Foto: AI Ilustrační rekonstrukce vytvořená podle dochovaných fotografií/ChatGPT
Jako dcera Marie Terezie opouštím ve čtrnácti Vídeň kvůli sňatku s francouzským následníkem trůnu. Ve Versailles se ze mě stane královna, o které se mluví kvůli módě, karetním hrám i životu v Petit Trianonu. Revoluce mě nakonec odvede z paláce do vězení a před tribunál.
Jednou budu stát před revolučním tribunálem v Paříži a poslouchat, jak mě obviňují ze zrady, rozhazování státních peněz, a dokonce i ze zneužívání vlastního syna. Soud potrvá dva dny a skončí rozsudkem smrti. Ještě téhož dne mě povezou ulicemi Paříže na popraviště, kde už bude stát gilotina.
Je mi jedenáct a rodiče mi už vybírají manžela
Vyrůstám ve Vídni. Maminka je císařovna Marie Terezie, tatínek František Štěpán Lotrinský. Doma je nás šestnáct sourozenců a já jsem druhá nejmladší. A o tom, koho si dcery vezmou, se u habsburského dvora rozhoduje podle politických zájmů. Mého ženicha už rodiče vybrali. Mám si vzít francouzského následníka trůnu, přestože naše rodiny proti sobě dlouhá léta stály. Svatba má jejich spojenectví upevnit.
Rodiče chtějí, abych se na život u francouzského dvora dobře připravila. Učím se francouzsky, seznamuji se s francouzskými dějinami a pravidly dvorního chování. Hudbu znám odmala, hraji na cembalo a harfu. Mezi mé učitele patří také Christoph Willibald Gluck.
Je mi čtrnáct a vdávám se
Dne 19. dubna 1770 mám ve Vídni sňatek v zastoupení. Můj ženich u něj není, zastupuje ho můj bratr Ferdinand. Brzy nato se loučím s rodinou a vydávám se do Francie.
Při slavnostním předání cestou odkládám rakouské šaty a dostávám francouzské. Do Versailles přijíždím 16. května. Je mi čtrnáct, Ludvíkovi patnáct. Ještě téhož dne nás čeká svatební obřad, tentokrát už společně. Připravuji se v apartmánech královny a poté vstupuji do králova kabinetu, kde mě Ludvík ve slavnostním oděvu Řádu svatého Ducha bere za ruku.
Po obřadu dostávám skříňku se šperky a drahocennostmi. S Ludvíkem jsme teď manželé, přestože se sotva známe. Je mu patnáct, mně čtrnáct a dalších sedm let uplyne, než spolu začneme žít také jako muž a žena.
Je mi osmnáct a stávám se královnou
Po smrti Ludvíka XV. nastupuje můj muž na francouzský trůn. V osmnácti letech se tak stávám královnou. Ve Versailles se ale ani teď nemůžu ráno obléknout bez přítomnosti dvorních dam. Každý má svou hodnost a podle ní také právo podílet se na mém oblékání. Někdy bych nejraději všechny poslala pryč. Ludvík mi později přenechá Petit Trianon, menší zámeček v parku ve Versailles, kam můžu unikat před přísným dvorským ceremoniálem. Nechávám upravovat zahrady, později tu vzniká malé divadlo i vesnička. Baví mě plesy, biliár a karetní hry, při nichž se hraje o vysoké částky. Některé hry nakonec král zakazuje.
Ráda se krásně oblékám a nechávám si vytvářet stále nové účesy. Spolupracuji s Rose Bertin, které se přezdívá ministryně módy. Moje matka sleduje zprávy z Versailles a v dopisech mě kvůli výdajům a módním výstřelkům opakovaně kárá.
Po osmi letech se stávám matkou
Za osm let manželství jsem neporodila jediné dítě. U dvora se o tom neustále mluví a všichni čekají, kdy konečně přivedu na svět následníka trůnu. V prosinci 1778 začínám rodit. Podle dvorské zvyklosti se porodu královny mohou účastnit také přihlížející, a tak se moje ložnice zaplní lidmi. Někteří dokonce vylézají na nábytek, aby lépe viděli. Je tam takové horko a tolik lidí, že po porodu ztrácím vědomí. Ludvík musí otevřít okna.
