takový člověk velmi dobře využívat partnerčiny výčitky svědomí a postupně v ní vyvolávat pocit, že za problémy ve vztahu může ona sama. Jedním z jeho nástrojů je „práce s vinou, která u jeho obětí díky jejich empatii a vlastním predispozicím z dětství skvěle funguje“.
3. Honí se za mládím a obdivem mladších
„Stárnoucí narcista se dívá do zrcadla a vidí člověka, jehož společenské postavení upadá,“ píše emeritní profesorka psychologie Susan Krauss Whitbourne z University of Massachusetts Amherst. Protože společnost spojuje mládí s krásou a přitažlivostí, může narcista každou další vrásku vnímat jako připomínku toho, o co přichází. Někteří si dokonce odmítají připustit, že sami stárnou.
Někteří se snaží svůj vzhled udržet za každou cenu a podstupují opakované plastické operace, přestože jim další zákroky mohou uškodit. Podobně riskantní bývají i jejich vztahy, ve kterých narcista ve středním věku nebo starší může podle Whitbourne „podlehnout marnivé touze být přitažlivý pro mladší partnery“. Touha dokázat si, že je stále žádoucí, ho přitom může přivést do vztahu s někým, kdo má zájem především o jeho peníze. Okolí se mu mezitím může za zády posmívat.
4. Vaše manželství vydává za krizi středního věku
Jedné z pacientek psychiatra Richarda A. Friedmana oznámil manžel, že ji nepřestal milovat, ale jejich společný život ho už nevzrušuje jako dřív. Žena se snažila jeho slova nějak vysvětlit. „Možná je to krize středního věku. Ať je to cokoli.“
Friedman však upozorňuje, jak snadno lze tímto označením omlouvat sobecké chování. „Snad jen výmluva, že mi pes sežral domácí úkol, je pohodlnější omluvou špatného chování než krize středního věku.“ V roce 1999 byly zveřejněny výsledky výzkumného programu MacArthurovy nadace, do kterého se zapojily tisíce Američanů. V části výzkumu zaměřené na krizi středního věku tento pojem znali téměř všichni dotázaní, osobně ji však zažilo jen 23 procent. Pouhých 8 procent spojovalo své potíže přímo se stárnutím, zatímco ostatní uváděli konkrétní životní události, například rozvod nebo ztrátu zaměstnání. Většina dotázaných naopak ve středním věku uváděla větší pohodu a spokojenost.
„Věta ‚Mám krizi středního věku‘ zní mnohem lépe než ‚Jsem narcistický hulvát a právě se hroutím‘,“ píše Friedman.
5. Staví se do role oběti
Narcista nemusí být sebevědomý muž, který se neustále chlubí svými úspěchy a vyžaduje pozornost. „Skrytý narcista je komplikovanější, působí na první pohled velmi obyčejným dojmem,“ říká Petr Kinkor. Takoví lidé se podle něj cítí jako oběti světa, systému i rodinného uspořádání. O práci přišli údajně kvůli šéfovi, který si na ně zasedl, o výhodnou zakázku je zase připravila bývalá manželka. Za vlastní neúspěchy mají vždycky nějaké vysvětlení, zatímco od současné partnerky klidně očekávají, že je bude živit.
Kinkor upozorňuje také na to, jak si narcista dokáže partnerku udržet. Zpočátku je k ní pozorný, časem ale přibývá výčitek a odmítání. Čas od času je k ní ale zase milý a ona doufá, že se jejich vztah zlepší. Postupně mu stále víc ustupuje a dává si pozor na to, co řekne nebo udělá, aby se vyhnula dalším konfliktům. „Této fázi se říká proces přerušovaného upevňování a je to jeden z nejsilnějších tvůrců závislosti,“ vysvětluje Kinkor. Ženy, které v takovém vztahu žijí léta, se podle něj ocitají ve stavu vnitřní nejistoty. Postupně „přestávají věřit svým smyslům a intuici“.
Co můžete udělat pro sebe
Degges-White radí nepouštět se s narcistou do ostrých hádek a nenechat se strhnout jeho vztekem. Když má špatnou náladu nebo vám něco vyčítá, nemusíte se mu pokaždé snažit všechno vysvětlovat. Můžete mu dát najevo, co vám vadí, a najít si také čas jen pro sebe. Ani když mu v mnohém ustoupíte, nemusí být spokojený a vy si kvůli tomu nemusíte nic vyčítat. Pokud vás společný život vyčerpává, můžete si o tom promluvit s odborníkem nebo vyhledat svépomocnou skupinu.
Zdroje: psychologytoday.com, theatlantic.com, huffingtonpost.com, nytimes.com, advokatnidenik.cz
