Foto: Paramount-photo by Bud Fraker, Public domain, via Wikimedia Commons
Audrey Hepburn vyrůstala v rodině, která zpočátku sympatizovala s nacisty. Ti jí pak popravili strýce a připravili ji o bezstarostné dětství. Z těch let si odnesla soucit, který z ní udělal jednu z nejmilovanějších žen světa.„Byla to dívka, která to nezvládla, a já ano.Válka, která ji nikdy neopustila
Dávno předtím, než ji proslavily filmy jako Prázdniny v Římě nebo Snídaně u Tiffanyho, prožila Audrey Hepburn pět let pod nacistickou okupací v Nizozemsku. Jako dospívající dívka tančila na tajných představeních na podporu odboje. Během válečné zimy na přelomu let 1944 a 1945 poznala hlad a podvýživu. To, co tehdy prožila, později ovlivnilo i její práci pro UNICEF.
Audrey Hepburn a návrat do zdánlivě bezpečné země
Narodila se v roce 1929 v Bruselu do aristokratické rodiny. Vyrůstala střídavě v Belgii, Anglii a Nizozemsku. Matka byla nizozemská baronka Ella van Heemstra, otec Brit Joseph Ruston. Oba její rodiče ve třicátých letech chovali sympatie k nacistickému Německu, přičemž otec své názory dával najevo stále otevřeněji. Rodinu nakonec opustil, když byla Audrey ještě malá.
Z Anglie se s matkou vrátila do Nizozemska v roce 1939. V Arnhemu se usadily mezi příbuznými z rodu van Heemstrů. Tichá dívka, které doma říkali Adriaantje, tu objevila balet a brzy se ukázalo, že má talent. V květnu 1940, kdy zemi obsadili Němci, jí bylo teprve jedenáct let. Rodina začala kvůli bezpečnosti používat nizozemské jméno Edda van Heemstra. Britský původ jejího otce pro ni mohl být v okupované zemi nebezpečný.
Černé večery a odboj v Arnhemu
Postoj rodiny k okupantům změnil rok 1942. Audreyina strýce Ottu van Limburg Stirum, soudního úředníka a manžela matčiny sestry, 15. srpna popravili v odvetě za odbojovou sabotáž. Jeho ostatky skončily v masovém hrobě. Po jeho smrti se proti režimu postavila také Audreyina matka, která dříve Německu fandila.
Audrey už tehdy patřila k nejnadanějším mladým tanečnicím v Arnhemu a v místních baletních kruzích byla dobře známá. Vystupovala i veřejně; ještě 8. ledna 1944 tančila v arnhemském divadle na hudbu Clauda Debussyho a Edvarda Griega.
Tanec jí umožnil pomáhat také odboji. Na tajných vystoupeních za zataženými závěsy a zatemněnými okny se vybíraly peníze pro lidi, kteří se skrývali před okupanty. Těmto nelegálním akcím se říkalo zwarte avonden, černé večery. Audrey na nich vystupovala s podporou lékaře Hendrika Vissera ’t Hoofta, jedné z významných postav místního odboje, kterému dobrovolně pomáhala.
Podle jejího pozdějšího vyprávění ji Visser ’t Hooft jednou pověřil i jiným úkolem. Měla doručit vzkaz, možná také potraviny, sestřelenému spojeneckému letci, který se ukrýval v okolí. Vybral ji kvůli plynulé angličtině, kterou většina jejích vrstevníků neovládala. Příběh o této cestě pochází od samotné Audrey a nezávisle se jej doložit nepodařilo.
Hladová zima a boj o přežití
V červnu 1944 se v Normandii vylodili spojenci a začali osvobozovat západní Evropu. Nizozemci doufali, že brzy přijde řada i na ně, jenže postup se zastavil. Zářijová bitva o Arnhem skončila neúspěchem a boje zasáhly bezprostřední okolí rodiny. Audrey tehdy v domě ukryla spojeneckého parašutistu před německými vojáky.
Válka se protahovala, potravin i paliva ubývalo a zásoby rodině téměř došly. Během zimy na přelomu let 1944 a 1945 lidé sahali po čemkoli, co se dalo sníst. Podvýživa se podepsala i na Audrey, které se objevily otoky. Podle jejího syna Luky Dottiho si z války odnesla anémii, která ji možná provázela po zbytek života. „Ke konci války byla velmi blízko smrti. Přežila díky kopřivám a tulipánovým cibulkám a pila vodu, aby si zaplnila žaludek.“ Při výšce téměř 168 centimetrů vážila pouhých čtyřicet kilogramů a sužovala ji žloutenka.