Narodila se mi holčička. Dostává jméno Marie Terezie Šarlota po mé matce. Na syna si musíme počkat ještě tři roky. V říjnu 1781 konečně přichází na svět Ludvík Josef, následník francouzského trůnu. Později mám ještě dvě děti, Ludvíka Karla a Sofii Beatrici.
Sofie umírá v jedenácti měsících. V červnu 1789 přicházím také o nejstaršího syna Ludvíka Josefa. Je mu pouhých sedm let a už několik let trpí tuberkulózou.
V květnu 1789 se ve Versailles scházejí generální stavy a v červenci pařížský dav dobývá Bastilu. Už celé roky si o mně lidé vyprávějí nejrůznější historky a v Paříži kolují letáky, které mě očerňují. Vyčítají mi drahé šaty, nákladný život u dvora i peníze utrácené za zábavu. Připomínají mi také, že jsem Rakušanka, a dávají mi za vinu i problémy, se kterými se Francie potýká.
Versailles opouštím navždy
Pátého října 1789 se k Versailles vydává z Paříže dav. Jsem v Trianonu, když přichází zpráva o pochodu, a vracím se do paláce. Nad ránem dav proniká dovnitř. Služebná mě varuje, abych okamžitě opustila ložnici. Přes soukromé místnosti se dostávám do králových apartmánů, kde jsem v tu chvíli ve větším bezpečí. Následující den odjíždíme s rodinou do Paříže. Versailles už jako královská rodina neobýváme.
Usazujeme se v Tuileriích. V červnu 1791 se pokoušíme uprchnout z Francie. Poštmistr Jean-Baptiste Drouet ale pozná krále a upozorní obyvatele Varennes. Místní Národní garda nám zastaví cestu a královskou rodinu odvezou zpět do Paříže. Po útoku na Tuilerie v srpnu 1792 nás zavírají do Templu. Monarchie končí.
Jsem vězeňkyně
V lednu 1793 popravují Ludvíka XVI. Zůstávám s dětmi a švagrovou v Templu. V létě mě oddělují od syna a v noci z 1. na 2. srpna mě samotnou převážejí do Conciergerie.
V nové cele mě nepřetržitě hlídají četníci. Proces začíná 14. října. Během dlouhého jednání vypovídají desítky svědků. Obžaloba mluví o zradě, spojení s Rakouskem a rozhazování veřejných peněz. Padne také obvinění z incestu s vlastním synem. Na to odpovídám, že jsem mlčela, protože příroda sama odmítá takové obvinění proti matce.
Nad ránem 16. října slyším rozsudek smrti.
Je 16. října 1793
V Conciergerie jsem strávila šestasedmdesát dní. Po rozsudku mě připravují na cestu městem. Posazují mě na otevřený vůz určený k převozu odsouzenců a vezou Paříží na Place de la Révolution.
Na náměstí stojí gilotina. Krátce po poledni umírám. Je mi sedmatřicet let.
Jmenuji se Marie Antoinetta Habsbursko-Lotrinská.
O Marii Antoinettě
- Rakouská arcivévodkyně se narodila 2. listopadu 1755 ve Vídni jako patnácté dítě Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského.
- Malířka Élisabeth Vigée Le Brun vytvořila řadu jejích portrétů a patřila k umělkyním spojeným s jejím dvorem.
- Slavný výrok o tom, že lidé bez chleba mají jíst koláče či briošky, není doložen jako její autentický výrok.
- Její ostatky byly roku 1815 spolu s ostatky Ludvíka XVI. přeneseny do baziliky Saint-Denis.
- Dochovanou korespondenci královny zpracovávají francouzské a rakouské archivy a badatelské instituce včetně Centre de recherche du château de Versailles.
Zdroje: habsburger.net, habsburger.net, chateauversailles.fr, chateauversailles.fr, paris-conciergerie.fr
