Foto: Paramount-photo by Bud Fraker, Public domain, via Wikimedia Commons
Audrey Hepburn vyrůstala v rodině, která zpočátku sympatizovala s nacisty. Ti jí pak popravili strýce a připravili ji o bezstarostné dětství. Z těch let si odnesla soucit, který z ní udělal jednu z nejmilovanějších žen světa.
Audrey Hepburn prožila pět let pod nacistickou okupací v Nizozemsku, dávno předtím, než ji proslavily filmy jako Prázdniny v Římě nebo Snídaně u Tiffanyho. Jako dospívající dívka tančila na tajných představeních na podporu odboje. Poslední válečnou zimu na přelomu let 1944 a 1945 přečkala o hladu a s podvýživou. O té zimě mluvila ještě po letech, když pracovala pro UNICEF.
Audrey Hepburn a návrat do zdánlivě bezpečné země
Narodila se v roce 1929 v Bruselu nizozemské baronce Elle van Heemstra a Britovi Josephu Rustonovi. Dětství v aristokratické rodině strávila střídavě v Belgii, Anglii a Nizozemsku. Oba rodiče ve třicátých letech sympatizovali s nacistickým Německem a otec své názory dával najevo stále otevřeněji. Rodinu nakonec opustil, když byla Audrey ještě malá.
Z Anglie se s matkou vrátila do Nizozemska v roce 1939. V Arnhemu se usadily mezi příbuznými z rodu van Heemstrů. Tichá dívka, které doma říkali Adriaantje, tu objevila balet a brzy se ukázalo, že má talent. V květnu 1940, kdy zemi obsadili Němci, jí bylo teprve jedenáct let. Rodina jí začala říkat nizozemským jménem Edda van Heemstra, protože britský původ otce pro ni mohl být v okupované zemi nebezpečný.
Černé večery a odboj v Arnhemu
Audreyina strýce Ottu van Limburg Stirum, soudního úředníka a manžela matčiny sestry, popravili 15. srpna 1942 v odvetě za odbojovou sabotáž. Jeho ostatky skončily v masovém hrobě. Po jeho smrti se proti režimu postavila také Audreyina matka, která dříve Německu fandila.
Audrey už tehdy patřila k nejnadanějším mladým tanečnicím v Arnhemu a v místních baletních kruzích byla dobře známá. Vystupovala i veřejně, ještě 8. ledna 1944 tančila v arnhemském divadle na hudbu Clauda Debussyho a Edvarda Griega.
Tančila také na tajných vystoupeních za zataženými závěsy a zatemněnými okny, kde se vybíraly peníze pro lidi, kteří se skrývali před okupanty. Těmto nelegálním akcím se říkalo zwarte avonden, černé večery. Audrey na nich vystupovala s podporou lékaře Hendrika Vissera ’t Hoofta, jedné z významných postav místního odboje, kterému dobrovolně pomáhala.
Jen z jejího pozdějšího vyprávění víme, že ji Visser ’t Hooft jednou pověřil i jiným úkolem. Měla doručit vzkaz, možná také potraviny, sestřelenému spojeneckému letci, který se ukrýval v okolí. Vybral ji kvůli plynulé angličtině, kterou většina jejích vrstevníků neovládala.
Hladová zima a boj o přežití
V červnu 1944 se v Normandii vylodili spojenci a začali osvobozovat západní Evropu. Nizozemci doufali, že brzy přijde řada i na ně, jenže postup se zastavil. Zářijová bitva o Arnhem skončila neúspěchem a boje zasáhly bezprostřední okolí rodiny. Audrey tehdy v domě ukryla spojeneckého parašutistu před německými vojáky.
Válka se protahovala a rodině už docházelo jídlo i zásoby na topení. Během zimy na přelomu let 1944 a 1945 lidé sahali po čemkoli, co se dalo sníst. Audrey měla z podvýživy otoky. Její syn Luca Dotti uvedl, že si z války odnesla anémii, která ji možná provázela po zbytek života. „Ke konci války byla velmi blízko smrti. Přežila díky kopřivám a tulipánovým cibulkám a pila vodu, aby si zaplnila žaludek,“ řekl. Při výšce téměř 168 centimetrů vážila pouhých čtyřicet kilogramů a sužovala ji žloutenka.