Šestnáctého dubna 1945 utichly v okolí Arnhemu a nedalekého Velpu poslední výbuchy. Začátkem května německá vojska v Nizozemsku kapitulovala. Po válce dostala Audrey spolu s dalšími dětmi jídlo a lékařskou péči. Tělo se pomalu zotavovalo, vzpomínky na okupaci v ní však zůstaly.
Audrey Hepburn: Hladová zima v Nizozemsku 1944–1945 a čísla, která mrazí
- Hlad zasáhl západní část země od listopadu 1944 do jara 1945, kdy ji ještě držela německá armáda. Blokáda přišla jako odveta za stávku nizozemských železničářů, kteří chtěli podpořit spojeneckou ofenzivu.
- Zemřelo nejméně 18 000 až 22 000 lidí, přibližně milion Nizozemců byl klasifikován jako podvyživený.
- Příděly ve městech klesly pod tisíc kalorií na den, tedy zhruba na třetinu běžné potřeby. Lidé jedli tulipánové cibulky, cukrovou řepu, trávu a polévku z vody. Chléb se stal vzácností a na topení se rozebíral nábytek.
- Tulipánové cibulky nakonec zachránily tisíce životů. Kvůli nedostatku pracovních sil zůstaly ve skladech obrovské zásoby nezasazených cibulek, které úřady doporučily jako jídlo. Sama Audrey Hepburn později popsala, že s matkou a tetou z cibulek mlely mouku.
- Hladová zima se stala i vědeckým milníkem. Nizozemský lékař Willem Dicke si všiml, že se jeho pacientům s celiakií během hladomoru bez chleba kupodivu vede lépe, což vedlo k objevu lepku jako příčiny nemoci. Zároveň jde o jeden z nejlépe zdokumentovaných příkladů epigenetiky, děti počaté v době hladu nesly zdravotní následky po celý život.
Dívka, která válku nepřežila
Nejsilněji ji zasáhl osud dívky, s níž se nikdy osobně nesetkala. Audrey Hepburn a Anne Franková se narodily ve stejném roce a za války je dělilo pouhých sto kilometrů. Obě dospívaly v okupovaném Nizozemsku. Anne však kvůli svému židovskému původu čelila pronásledování, které Audrey nehrozilo. Když si Audrey po válce přečetla její deník a dozvěděla se, že Anne zahynula v koncentračním táboře Bergen-Belsen, hluboce ji to zasáhlo.
„Byla to dívka, která to nezvládla, a já ano.“
Když režisér George Stevens v roce 1959 chystal filmovou verzi deníku, požádal Audrey sám Otto Frank, jediný přeživší z rodiny, aby jeho dceru ztvárnila. Odmítla. „Byla jsem tím znovu tak zničená, že jsem řekla, že to nedokážu. Je to trochu, jako by se to stalo mé sestře. Svým způsobem byla mou spřízněnou duší.“ K Anne se vracela i v pozdějších letech. „Byla to dívka, která to nezvládla, a já ano.“
Audrey Hepburn nezapomněla na pomoc, kterou dostala
V roce 1988 se stala velvyslankyní dobré vůle UNICEF a zůstala jí po zbytek života. Při své práci mluvila také o poslední válečné zimě. „Byla jsem v Holandsku během války, během německé okupace. Poslední zima byla ze všech nejhorší. Jídla bylo málo a všechno, co bylo, šlo vojákům.“
O pomoci, kterou jako podvyživené dítě dostala, později řekla: „Mohu dosvědčit, co UNICEF znamená pro děti, protože jsem patřila mezi ty, kdo dostali jídlo a lékařskou pomoc po druhé světové válce.“ UNICEF vznikl až v roce 1946; pomoc, kterou Audrey dostala bezprostředně po osvobození, proto nelze připsat přímo této organizaci.
Ještě v roce 1992, kdy už bojovala s pokročilou rakovinou, odletěla v rámci své práce pro UNICEF do Somálska. Nemoci podlehla v lednu následujícího roku.
Zdroje: time.com, yahoo.com, foxnews.com, unicef.org.au, military.com, arnhemlife.nl
