
Emoční inteligence rozhoduje o tom, jak zvládneme hádku s partnerem, křičícího šéfa nebo vlastní špatný den. S vysokým IQ přitom ruku v ruce jít nemusí. Psychologové popisují, podle čeho se pozná, proč na ní záleží v práci i doma a jak ji rozvíjet v jakémkoli věku.
Když se někoho zeptáte, jak se cítí, často vám odpoví jednoduše, že špatně. Jiní ve stejné chvíli dokážou rozlišit, jestli jsou podráždění, frustrovaní, nebo pociťují úzkost. Výzkum z roku 2008 ukázal, že lidé, kteří dokážou své pocity přesně pojmenovat, je také lépe zvládají a bývají emočně stabilnější. Právě schopnost rozpoznat vlastní pocity patří k základům toho, čemu psychologové říkají emoční inteligence.
Emoční inteligence začíná u vlastních pocitů
Pojem v devadesátých letech zpopularizoval americký psycholog Daniel Goleman knihou, která už v podtitulu tvrdila, že emoční inteligence může být důležitější než IQ. České vydání vyšlo v roce 1997. Psycholožka Dana Cook začíná u toho nejzákladnějšího. „Emoční inteligence je naše schopnost rozpoznávat emoce jak nás samých, tak také druhých.“
Odborníci přitom rozlišují dvě úrovně. Emoční gramotnost znamená umět vlastní pocity rozpoznat, pojmenovat a vyjádřit. Emoční inteligence na ni navazuje a zahrnuje schopnost pracovat nejen se svými emocemi, ale také s emocemi druhých lidí a využívat je. Už samotné rozpoznání vlastních pocitů může být obtížné, protože ne vždy dokážeme přesně určit, co právě prožíváme. Psycholog a psychoterapeut Stanislav Milotinský proto přirovnává emoce k pošťákovi, kterého musíme nejprve pustit dovnitř, aby nám mohl předat zprávu.
Test vychází z modelu emoční inteligence, který psychologové Daniel Goleman a Richard Boyatzis vytvořili po třiceti letech výzkumu silných stránek výjimečných vedoucích pracovníků. Emoční inteligenci rozdělili do čtyř oblastí, kterými jsou sebeuvědomění, sebeřízení, sociální vnímavost a řízení vztahů. Každý ze čtyř výsledků odpovídá jedné z těchto oblastí a ukáže vám, o kterou se ve vztazích, v práci i v běžném životě nejvíc opíráte. Podle Golemana a Boyatzise bývají emoční dovednosti u většiny lidí nevyrovnané. I člověk, kterého okolí považuje za vysoce emočně inteligentního, může mít v některé oblasti rezervy. Slabé stránky jednotlivých typů vycházejí z práce psychologa Tomase Chamorra-Premuzice a Adama Yearsleyho, kteří popsali, kdy se přednosti emoční inteligence mohou obrátit proti člověku. Test je orientační a nenahrazuje odborná měření, jako je dotazník ESCI nebo test MSCEIT. Pomůže vám ale zjistit, kterou oblast máte nejsilnější a na které se vyplatí pracovat.
Proč emoční inteligence znamená víc než vysoké IQ
Vysoké IQ samo o sobě ještě nezaručuje, že se člověku bude v životě dařit lépe než ostatním. Společnost TalentSmart upozorňuje, že lidé s průměrnou rozumovou inteligencí mohou dosahovat lepších výsledků než ti s vysokým IQ. Na úspěchu se vedle rozumových schopností podílí také to, jak člověk zvládá vlastní emoce a dokáže jednat s ostatními. Dana Cook přikládá rozumové inteligenci zásadní význam především v technických oborech. V běžném životě, který tvoří většinu našich každodenních zkušeností, však považuje emoční inteligenci za mnohem důležitější.
Rozdíly mezi lidmi jsou podle ní dobře patrné. Člověk s vysokou emoční inteligencí zůstává ve vypjaté situaci v klidu, umí vyřešit konflikt a druhým projevuje porozumění i oporu. Kdo své emoce zvládá hůře, může se snadno rozčílit při hádce doma, konfliktu s kolegou nebo třeba v přeplněném autobuse, když do něj někdo nechtěně strčí. I drobná nepříjemnost pak může skončit zbytečným křikem.
Podle výzkumu společnosti TalentSmart patří k dalším znakům vysoké emoční inteligence přizpůsobivost změnám a dobrá znalost vlastních silných i slabých stránek. Když tito lidé udělají chybu, dokážou se z ní poučit, aniž by se kvůli ní zbytečně dlouho trápili.
Pět složek emoční inteligence podle Daniela Golemana
Párový terapeut Jan Vojtko vychází z Golemanova modelu, který emoční inteligenci rozděluje do pěti složek. Patří k nim sebeuvědomění, seberegulace, motivace, empatie a sociální dovednosti, které na sebe postupně navazují. Sebeuvědomění podle něj znamená chápat, proč v nás určité emoce vznikají, odkud pramení naše způsoby chování a jaké hodnoty a cíle jsou pro nás důležité. U seberegulace se slovu kontrola záměrně vyhýbá a mluví raději o zvládání emocí. Pouhé potlačení emocí při konfliktu nic neřeší. „Emoční inteligence může velmi pomoct k tomu říct: ‚Jasně, zase jsem to udělal, zase se to stalo a vím, proč se to stalo, a můžu přijít zpátky‘.“
Motivaci podle Vojtka psychologové vymezují jako „schopnost někde setrvat i přes nepříznivé okolnosti, protože víte proč“. Empatie podle něj zahrnuje víc než představu o tom, co druhý cítí. Důležité je také se ho zeptat, jestli jsme jeho pocity správně pochopili. Sociální dovednosti, poslední stupeň celého modelu, se rozvíjejí v každodenním kontaktu s ostatními lidmi.