Šestnáctého dubna 1945 utichly v okolí Arnhemu a nedalekého Velpu poslední výbuchy. Začátkem května německá vojska v Nizozemsku kapitulovala. Po válce dostala Audrey spolu s dalšími dětmi jídlo a lékařskou péči.
Audrey Hepburn: Hladová zima v Nizozemsku 1944–1945 a čísla, která mrazí
- Hlad zasáhl západní část země od listopadu 1944 do jara 1945, kdy ji ještě držela německá armáda. Blokáda přišla jako odveta za stávku nizozemských železničářů, kteří chtěli podpořit spojeneckou ofenzivu.
- Zemřelo nejméně 18 000 až 22 000 lidí, přibližně milion Nizozemců byl klasifikován jako podvyživený.
- Příděly ve městech klesly pod tisíc kalorií na den, tedy zhruba na třetinu běžné potřeby. Lidé jedli tulipánové cibulky, cukrovou řepu, trávu a polévku z vody. Chléb se stal vzácností a na topení se rozebíral nábytek.
- Tulipánové cibulky nakonec zachránily tisíce životů. Kvůli nedostatku pracovních sil zůstaly ve skladech obrovské zásoby nezasazených cibulek, které úřady doporučily jako jídlo. Sama Audrey Hepburn později popsala, že s matkou a tetou z cibulek mlely mouku.
- Hladová zima se stala i vědeckým milníkem. Nizozemský lékař Willem Dicke si všiml, že se jeho pacientům s celiakií během hladomoru bez chleba kupodivu vede lépe, což vedlo k objevu lepku jako příčiny nemoci. Zároveň jde o jeden z nejlépe zdokumentovaných příkladů epigenetiky, děti počaté v době hladu nesly zdravotní následky po celý život.
Dívka, která válku nepřežila
Audrey Hepburn a Anne Franková se nikdy nesetkaly, narodily se ale ve stejném roce a za války je dělilo pouhých sto kilometrů. Obě dospívaly v okupovaném Nizozemsku, Anne však kvůli židovskému původu čelila pronásledování, které Audrey nehrozilo. Po válce si Audrey přečetla její deník a dozvěděla se, že Anne zahynula v koncentračním táboře Bergen-Belsen.
„Byla to dívka, která to nezvládla, a já ano.“
Když režisér George Stevens v roce 1959 chystal filmovou verzi deníku, požádal Audrey sám Otto Frank, jediný přeživší z rodiny, aby jeho dceru ztvárnila. Audrey odmítla: „Byla jsem tím znovu tak zničená, že jsem řekla, že to nedokážu. Je to trochu, jako by se to stalo mé sestře. Svým způsobem byla mou spřízněnou duší.“ O Anne řekla také: „Byla to dívka, která nepřežila, a já ano.“
Audrey Hepburn nezapomněla na pomoc, kterou dostala
V roce 1988 se stala velvyslankyní dobré vůle UNICEF a zůstala jí po zbytek života. Při své práci mluvila také o poslední válečné zimě: „Za války, během německé okupace, jsem byla v Holandsku. Poslední zima byla ze všech nejhorší. Jídla bylo málo a všechno, co bylo, šlo vojákům.“
O pomoci, kterou jako podvyživené dítě dostala, později řekla: „Mohu dosvědčit, co UNICEF znamená pro děti, protože jsem patřila mezi ty, kdo dostali jídlo a lékařskou pomoc po druhé světové válce.“ UNICEF ovšem vznikl až v roce 1946, rok po osvobození Nizozemska.
Ještě v roce 1992, kdy už bojovala s pokročilou rakovinou, odletěla v rámci své práce pro UNICEF do Somálska. Nemoci podlehla v lednu následujícího roku.
Zdroje: time.com, yahoo.com, foxnews.com, unicef.org.au, military.com, arnhemlife.nl