Co o emoční inteligenci možná nevíte
- Pojem emoční inteligence vymezili američtí psychologové Peter Salovey a John D. Mayer už v roce 1990, tedy pět let před vydáním Golemanovy knihy. Popsali ho jako schopnost vnímat vlastní pocity i pocity druhých a řídit se jimi při rozhodování.
- Oblíbenost a laskavost ještě nemusí znamenat vysokou emoční inteligenci. Kdo dobře vychází s ostatními, ale vyhýbá se nepříjemným rozhovorům a konfliktům, má emoční dovednosti nevyrovnané.
- Empatie má i svou odvrácenou stranu. Člověk, který se bojí, že druhé svými slovy zraní nebo urazí, často odkládá kritiku i rozhodnutí, která by ostatní nepřijali dobře, a nevyřešené problémy se pak hromadí.
- Podobně je to se sebekontrolou. Pokud je příliš silná, může přejít v perfekcionismus a v opatrnost, kvůli které se člověk vyhýbá změnám i riziku.
- Vlastní emoční inteligenci odhadujeme jen obtížně. Odborné dotazníky proto pracují i s hodnocením od lidí z okolí. Užitečné je zeptat se blízkých nebo kolegů, jak na ně působíte v náročných situacích.
Emoční inteligence v práci a na vedoucích pozicích
V zaměstnání se emoční inteligence ukáže v situacích, které zná skoro každý. Když na zaměstnance křičí nadřízený, může podle Vojtka odejít, uklidnit se a po návratu šéfa v klidu požádat, aby přestal, protože se v takovém prostředí nedá pracovat. O tom, co se stalo, si s ním může promluvit i s odstupem několika dnů nebo týdnů, až bude připravený situaci řešit.
Na vedoucích pozicích přikládá Goleman emoční inteligenci ještě větší význam. Domnívá se, že pro úspěch vedoucích pracovníků je důležitější než jejich rozumové schopnosti nebo odborná kvalifikace. Spolu s Richardem Boyatzisem později napsal, že „mezi výkony emočně inteligentních a neinteligentních vedoucích je propastný rozdíl“. Jejich kolega Fabio Sala zjistil, že vedoucí s nejlepšími výsledky dokázali své podřízené rozesmát v průměru třikrát častěji než ti, jejichž výsledky byly průměrné. Dobrá nálada podle dalších výzkumů pomáhá lidem lépe zpracovávat informace a pružněji i tvořivěji reagovat.
Opačná situace má své následky. Neschopnost rozpoznávat a zvládat vlastní emoce bývá spojována s vyhořením a jejich dlouhodobé potlačování může přispívat i ke zdravotním potížím. Rozvíjet emoční dovednosti je navíc těžší pod autoritářským šéfem, který nenaslouchá. V práci je důležité také umět říct ne. Výzkum Kalifornské univerzity v San Franciscu ukázal, že čím hůř člověk říká ne, tím víc stresu zažívá a tím vyšší je riziko vyhoření nebo deprese.
Ve vztazích rozhoduje porozumění
V partnerských vztazích se nedostatek emoční inteligence může projevit především ve vzájemné komunikaci. Kdo nedokáže pojmenovat, co právě prožívá, jen těžko své pocity vysvětlí druhému, což může vést k nedorozuměním. Vojtko připomíná, že i když si myslíme, že víme, co partner cítí, můžeme se mýlit. Empatický člověk se proto nespoléhá jen na vlastní domněnky, ale raději se partnera zeptá.
Podle výzkumu společnosti TalentSmart se lidé s vysokou emoční inteligencí zajímají o druhé, rádi jim pomohou a věnují jim svůj čas, aniž by za to něco očekávali. Díky tomu si dokážou vytvářet pevné vztahy, ve kterých myslí i na potřeby ostatních. Když jim někdo ublíží, nesetrvávají dlouho v pocitech křivdy a ani při jednání s problematickými lidmi se nenechají snadno vyprovokovat.
Emoční inteligenci lze trénovat
Dana Cook považuje emoční inteligenci za vrozenou schopnost, kterou však můžeme rozvíjet v každém věku, od předškolního dětství až po dospělost. Jedním z nejjednodušších způsobů, jak na emoční inteligenci pracovat, je podle ní obyčejné psaní. „Skvělou metodou, jak emoční inteligenci zvyšovat, je například vést si deník.“ Stačí si každý den zapsat, co jsme prožívali, co v nás určité pocity vyvolalo a jak jsme na ně reagovali. Smyslem je všímat si i nepříjemných emocí a nesnažit se je za každou cenu potlačit. „Spolu se zapisováním situací, ve kterých dané emoce dotyčný cítí, má velkou šanci začít rozpoznávat i svůj vlastní emoční vzorec a emoce regulovat.“
V českých školách se emoční inteligence zatím nevyučuje jako samostatný předmět, i když se některé školy rozvoji emočních a sociálních dovedností věnují. Dana Cook by si přála, aby se této výuce věnovalo více pozornosti. Připomíná zkušenosti ze zahraničí, kde už má své místo. „Ve Spojených státech, ve Švédsku a ve Velké Británii se už emoční inteligence vyučuje a zjišťuje se, že nejenže jsou tamní děti ve větší pohodě, méně zažívají šikanu, ale dokonce mají i lepší akademické výsledky.“
Zdroje: seznamzpravy.cz, dvojka.rozhlas.cz, irozhlas.cz,








